Projekt ‚Nenech to být‘ odhaluje skrytou šikanu. Nápad tří studentů se rozšířil i za oceán

Šikana na školách někdy zůstává skrytá. Právě kvůli tomu před dvěma lety založili tři studenti z Brna projekt Nenech to být. Žáci prostřednictvím stránky nntb.cz můžou anonymně oznámit šikanu přímo škole. Těch se do projektu zapojilo už 1600. A nedávno se přidaly i některé ze zahraničí.

ŠIKANA, KONSTRUKTIVNÍ ŽURNALISTIKA Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Různě se tam povídaly nějaké věci o jednom klukovi, ten kluk se tam shazoval přede všema,“ popisuje Radiožurnálu žačka druhého stupně Masarykovy základní školy v pražských Klánovicích jeden z případů šikany. Její spolužačka k tomu dodává: „Ono to úplně nějak nebylo vidět, protože on se do těch her zapojoval někdy, takže tím víc to lidi brali s humorem.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si další reportáž o šikaně

Neřešená šikana může narušit vztahy ve třídě tak, že děti začnou vnímat ubližování jako normální věc. „Jsou školy, které pořád ještě šikanu bagatelizují, nebo ji nepovažují za skutečný problém. I dnes vám budou někteří ředitelé tvrdit, že v jejich škole šikana není,“ domnívá se ředitel Masarykovy základní školy Michal Černý.

‚Vůbec nedomýšleli důsledky‘

Bez rozpaků přiznává, že škola řeší v průměru dva až tři případy šikany ročně. Před dvěma lety se zapojila do projektu Nenech to být, přes který se zatím do školy dostala čtyři oznámení. Škola tak odhalila případ šikany, o kterém nevěděla.

„To byla velmi dobrá třída, kde jsme šikanu, abych řekl pravdu, moc nečekali. Dívka jaksi odmítla chlapce, chlapec se jí začal mstít, což původně šikana nebyla, ale postupně se k tomu klukovi přidali jeho kamarádi,“ popisuje Černý. „Začali si tu holku vybírat. Stala se terčem jejich nejrůznějších útoků, ať už na elektronickém poli, nějaké ty na zem shozené věci, roztrhané sešity, ošklivé obrázky a nápisy na tabuli o té holce,“ říká.

Průzkum: S ubližováním se setkává drtivá většina žáků. Počet případů šikany na školách se zvyšuje

Číst článek

Případ na základě oznámení začala řešit školní metodička prevence Denisa Mikelová. Nejdřív zjistila situaci ve třídě, pak mluvila se svědky, obětí a nakonec opakovaně i s útočníky.

„Když jsem nastínila to, co mi ta dívenka řekla, její pocity, jak to prožívala, co cítila, tak se z toho ti kluci i zhroutili a byli z toho špatní, že vůbec nedomýšleli důsledky. Myslím, že stačilo toto, pak jsme to samozřejmě řešili s rodiči.“

Problém od té doby ustal. Podobných oznámení prošlo přes stránku nntb.cz už čtyři a půl tisíce. Každý na ní může anonymně vyplnit název školy, jméno toho, kdo se necítí dobře, případně proč a z jaké je třídy.

Šikana na českých školách

Se šikanou se setkává víc než polovina žáků, ale řada škol před tím stále zavírá oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Právě na ně se Český rozhlas zaměřil a zjišťoval, co dělají jinak. V Česku taky chybí úspěšné zahraniční programy. Pod tímto odkazem postupně najdete odpovědi na otázku, co by mohlo pomoct snížit výskyt šikany na tuzemských školách.

„Kluci jí pořád urážejí kvůli váze. Skoro všichni jsou na ni zlí až na pár žáků. Někdy se cítí strašně a pak ji slyším brečet na záchodkách. Šikanuje ji spolužačka. Rozbila jí brýle, mlátí ji, škrábe ji kamenem po kůži. Je zlá i na jiné děti. Dříve jsme měli paní učitelku, která měla vše pod kontrolou. Nová paní učitelka to i po tom, co jí to říkáme, ví, ale nic s tím nedělá. Bojíme se,“ znějí některá z oznámení uvedená jako příklad na stránce nntb.cz.

Psycholog na telefonu

Nejvíc oznámení chodí z Prahy a Brna a většinou je zasílají spolužáci obětí, hlavně dívky. „Většina se týká spíš nějakých posměšků a na první pohled ne zase tak vážné šikany. Na druhou stranu ono i věci, co se nemusí vážné zatím zdát, se vážnými mohou stát časem. Každopádně i přes to tam jsou určitě velmi drsná oznámení, kdy oběť uvažuje o sebevraždě. Těch nám tam přišlo už vícero,“ vysvětluje jeden z autorů projektu Jan Sláma.

Oznámení ze stránky se okamžitě dostává do školy. Kromě pozitivních reakcí se ale Sláma setkává i s odmítnutím. Některé školy se nechtějí příliš šikaně věnovat nebo mají strach z kontroly, domnívá se. Jak ale dodává, obavy podle něj nejsou namístě, protože údaje o šikaně na jednotlivých školách nejsou veřejné. Limitem projektu může být to, že není jasné, jak škola s oznámením naloží.

Solution Journalism

Hledat cesty k řešení problémů. Právě o to se snaží nový fenomén Solutions Journalism, který se zrodil mezi americkými novináři. „Žurnalistika řešení“ nabízí nejen popis problémů, které trápí společnost, ale ukazuje i možnosti, jak na ně úspěšné reagovat. Český rozhlas se rozhodl tento světový trend následovat.

Jeho autoři by proto rádi více školám pomáhali s řešením šikany. Spojili se se společností Scio, která za poplatek nově nabízí i vylepšenou verzi služby. Mimo jiné pomoc psychologa na telefonu.

„Snažíme se vyhnout obecným poučkám, co v takovém případě dělat, ale chceme právě, aby člověk, který to bude řešit, viděl problém na té škole. Ideálně co k tomu připsali učitelé, takže se tam dá i nějaký kontext a na základě toho se konkrétní situace může řešit s odborníkem, který jim poradí,“ vysvětluje vedoucí projektu Pro školy společnosti Scio Eliška Sovová.

Základní verze, kterou využívá už 1600 škol, je dál bezplatná. Původně studentský projekt se za poslední rok kvůli zájmu ze zahraničí rozšířil také na Slovensko, do Polska, Spojených států nebo do Jihoafrické republiky.

Václav Štefan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme