Senátní volby jsou neatraktivní. Pomohl by jiný systém nebo méně časté volby?
Druhé kolo senátních voleb s historicky nejnižší volební účastí, 16,7 procenta, opět spustilo úvahy o změně volebního systému. Podle politologů není těžké najít systém s podobným chováním, u kterého stačí jediná návštěva volebních místností. Problémů je ale více.
Rozhodující kolo senátní volby patří dlouhodobě k nejzanedbávanějším volebním aktům. Tradiční účast mezi dvaceti a třiceti procenty se v posledních dvou volebních letech ještě snížila; s letošními 16,7 procenta jde o nejméně navštívené české volby vůbec.
Jak ukazuje vizualizace účasti u dosavadních voleb, podobně nízkou návštěvnost mají už jen volby do Evropského parlamentu.
Podle politologa Romana Chytilka z brněnské Masarykovy univerzity není hlavním důvodem nízké účasti nutnost přijít k volbám dvakrát. „Problémem je obecně malá prestiž Senátu, ne volební systém,“ tvrdí. „Existuje sice jednokolový volební systém, který by současnou variantu mohl nahradit - takzvané alternativní hlasování - jeho zavedení ovšem samo o sobě účast nezvýší.“
„Smysl dvoukolového hlasování při volbě senátorů nebo prezidenta je zajistit, že vítěz bude zvolen nadpoloviční většinou. Proto do druhého kola postupují jen dva kandidáti - jeden z nich nadpoloviční většinu prostě získá,“ doplňuje ho politolog a statistik Kamil Gregor ze stejné univerzity.
Gregor ovšem právě alternativní hlasování považuje za nástroj, který by návštěvnost zvednout mohl: „Existuje řada volebních systémů, které dovedou zajistit zvolení nadpoloviční většinou už v prvním kole. Nejjednodušší je právě alternativní hlasování, známé třeba z Austrálie. Tento volební systém může být dobrým nápadem, jak ušetřit peníze vynakládané za konání druhého kola nejen senátních, ale i prezidentských voleb.“
Technicky zmiňované alternativní hlasování vypadá takto:
1. Pro voliče je úkol jednoduchý, na volebním lístku označí svého největšího favorita jedničkou a dalšího přijatelného kandidáta dvojkou.
2. Ani sčítání není složité. Pokud některý kandidát získal nadpoloviční počet prvních hlasů, je zvolen.
3. V případě, že nikdo nebyl zvolen okamžitě, postupuje se odzadu: nejméně úspěšný kandidát - ten s nejméně prvními hlasy - se ze sčítání vyřadí. Hlasy ovšem nepropadnou, přerozdělí se ostatním podle toho, komu dali voliči svůj druhý hlas.
4. Třetí bod se opakuje tak dlouho, dokud někdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů.
Podrobně alternativní hlasování popisuje Gregor na svém blogu. Fungování systému ilustruje na příkladu volby starosty mezi čtyřmi kandidáty. Během tří kol se eliminují na dva soupeře, ze kterých vzejde těsný vítěz.
Desetkrát k urnám během tří let
Dalším důvodem pro nízkou účast je frekvence voleb. Jak ukazuje úvodní vizualizace, během posledních tří let šli nejpoctivější voliči k urnám desetkrát. „Je to zřetelně negativní věc, potřebovali bychom volit o něco méně častěji,“ míní Chytilek.
„Vysoká frekvence voleb má řadu zejména negativních efektů. Strany neustále vedou kampaň, musí přehnaně licitovat a dělat sliby, které nejsou schopny plnit. Množství úrovní, na kterých se soutěží, způsobuje další problém: složení koalic na úrovni parlamentu, krajů a obcí je asymetrické, což zase vede k problémům na národní úrovni, jako jsou obtížnější vztahy ve vládní koalici. A časté výsledky voleb generují problémy pro stranické elity, při neúspěchu v kterýchkoliv volbách roste stranická opozice a tlak na výměnu stranických elit. To, že strany musí stále vést kampaň, je zdržuje od vládnutí, legislativního procesu.“
Gregor vidí v množství voleb i pozitivní efekt. „Pokud nejsou časově sladěny volby do různých orgánů, může to být výhodné - těžko se totiž stane, že by jeden politický proud jediným vítězstvím ovládl množství mocenských pozic. U nás byl například Senát dlouho pravicový a vlády levicové, pak se to ale sérií voleb postupně obrátilo,“ připomíná.
Teď Česko čeká výjimečné dvouleté období bez jediných voleb - pokud nepočítáme doplňovací a věříme ve stabilitu vlády. „Dvouletý odpočinek od voleb je pro politické strany skvělou příležitostí pro práci na dlouhodových programech, vyřešení personálních sporů či úpravy vnitřních pravidel,“ uzavírá Gregor.
Neplatných hlasů je v prvním kole příliš mnoho
Posledním viditelným problémem současného volebního systému do Senátu je množství neplatných hlasů. Termín prvního kola se střídavě shoduje buď s obecními, nebo krajskými volbami, což výrazně zvyšuje chybovost.
Stačí se podívat na procento platných hlasů v posledních volbách. Namátkou v Hradci Králové bylo v prvním kole, spojeném s obecními volbami, odevzdáno 3,7 procenta neplatných hlasů. V druhém, které se s žádnými dalšími volbami nekříží, jich bylo pouze 0,46 procenta. O šest let dříve byl ve stejném městě rozdíl ještě výraznější: v prvním kole 4,94 procenta chybných obálek, v druhém kole jejich podíl klesl na 0,17 procenta.
Zároveň je pravděpodobné, že stejným způsobem senátní volby degradují obecní a krajské volby, které je doprovázejí.
