‚Využil mého strachu a donutil mě k potratu.‘ Sexuální násilí na dětech se nevyhýbá ani českým církvím

Ve Vatikánu se o víkendu konalo setkání předsedů biskupských konferencí z celého světa o sexuálním násilí v církvi. Jen o pár dní dříve propustil papež František z duchovního stavu bývalého amerického kardinála Theodora McCarricka, který byl obviněn, že téměř před padesáti lety sexuálně zneužil několik nezletilých. Obdobné případy zneužívání se nevyhýbají ani Česku. Pořad Vertikála Českého rozhlasu Plus přináší příběhy některých obětí.

Vertikála Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obětí v Česku jsou určitě desítky, ale pravděpodobně jich bude bude mnohem víc - klidně stovky. Ilustrační foto | Foto: Nino Carè | Zdroj: Pixabay

„Dítě potřebuje věřit tomu, že vyrůstá v bezpečném prostředí, kterému může důvěřovat. Zneužíváním byla tato základní důvěra významně narušena. Lidé pak nemají důvěru ani v sebe sama a dochází tam často k sebepoškozování,“ popisuje psychiatrička Kateřina Duchoňová z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

„Trpí také výraznými pocity viny, kterými by měl trpět spíše ten agresor. Přenášejí to pak na sebe, proto se oběti takovýmto způsobem sebepoškozují. Může tam také docházet k užívání návykových látek,“ dodává pro Český rozhlas Plus s tím, že oběti v dospělosti pak mohou navazovat patologické vztahy, které měly dříve s násilníkem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si speciál pořadu Vertikála o sexuálním obtěžování nezletilých, který připravili Magdaléna Trusinová a Adam Šindelář

‚Charismatická osobnost‘

„Nejhorší na tom bylo, že to byl jeden z úplně nejbližších lidí. Byl to rodinný přítel. Chodil k nám na večeře, jezdili jsme společně na výlety. Všichni ve farnosti ho milovali. Byla to charismatická osobnost, které všichni věří,“ vypráví jedna z obětí Sára.

„Zpětně jsem si uvědomila, že to připravoval delší dobu. Že se víc a víc dostával do mé blízkosti a že se ke mně choval tak, jak není úplně běžné, aby se dospělý muž choval k dětem, natož kněz. Často mě brával na klín a hodně pevně mě objímal.“

Kněz ji zneužil, když jí bylo 11 let. „Už během zpovědi působil jinak, než běžně. Byl nervózní a nesoustředěný. Cítila jsem, že něco není v pořádku. Pak si mě vzal k sobě na klín a začal mi říkat, jak mě má rád. A že už jsem vyrostla, že už nejsem malá holčička, že je ze mě slečna,“ vzpomíná Sára.

„Začal mě svlékat a osahávat. Hrozně jsem se toho lekla a nechápala, jak to může jako dospělý a jako kněz dělat. Bála jsem se, co bude následovat a co bude s ním, kdyby se to provalilo, protože mi na něm hodně záleželo. Chtěla jsem mu říct, že tohle dělat nemůže, ale nemohla jsem dělat vůbec nic, protože jsem byla úplně zamrzlá.“

Německý kardinál: Církev ničila záznamy o sexuálním zneužívání nebo je vůbec nezakládala

Číst článek

O několik měsíců později pozvala Sářina rodina kněze k sobě domů. Měli se mu zpovídat u Sáry v pokoji. „Pokusil se o to znovu, ale tentokrát se mě zeptal, jestli chci, aby na mě sahal. A já řekla, že ne, a odešla jsem. Ten večer jsem to řekla rodičům.“

‚Jako starší bratr‘

Patrik byl v podobném věku jako Sára, když ho zneužíval vedoucí jeho oddílu. Část toho se odehrála i na křesťanských táborech. „Byl jako můj starší bratr, byl o deset let starší. Mně v té době bylo devět let. Byla to charismatická osobnost. Než to překročilo určité meze, tak to byla, řekněme, určitá mateřská něha. V mém případě docházelo ke zneužívání delší dobu,“ říká s tím, že ale nedokáže určit, kdy to bylo poprvé.

„Dlouhou dobu se se mnou vodil za ruce. Nicméně potom jsme spolu třeba spali ve spacáku. Ani jsem si neuvědomoval, že to překračuje nějaké meze. K osahávání došlo až mnohem později,“ vzpomíná.

„Doteď je to pro mě nepochopitelné, do jaké míry mě byl schopen zmanipulovat. Jako člověk s autoritou, kamarád, kterému jsem naprosto důvěřoval. Řekl bych, že to zneužívání bylo v mnoha směrech mnohem horší v tom psychickém a emočním ohledu.“ Patrikovi prý bylo nepříjemné být vedoucímu fyzicky nablízku, ale měl ho rád jako kamaráda a bylo mu ho líto.

Sejděte se s lidmi, které sexuálně zneužili kněží, vyzývá dopis kardinála Duku. Církev prý případy utajuje

Číst článek

Nikomu o tom všem neřekl a během pár let, když zestárl, přestal být pro vedoucího středem zájmu. „Je zajímavé, když člověk občas slyší ty příběhy po 20 letech a lidé se ptají, jak je možné, že to nikdo neřekl už tehdy. A jak to, že se to neřešilo a nějaká paní si teď vzpomněla, že byla zneužívaná. Je zvláštní, jak ta psychika funguje.“

Když bylo Patrikovi 14 a s vedoucím už se nevídali, přišel mu od něj omluvný dopis, v němž se litoval a psal o sobě, že je pedofil. Patrik poté vzpomínky vytěsnil, vrátily se mu až během studia psychologie. „Četli jsme různé kazuistiky a v tu dobu mi došlo, že jsem byl obětí zneužívání a mé psychické problémy byly najednou pochopitelné.“

‚Donutil mě k potratu‘

Pro Lenku bylo o zkušenostech s knězem-agresorem příliš těžké mluvit, popsala je proto v e-mailu: „Nejdřív mě obtěžoval dotazy, které mě i ostatní často přiváděly do úzkých, a on se tím bavil. Stejně tak vymyšlenými báchorkami, jako že je terapeut. Snažil se mi vsugerovat, že se bojím mužů a že potřebuji pomoc.“

Muž se vysmíval jejímu záměru vstoupit do řeholního řádu, poté ji znásilnil a upozornil ji, ať to nikomu neříká, „protože by jí stejně nikdo nevěřil a je jasné, že je labilní“. „Využil mého šoku a strachu, donutil mě k potratu.“

Nabízel jí, že interrupci zaplatí, což ale odmítla, ačkoliv jako studentka neměla velké příjmy. „Připadala bych si jako nájemný vrah. Takhle jsem byla jen vrah.“

Papež přiznal, že dochází ke zneužívání jeptišek kněžími. Církev prý problém ještě ‚nevymýtila‘

Číst článek

Čtyři roky se od něj snažila odejít, muž ji ale nepustil a vyhrožoval podáním trestního oznámení pro pomluvu, pokud o něm někomu řekne. „Pro ránu nechodil daleko.“

‚Církev je pro mě mrtvá‘

Karin v dětství zneužíval její příbuzný. Duchovní měl - na rozdíl od Sáry a Lenky - v jejím životě pozitivní roli. „Chudák kněz to ze mě u zpovědi páčil dvě hodiny, než se sám dobral toho, co mu chci říct. Dodnes je to pro mě důležitý člověk, pojí nás 20leté přátelství.“ Jeho první věta byla, aby si Karin to, co se stalo, nedávala za vinu.

Lenka se dnes potýká se ztrátou důvěry, a to zejména ve vztahu ke kněžím. „Církev jako instituce je pro mě mrtvou formou. Vztah k bohu mě zajímá jako můj vnitřní osobní prostor,“ svěřuje se.

Sáru trápily výčitky, strach a pocit viny. „Začaly se u mě objevovat tiky jako cvakání zubů, záškuby a třes. To jsme řešili přes neurologii, doktoři si mě přehazovali sem tam. Nikdo nevěděl, kde to má původ.“ Až později se problémy spojily s tím, co prožila. Následovaly nekontrolované návaly vzteku a úzkosti. „Když přijde tenhle nával, mám pocit, že ze sebe musím strhnout kůži a nějak se toho zbavit a nevím jak.“ Proto se uchýlila k návykovým látkám – především lékům. Chtěla se uklidnit a utlumit.

,Vyléčit vážné rány.‘ Papež František nabádal k opatřením proti zneužívání mladistvých v církvi

Číst článek

Patrik měl od puberty psychické problémy, se kterými se léčil, ale doktoři nebyli schopni přijít na jejich původ. Poté si asi v 19 letech uvědomil, že byl v dětství zneužívaný. To se potvrdilo, když podstoupil psychoterapii zaměřenou na problémy obětí zneužívání. „Po letité terapii mi veškeré psychické problémy odpadly.“

‚Pomoc nestačí‘

Podle Sáry samotná pomoc nestačí, člověk musí také sám bojovat. „Sílu čerpám ze vztahu s bohem a z modliteb. On mi dodává sílu k životu.“ Na muže, který ji obtěžoval, podala trestní oznámení až poté, co se „zdravě naštvala“. „To bylo docela dost náročné, ale hodně prospěšné,“ líčí.

Přestože Patrikův agresor nebyl kněz, „vystupoval nábožně“, což chlapcův vztah k víře zmátlo. „Vírou se oháněl zřejmě ze dvou důvodů. Vyrovnával se s tím, že byl temným, zlým člověk, a možná chtěl tou vírou imponovat ostatním,“ přemýšlí s odstupem let. Zmíněný agresor se neúspěšně pokoušel stát duchovním v katolické církvi.

Patrikovi pomohla psychoterapie. Pro Sáru byla důležitá skupina SASA, svépomocné anonymní sdružení obětí sexuálního útoku. Karin pomáhá její církevní společenství a modlitby. Zásadní zlom pro ni nastal, když se zúčastnila charismatické konference. „Fyzicky jsem cítila, jak jsem se uzdravila. Je pravda, že jsem tam prolila strašné množství slz, ale s těmi slzami se to všechno odplavilo. Byl to zásadní předěl.“

‚Pedokrál‘ dostal za zneužívání dívek devět let. Matka jedné z nich tříletou podmínku za obchodování s lidmi

Číst článek

Jedna věc ji ale trápila dál. Nevěděla, jestli bude jako žena schopná fungovat v manželství. „I přes všechny principy církve jsem si říkala, že určitě nejsem schopna si někoho vzít a čekat teprve, co bude po svatbě. Rozhodla jsem se, že pokud bych s někým takovým chodila, tak to zkusíme po sexuální stránce a naštěstí to dopadlo dobře,“ říká a dodává, že rovnou se vdát by jí přišlo nezodpovědné vůči ní i partnerovi.

Vytěsnění

Prvním krokem terapie je podle psychiatričky Kateřiny Duchoňové navázat vztah založený na důvěře a řešit jeho akutní problémy, jako jsou úzkosti, deprese nebo závislosti. „Až postupem času to dojde k tomu, že se začne mluvit o tom zneužívání,“ vysvětluje.

Vytěsnění vzpomínek je způsob, jak se mozek vyrovnává s traumatickým zážitkem. Zároveň dochází k potlačování emocí a oběti nejsou schopny vyjádřit hněv nebo vztek. „V terapii je také důležité začít se hněvat na toho pachatele, na všechno, co se stalo. Důležité jsou i svépomocné skupiny,“ dodává Duchoňová.

Obtěžováním jsou zasaženi i rodiče obětí. „Sára za mnou přišla jednoho dne, na přelomu Vánoc a Nového roku, a sdělila mi, co se jí stalo. V tu chvíli se člověku zastaví svět. Byl to velký předěl a netušila jsem, jaké dlouhé období těžkostí pro nás tímhle vyjevením začíná,“ říká dívčina matka.

Patrik se rodičům svěřil, že byl v dětství obtěžovaný, až ve 20 letech. Stejný agresor se snažil osahávat i jeho mladší sestru, té to bylo nepříjemné a do oddílu přestala chodit. Patrikova matka poté muže konfrontovala a vyhrožovala mu, že ho nahlásí na policii. „Mě nechala se s ním kamarádit. Když jsem se ptal rodičů, jak je to možné, řekli, že je to nenapadlo. Že si mysleli, že je ‚na holky‘.“

Texaští katoličtí duchovní zveřejnili seznam 300 kněží obviněných ze zneužívání dětí

Číst článek

Lenka se rodičům ani policii nesvěřila, podobně jako Karin. „Po nějaké době jsem se odhodlala, že bych chtěla, aby to věděl aspoň můj bratr. To bylo v dospělosti. Neměla jsem odvahu mu to říct, tak jsem poprosila přítele, jestli by mu to řekl s tím, že já bych u toho byla a on to udělal, za což mu děkuju,“ říká Karin. Jeden z jejích rodičů už je po smrti, stejně jako agresor.

Cesta k nápravě

Kněz, který ublížil Sáře při zpovědi, se právě na zpověď odvolával, když ho konfrontovala Sářina matka: „První reakce byla, že to nepopřel. V podstatě to přiznal, ale zároveň hned řekl, že to už je vyřešené, protože s tím byl u zpovědi. Jako kdyby zpověď něco vyřešila.“

Podle kněze Marka Drábka, který pomáhá obětem sexuálního zneužívání, by se měl viník podílet na tom, aby se oběti dostalo pomoci.

Karinina agresora prý překvapilo, když mu řekla, jak jí ublížil: „Přišlo mi, že ho to mrzelo, že si myslel, že to vnímám jinak. Jsem si jistá, že na konci života mu to došlo a bylo mu to líto.“

Drábek říká, že nezná kněží, kteří poznali špatnost svého jednání. „Jediný případ, který se mi teď vybaví, je ze Spojených států, kde ten kněz zneužil tuším čtyři dospívající dívky. Byl usvědčen, přiznal se k tomu, byl zbaven kněžské služby a dnes pomáhá jedné organizaci, která církvi a jiným společnostem pomáhá vytvářet bezpečné prostředí pro děti a mládež,“ vysvětluje.

Agresoři se podle něj mohou stát platnými členy společnosti, ale musí přiznat svou vinu, konat pokání a hledat cestu nápravy.

Ohlášení na policii

K ohlášení zneužití se podle odborníků oběti často odhodlají až poté, co zjistí, že pachatel může ohrozit někoho dalšího. Patrik se zpočátku snažil agresora přesvědčit, aby se šel léčit. Obrátil se na spolek Bílý kruh bezpečí, kde mu řekli, že jediný způsob, jak předejít dalším obětem, je ohlásit vše na policii. Trestní oznámení nakonec podala i Sára.

Takové rozhodnutí ale často provázejí obavy, jak se k tomu policie postaví. „Řekli, že to je jednoznačně věc, kterou se chtějí a musí zabývat,“ přibližuje Patrik.

Opožděné podání trestního oznámení je v případě zneužití dětí celkem běžné. „Opoždění oznámení nerovná se falešné oznámení a je naopak zcela přirozené, že až po nějaké době najde oběť sílu o tom hovořit,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus vedoucí oddělení mravnosti a mládeže Jan Machuta z pražské kriminální policie.

U církve je podle Machuty důležitým faktorem autorita duchovních: „Je to situace, které lze velmi snadno zneužít.“

Případy, u nichž se konstatuje promlčení, policie odloží. Ani to ale podle advokáta Daniela Bartoně nemusí znamenat konečnou. „Mohou nastat nějaké zkušenosti, které by umožnily ty trestné činy odstíhat, například pokud by se objevily nějaké skutky obdobného nebo závažnějšího charakteru, které by promlčení přerušovaly,“ říká a dodává, že není nutné vzdát se nadějí.

Navíc je možné uplatňovat nároky v oblasti soukromého práva, třeba na náhradu újmy, která oběti vznikla. Oběti také můžou získat zdarma psychoterapeutické služby, jednorázové odškodnění nebo právní zastoupení.

Šetření v církvích

Někteří zástupci církví tvrdí, že jde o jednotky pachatelů. „V současné době evidujeme deset případů, kdy byli kněží odsouzeni za sexuální delikty. Nejedná se ale pouze o případy zneužití nezletilých, ale obecně o sexuální delikty,“ uvádí generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.

Bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml tvrdí, že si nevzpomíná, že by narazil na to, že farář zneužíval děti: „Je pravda, že sexualita u duchovenstva hraje roli a že jsme řešili různé případy vybočující vůči morálce i vůči evangeliu, ale zneužívání dětí? S tím jsem se nepotkal.“

Jeho kolega Pavel Kašpar ale přiznává, že minimálně o jednom duchovním ví. „Za své 45leté aktivní působení v církvi si pamatuji jeden takový případ. Rychle se řešil a ten člověk musel odejít z pastorační práce.“ Vrcholní představitelé církve tehdy uvažovali o zapojení policie, ale nakonec se na ni neobrátili. „Nakonec se to vyřešilo tak, že ten člověk odešel, omluvil se a tím to skončilo,“ popisuje.

V katolické církvi řeší prohřešky duchovních církevní soudy. „Já se v této problematice pohybuje teprve asi tři roky, znám několik obětí a podle mých zkušeností bych odhadla, že obětí v Česku jsou určitě desítky, ale myslím si, že jich bude mnohem víc - klidně stovky. Moje zkušenost je teprve krátká. Pro nás je ideální spolupráce s policií, má větší možnosti,“ říká Martina Vintrová z Diecézního soudu Plzeň.

„Církev má také promlčecí lhůty, ale byly výrazně prodlouženy. V současné době je to 20 let buď od doby, kdy ten zločin přestane, nebo pokud to přestalo před 18. rokem oběti, tak od 18 let. V závažných případech se dá promlčecí lhůta zcela zrušit,“ dodává s tím, že největším církevním trestem je propuštění z úřadu kněze. Podle Vintrové je důležité obětem věřit a nabídnout pomoc.

‚Nebyla to moje chyba‘

„Přála bych si, aby se v naší církvi vybudovala struktura pro pomoc obětem,“ říká Vintrová. Zlepšit by se prý měl i systém nahlašování. Pracovat by se mělo i s kněžími, aby věděli, jak se chovat k obětem, a s farnostmi, které často nevěří zprávám a viní oběť, což vede k sekundární traumatizaci.

Kriminalista má doporučení pro rodiče oběti zneužití: „Nemyslím si, že by rodiče byli kompetentní začít na vlastní pěst vyšetřovat. Měli by pomoci orgánům činným v trestným řízení. Druhá rovina je vyhledání odborné pomoci ve smyslu psychologické péče. Rodiče jsou často v šoku a ve stresu, s takovou situací nemohou mít žádné zkušenosti.“

„Dnes vím, že si nemusím nic vyčítat, že to nebyla moje vina a že se nemusím stydět za to, jaká jsem a jak se cítím a že se s tím dá pracovat,“ říká Sára a její maminka dodává, že by rodiče měli svým dětem věřit.

Magdaléna Trusinová, Adam Šindelář, ako, lac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme