Děti před sexuálními predátory doklad o beztrestnosti neochrání, říká předseda České rady dětí a mládeže

Policie chce, aby každý, kdo chce pracovat s dětmi, doložil, že v minulosti nespáchal mravnostní trestní čin na dítěti. Chrání české zákony dostatečně děti před sexuálními predátory, nebo potřebujeme jejich změnu? „Současná úprava zákonů by snesla další novelizaci tak, aby děti byly víc chráněny,“ uvádí v Pro a proti sexuoložka a soudní znalkyně v oboru psychiatrie a sexuologie Petra Sejbalová.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

02855910_220615-212719_ind.jpg

Pedofilie, ilustrační foto | Foto: Fotobanka stock.xchng

Předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček považuje současnou legislativu za dostačující. „Odpovídá právnímu prostředí, ve kterém se nacházíme. Ale navrhované řešení není efektivní, a to soudím i na základě zahraničních zkušeností.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Pro a proti Karolíny Koubové o legislativě chránící děti před sexuálními predátory

„Za co všechno budeme práci s dětmi zakazovat? Navíc práce s dětmi a mládeží není nikde definována, je to obrovsky široký pojem. Kdybychom chtěli zákonem zamezit násilí na dětech, tak toho v praxi nejsme schopni dosáhnout. Jaký orgán by všechny kontroloval?“ ptá se předseda Sedláček. 

Podle něj zkušenosti Slovenska s obdobným opatřením nepřinesly zlepšení. „Také v Bavorsku to mělo spíš negativní efekt, protože organizace to přestaly řešit. Když tam někoho v 17 letech chytli s marihuanou, nemůže dalších deset let pracovat s dětmi, což ale ke zmenšení počtu těchto případů nevede,“ upřesňuje Sedláček.

„Pachatel s diagnostikovanou pedofilií by neměl pracovat s dětmi, protože jeho schopnosti ovládání jsou snížené. “

Petra Sejbalová

Sexuoložka upozorňuje, že ti, kteří už spáchali trestný čin a byli odsouzeni - tedy neovládli své nutkání a dopustili se pedofilní delikvence –, mají vyšší riziko recidivy. „Nehovoříme o pedofilech, kteří žádný trestný čin nespáchali,“ říká Sejbalová.

Pedofil a dítě?

„Pachatel s diagnostikovanou pedofilií by neměl pracovat s dětmi, protože jeho schopnosti ovládání jsou snížené. Je to podobné, jako když vyléčeného alkoholika dáte pracovat za výčep do restaurace. To objektivní nutkání získat alkohol tam neustále bude a člověk neustále musí překovávat chuť se napít,“ vysvětluje Sejbalová.

Komu by takový člověk svou bezúhonnost dokládal, ptá se dále předseda. „Kdyby si založil spolek nebo se stal jeho členem, tak vlastně jen sám sobě. Už teď je ale účast na táboře soukromoprávní akt, takže rodič i organizátor mají právo se dohodnout na všech podmínkách, včetně bezpečí dětí,“ poznamenává Sedláček.

„Navrhované opatření je slabé a žádnou skutečnou ochranu nepřináší. Když se bude člověk chtít dostat do kontaktu s dětmi, udělá to i přes všechny zákazy. Důležitější je informovanost na straně rodičů, organizací, které pracují s dětmi a mládeží a pak systematická práce s dětmi, aby dokázaly rozpoznat chování, které vybočuje z normy,“ věří Aleš Sedláček.

Soudní znalkyně je ale přesvědčena, že bude-li zákaz práce s dětmi dozorován nějakou institucí, vytvoří tlak na osobu trpící pedofilií, která by pak věděla, že je objektivně kontrolována a své chování by regulovala.

„Ale ano, lidé jsou různí a přes různé i soudně dané zákazy mohu tato pravidla cíleně porušovat. Ale někteří zase ne,“ konstatuje variabilitu jednotlivých osobností sexuoložka Petra Sejbalová.

Celé Pro a proti Karolíny Koubové najdete v audiozáznamu.

Karolína Koubová, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme