Lidé jsou staršími politiky unavení, míní politolog. Senátní volby ukázaly chuť po neokoukaných tvářích

Druhým volebním víkendem byla ukončena obměna třetiny Senátu. Celorepublikovým vítězem senátních voleb se stalo jnutí STAN, naopak vládní strany pohořely. Hnutí ANO proměnilo pouze jeden mandát, sociální demokraté nezískali ani jednoho senátora. Podle politologa z Masarykovy univerzity Miloše Gregora může neúspěch vládních stran (konkrétně ČSSD) zapříčinit problém Andreje Babiše při hledání vhodného koaličního partnera pro sněmovní půdu.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Má se Andrej Babiš obávat senátní síly opozice? Zleva M. Němcová, M. Štěch, J. Hamáček, V. Rakušan, A. Babiš, M. Vystrčil, A. Šípová, P. Bendl | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Koláž iROZHLAS

Stávající složení Senátu bude posíleno o zástupce opozice. Dá se očekávat, že Senát bude „trápit“ vládu o to víc?
Neřekl bych. Už právě končící Senát měl převahu opozičních stran. To, že poměr bude ještě silnější, nic nezmění na tom, že Senát fungoval jako jakási protiváha Poslanecké sněmovně. Ať už úpravou zákonů, nebo jejich vrácením kvůli technickým nedostatků, tak ale i častokrát ideologicky.

Senátní volby byly úspěšné pro opoziční strany – volby celorepublikově vyhrálo hnutí STAN, naopak vládní hnutí ANO získalo pouze jeden mandát. Měl by se Andrej Babiš starostů začít bát?
Myslím, že by se Andrej Babiš měl začít bát a že už se také obává. Nevím, jestli hnutí STAN jako takového, hrají zde roli dvě věci.

Je to asi věc pro psychologa, jak se všichni spojí proti tomu, kdo by mohl být hegemonem, říká Vondráček

Číst článek

Jednak hnutí ANO nebylo v senátních volbách nikdy příliš úspěšné. Pevné jádro ho podporuje kvůli Andreji Babišovi, ale nemá rezervu v tom, že by někdo hnutí zvažoval, a nakonec se na jeho stranu přiklonil. Lidé hnutí ANO volí z velké části právě kvůli Andreji Babišovi. Takhle velký příklon k předsedovi politické strany u nás nevidíme často. A pakliže se jedná o senátní volby, kdy Andrej Babiš dlouhodobě podkopává legitimitu Senátu a označuje jej jako zbytečný, pak horko těžko může mobilizovat své voliče, aby šli a do Senátu podpořili kandidáty, které ANO nominuje.

Druhá věc je, že senátní i krajské volby ukázaly, že opoziční strany jsou schopny spolupracovat, spojovat se a dosahovat zajímavých volebních výsledků. Minimálně oproti době před měsícem se zvýšila pravděpodobnost opozičních koaličních bloků, které půjdou společně do voleb. V tu chvíli bude mít možná Andrej Babiš problém uhájit nějakou koaliční spolupráci.

Navíc za tři roky se mnohé změnilo a řada dřívějších fanoušků ANO i vlivem současné pandemie může být na vážkách, zda jít volit.

Vyzkoušení spolupráce

Do voleb bylo několik kandidátů navržených opozicí podporováno i dalšími stranami. Po této zkušenosti, kdy se zjevně spojování vyplatilo, půjde opozice tímto směrem také i ve sněmovních volbách?
Byl bych opatrný spojovat parlamentní volby s volbami senátními, protože nyní si strany spíše spočítaly, že za ten konkrétní obvod může být zvolen jenom jeden kandidát – tím pádem nemá smysl tříštit síly. Senátní volební systém nahrává ke sjednocování a podporování. U voleb do sněmovny je to trochu jinak.

Co ale více naznačuje případnou spolupráci, tak byly krajské volby. V řadě krajů opoziční strany kandidovaly společně. Sice se potkaly senátní a krajské volby, takže i v senátních volbách se spolupracovalo více než v minulosti, ale myslím si, že hlavním impulzem spolupráce byly krajské volby. Zároveň za tím vidím i snahu vyzkoušet si případnou spolupráci pro volby do sněmovny.

Kdo vyhrál boj o Senát? Ve volbě uspěla Němcová, Šípová či Smoljak. Propadl naopak Štěch a Žantovský

Číst článek

Můžeme v nadcházejících sněmovních volbách očekávat posílení opozice, a naopak oslabení hnutí ANO? Jsou tyto konstanty přímo úměrné?
Do sněmovních voleb máme pořád rok a rok je dlouhá doba, během které se těžko predikuje, vstupuje do hry spousta proměnných. Pokud se ale podaří domluvit, co se teď na politické scéně rýsuje – to znamená na jedné straně blok TOP 09, ODS a lidovci, na druhé straně STAN a Piráti – tak je velká pravděpodobnost, že se jim podaří mobilizovat a přesvědčit více voličů.

Připomeňme, že od minulých sněmovních voleb proběhly obrovské demonstrace proti vládnímu uspořádání, takže roste nespokojenost demonstrující části společnosti s politickým vývojem v zemi. Pokud strany dokážou přesvědčit voliče, že myslí snahu spojit síly a odstavit Andreje Babiše od moci vážně, tak můžou být úspěšnější.

Zda mobilizace opozice bude přímo úměrná neúspěchu hnutí ANO, to si netroufám říci. U hnutí ANO se dlouhodobě ukazuje, že jsou voliči poněkud rezistentní vůči tomu, co se děje ve společnosti a ANO má standardní podporu 27 až 30 % obyvatelstva. Nepomohlo mu ani, že jsme pandemii koronaviru na jaře zvládli relativně dobře. Naopak ani kauzy, které jsou spojené s předsedou hnutí Babišem, se nijak neodrazily na odklonu voličů.

Klíčový koaliční partner

Volby nebyly příznivé pro vládní sociální demokracii, která neproměnila jediný mandát. Mělo by se jí hnutí ANO pokusit pomoct, aby v nadcházejících volbách překročila 5% klauzuli? Jak by tato pomoc mohla vypadat? Je myslitelná třeba i společná kandidátka? Byl by toho Babiš schopný?
Potřeba pomoci se nabízí jako logická úvaha, protože pokud opravdu dojde ke spojení demokratické opozice do dvou bloků za účelem odstavit Andreje Babiše od moci, pak Babiš nemůže počítat, že by s některým z bloků mohl po volbách vládnout.

Pokud sociální demokracie výrazně oslabí až třeba k pěti procentům, nebo dokonce pod ně, tak potenciální koaliční partneři Andreje Babiše budou možná komunisté nebo hnutí SPD – což jsou dvě strany, se kterými dosavadní premiér oficiálně vládnout nechce, poněvadž mu to kazí reputaci v zahraničí.

Štěch po 24 letech končí v Senátu. ‚Varoval jsem před koalicí s ANO,‘ říká k prohře ČSSD

Číst článek

Z tohoto pohledu by se zdálo logické, aby Andrej Babiš ČSSD pomohl. Otázka je, jak by to mohl udělat. Protože ve chvíli, kdy by měli společnou kandidátku, tak budou lidé volit buď kandidáty ANO, nebo ČSSD, ale neporoste zároveň podpora těchto dvou subjektů. Nevyřeší to ani problém, že by následně ANO chyběl koaliční partner.

V uplynulém roce jsme ale mohli sledovat, že se hnutí ANO snažilo vrátit k pomyslnému politickému centru, aby nechalo levicovější pozice ČSSD. Problém ale je, že Andrej Babiš neumí nechat připsat politické body nikomu jinému, než je on sám. V této fázi by bylo potřeba ze strany Andreje Babiše potlačení vlastních ambicí, a zatím nevypadá, že by toho byl schopen.

Začátek konce ČSSD

Známé tváře ČSSD opouští Senát. Po 24 letech končí Milan Štěch a v prvním kole neuspěl ani dosavadní senátor a bývalý kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier. Je to konec jedné sociálnědemokratické éry?
S mírnou nadsázkou bych možná položil otázku, zda to není konec nebo začátek konce sociální demokracie jako takové. Jeden faktor je, že ČSSD a levicové strany jako takové oslabují na úkor ANO.

Druhým faktorem je, že ve společnosti panuje nálada, že starší politici jsou ti, kteří nás dostali do nějakého nepříznivého vývoje a je potřeba je nahradit někým novým.

Je zde úbytek voličů levice a to dopadlo nejvíce na senátory za ČSSD. Z pohledu horní komory Parlamentu to jako výraznější problém nevnímám, ale pro sociální demokracii je to devastující zpráva.

Do Senátu se nedostal ani místopředseda ČSSD Michal Šmarda. Šéf strany Jan Hamáček volby označil za jednoznačnou prohru. Sociální demokracie bude mít zanedlouho sněm. Jaké budou jeho závěry? Dá se předpokládat, že se přední řady strany obmění?
Předpokládal bych, že výsledek voleb na to bude mít dopad, ale nyní bych nedal ruku do ohně za to, že se změní předseda strany.

‚ČSSD prodala budoucnost za 5 limuzín.‘ Většina stranických es chce přesto s Babišem vládnout dál

Číst článek

Jan Hamáček si za současné situace jakožto ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu nemůže získat už o moc více pozornosti a prostoru pro růst podpory. Jedna věc je tedy ta, že sociální demokraté nejsou spokojeni s výkonem Jana Hamáčka jako předsedy, ale otázka je, kdo by ho měl nahradit? A sociální demokraté si na tuto otázku zatím nedokážou odpověď. Předpokládám tedy, že on svou funkci obhájí. Naopak na postech místopředsedů lze nějaké změny očekávat.

Nicméně ČSSD má obecně problém, že se snaží své řady omladit, čehož jsou příkladem Tomáš Petříček nebo Jana Maláčová. Problém ale je, že voliči sociální demokracie se rekrutují spíše ze starších ročníků a očekávají sociální demokraty, jakými býval Miloš Zeman v 90. letech. ČSSD se nepodařilo svým voličům vysvětlit, že 90. léta se už nevrátí a strana se vyvinula jiným směrem.

Sociální demokracie je na rozcestí a těžko říci, jaká je cesta, kterou by se měla dále vydat, aby si výrazněji polepšila a vrátila se ke své dřívější podpoře.

Obsazení postu předsedy Senátu

Jak už bylo řečeno – celorepublikově bylo nejúspěšnější hnutí STAN, které bude mít nyní největší senátorský klub. Starostům to dává právo nominovat budoucího předsedu horní komory. Kdo je podle vás nejpravděpodobnějším kandidátem?
Asi bych vycházel ze situace před půl rokem, kdy se o post spolu s Milošem Vystrčilem ucházel Jiří Růžička a těsně prohrál. Bylo by tedy logické, kdyby to byl popřípadě znovu on. Na druhou stranu se už před volbami nechal slyšet Vít Rakušan, že si dovede představit, že by STAN i nadále podporoval Miloše Vystrčila ve funkci předsedy Senátu.

Je to poměrně logické, byť STAN má pro tuto chvíli výrazně silnější postavení v Senátu. Miloši Vystrčilovi se v uplynulém půl roce vyprofiloval jako silný politik a silný předseda. Pokud si tedy starostové vyhodnotí, že by Vystrčil byl vhodnější a zkušenější předseda než jejich případný kandidát, dovedu si tu podporu představit.

Nesebere podpora kandidáta ODS starostům nějaké politické body?
Otázkou je, jak by se to podařilo vysvětlit voličům. Pokud by se to prezentovalo jako ukázka toho, jak jsou demokratické strany schopné se domlouvat a hledat kompromisy ve vztahu k nějakému vyššímu dobru, mohlo to mít pozitivní účinek. Strany by tak ukázaly, že jsou schopny dospět ke společnému průsečíku a dohodnou se.

Bendla porazila v Kladně advokátka bez politických zkušeností. ‚Spíše volili značku než jméno,‘ řekl

Číst článek

Únava ze ‚starých‘ politiků

Senátní volby vynesly několik neznámých osobností. Co říkáte na to, že si voliči na Kladensku jako svou senátorku raději zvolili Adélu Šípovou (Piráti) než ostříleného politika Petra Bendla z ODS?
Vidím za tím, že jsou lidé těmi „starými“ politiky, které vídají už třeba i několik desítek let, unavení a hledají nové tváře. Čili jedná se o podobný princip, jako tomu bylo u kandidátů ČSSD.

Navíc pan Bendl si s sebou nese břímě minulosti, kdy je vnímán jako politik s ne úplně čistou minulostí a možnými politickými skandály.

Voliči si od nových tváří v politice možná slibují, že politiku očistí a udělají ji přehlednější.

Strategie před prezidentskou volbou?

Ze známých tváří se naopak do horní komory dostala Miroslava Němcová z ODS a opouští tak svůj post ve sněmovně. Jaké byly podle vás její motivace k tomuto kroku?
Jsou to čistě spekulace, ale dovedu si představit motivy dva – první je nějaká dohoda s jinými opozičními stranami ve vztahu ke sněmovním volbám a druhá je trošku se povznést nad tu stranickou každodenní politiku.

Mgr. Miloš Gregor, Ph.D.

  • Český politolog
  • Působí na Katedře politologie a Mezinárodním politologickém ústavu Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity
  • Věnuje se analýze tuzemských voleb, volební kampani a politickému marketingu
  • Je spoluautorem řady publikací

Dovedu si představit, že to byla strategická úvaha ve směru k volbám do sněmovny, které proběhnou v příštím roce. Miroslava Němcová je spíše vnímána jako konzervativní politička s vyhraněními názory, která ale nemá úplně ostré lokty do předvolební kampaně. Je tedy možné, že to byl předjednaný krok s jinými opozičními stranami a ona tímto krokem mohla uvolnit místo politikům například z TOP 09 nebo KDU-ČSL, kteří by v jejím regionu mohli vést kandidátku.

Druhá otázka je, zda se tímto paní Němcová nesnaží získat nějaký odstup od každodenní politiky, jak je vnímána sněmovna, k tomu řekněme osobnějšímu přístupu, jak je prezentován Senát. Může to být jakýsi předobraz toho, že se paní Němcová nechala slyšet, že nevylučuje kandidaturu v prezidentských volbách za dva a půl roku.

Voličská základna

Volební účast byla 16,7 %, čili obdobná jako poslední čtyři roky. Co to svědčí o voličích? Chodí volit pořád stejná skupina lidí?
Vypovídá to takovou obligátní věc a sice, že Senát si nezískal příliš velkou oblibu veřejnosti a neumí prezentovat svou podstatnou roli. Přesto bych řekl, že v posledních letech Senát ukázal, jaký může mít vliv.

Ve srovnávání volební účasti do Senátu je problematické, že každé dva roky volí jeho třetinu jiné regiony. Nyní nemám žádnou studii podloženou daty, která by pojednávala o tom, jaká skupina voličů k senátním volbách chodí.

Obecně lze říct, že je zde jedna skupina obyvatel, která se voleb účastní pravidelně, a ti pak cítí povinnost jít volit i ve volbách do Senátu. Druhou skupinu tvoří obyvatelé, které vnímají aktuální problémy v politice, které se jich třeba osobně dotýkají, a cítí potřebu se vyjádřit. Může to být ve vztahu ke komunální politice a s tím pak souvisí to, že ve volbách do Senátu jsou často zvoleni lidé, kteří za sebou mají úspěšnou komunální kariéru.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme