Sokolovská škola bojuje proti šikaně lépe než zbytek Česka, snaží se ji podchytit hned v počátku
- Víc dětí chodí do školy rádo, cítí se tam dobře a hlásí také méně případů šikany. Právě taková je podle loňského měření společnosti Scio realita na Základní škole Sokolov v Karlovarském kraji, která vyšla z průzkumu podstatně lépe než zbytek republiky.
- „Záleží na tom, jak se škola k problémů postaví,“ myslí si ředitelka školy Lada Jelašičová. Šikanu se snaží zachytávat už v zárodcích. Dětem je například vždy někdo na blízku. Ať už pedagog, jeho asistent nebo uklízečka.
- V boji proti šikaně pomáhají školám i programy vzdělávání učitelů. Většina pedagogů totiž nemá potřebné znalosti.
„Děti vysílají do sítí různé pomluvy,“ popisuje pro Radiožurnál ředitelka Základní školy Sokolov Lada Jelašičová. V posledních letech je hodně trápí právě kyberšikana.
„Nejbolestivější jsou fotky. Řešili jsme, že vyfotili děvče, které se svlékalo na hodinu tělesné výchovy. Šikana se objeví vždy v nějaké míře, ale myslím si, že je důležité ji podchytit hned od začátku a pracovat s ní,“ dodává.
Škola má první i druhý stupeň, sportovní třídy a také učebny pro mentálně hendikepované děti. Na zhruba 500 žáků tu mají 23 asistentů pedagogů. „Jsme docela blízko jedné z vyloučených lokalit, takže těchto dětí je asi zhruba 15 procent. Pak tu máme děti, které jsou skutečně nemocné, tedy postižené, “ vyjmenovává Jelašičová.
Zařízení ve školním roce 2017/2018 prošlo měřením společnosti Scio a v porovnání s dalšími 163 školami si vedlo velmi dobře. Se šikanou se tam setkalo 31,5 procenta žáků druhého stupně. Na ostatních školách byl přitom průměr 57 procent.
Méně dětí ze sokolovské školy hlásilo také slovní a fyzické ubližování. Naopak o šest procent víc jich chodilo do školy rádo.
Pomáhají učitelé, asistenti i uklízečky
Ředitelka si ale nemyslí, že by škola dělala něco, co se výrazně vymyká. Mají tu například metodika prevence i psychologa. Jednu věc, která není úplně běžná, tu ale dělají. S dětmi je vždy ve třídě buď asistent, nebo učitel, a to i o přestávkách.
Šikana na českých školách
Se šikanou se setkává víc než polovina žáků, ale řada škol před tím stále zavírá oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Právě na ně se Český rozhlas zaměřil a zjišťoval, co dělají jinak. V Česku taky chybí úspěšné zahraniční programy. Pod tímto odkazem postupně najdete odpovědi na otázku, co by mohlo pomoct snížit výskyt šikany na tuzemských školách.
„A je fajn, když je to asistent, protože pedagog je přece jen zaměřený, kdežto asistent sleduje takové to podhoubí, co se tam děje. Může v podstatě sledovat i to, co vy třeba při hodině nechytíte. Může pak třeba říct: ‚Anička je na tom nějak špatně, je smutná, něco se děje,‘“ vysvětluje Jelašičová.
Škola se tak podle ní snaží zachytit šikanu už v jejích zárodcích.
„Ti lidé vidí, co se v těch třídách děje, to je jeden velký aspekt. A přiznám, že nebyl přijímán ze začátku nikterak kladně, ale dneska jsme si zvykli, a víme, že to nese svoje ovoce,“ podotýká ředitelka.
Do systému škola zapojila také uklízečky. „Každou volnou přestávku, každou volnou chvilku děláme dozory, aby se děti na chodbách nepraly, nehonily a tak dále. Mě to baví, jinak bych tu nebyla,“ říká s úsměvem uklízečka Eva Hricková.
Škola také spolupracuje s policií, kterou volá k závažnějším případům napadení mezi dětmi. Policisté někdy hned převezou útočníka za přítomnosti pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí na stanici.
„Efekt je takový, že dítě vidí, že se to děje okamžitě, že policie přijede hned na místo, že okamžitě řeší jejich protiprávní jednání,“ vysvětluje pro Radiožurnál sokolovský policejní inspektor David Mertl.
U nezletilých se případy odkládají pro věk. „Protože jsme tam jezdili hodně často, tak se to postupem času hodně snížilo. V dnešní době tam jezdíme úplně minimálně, “ říká Mertl.
Za pravdu mu dává i ředitelka školy. Přítomnost policie má podle ní na některé děti hlavně preventivní účinek. Zároveň dodává, že důležité je v boji proti šikaně také vzdělávání učitelů.
Učitelé se učí o šikaně
Většina pedagogů přitom potřebné znalosti nemá. Vyplývá to ze zjištění neziskové společnosti Aisis, která v této oblasti učitele vzdělává. Provedla průzkum teoretické připravenosti pedagogů. Ukázal, že před kurzem by skoro nikdo ze 130 pedagogů nedokázal řešit modelový příklad šikany. Po jeho absolvování naopak většina učitelů znalosti měla.
Aisis nabízí program Minimalizace šikany, který byl financovaný i z evropských fondů. Od roku 2005 jím prošlo zhruba 200 škol, například Základní škola Hanspaulka v Praze. Tamní pedagogický sbor ho absolvoval před více než deseti lety a znovu v loňském roce.
Poslechněte si celou reportáž o programu Minimalizace šikany, kterou natáčel Václav Štefan
Podle ředitelky školy Marie Pojerové si učitelé díky programu mohli uvědomit, co to vlastně šikana je: „A jak se proti ní dá postupovat mnohem dříve, než se ukáže. Naučili jsme se budovat pozitivní bezpečné klima školy a naučili jsme se sledovat jednotlivé signály, že se ve třídě něco děje. Hodně velké uvědomění bylo, že se musí pracovat i s těmi agresory, že nestačí je jen potrestat.“
Rok po kurzu téměř všechny sledované třídy hlásily, že šikany ubylo. Škola také zavedla akční plán proti šikaně a zařadila prevenci do výuky. O šikaně se tam děti učí v předmětu osobnostní výchova.
Jak poznat šikanu?
Učitel Stanislav Žuček třeba žákům páté třídy promítá obrázek se skupinou dětí a dívkou, která si zakrývá obličej. „Ta holčička s tou růžovou taškou,“ ukazuje a ptá se, co je na obrázku podle dětí špatně.
Solution Journalism
Hledat cesty k řešení problémů. Právě o to se snaží nový fenomén Solutions Journalism, který se zrodil mezi americkými novináři. „Žurnalistika řešení“ nabízí nejen popis problémů, které trápí společnost, ale ukazuje i možnosti, jak na ně úspěšné reagovat. Český rozhlas se rozhodl tento světový trend následovat.
Odpovídají mu, že to, že se dívce posmívají, šeptají si o ní a ukazují si na ni. „Měli by k ní přijít a třeba se jí zeptat, co se děje,“ myslí si. Učitel se jich pak ptá, jestli je to šikana. Děti si nejsou jisté. Některé říkají, že ano. Jiné, že by se to muselo dít častěji nebo každý den.
„Ukazujeme, jaké situace, které se kolem nás objevují, posuzujeme jako přijatelné, nebo nepřijatelné, jakým způsobem by se měli v té situaci zachovat, aby tu situaci, až se s ní setkají, znali, aby pro ně nebyla nová,“ vysvětluje Žuček.
Program Minimalizace šikany zahrnuje několikadenní kurz. Učitelé v něm mimo jiné čeká prožitkový trénink.
„Třeba takové velké poznání je, když se nasimuluje situace, že ve třídě se někomu ubližuje a učitel vejde do třídy, zakřičí a všichni si sednou do lavic. A pak má popsat, co se dělo. Najednou zjistí, že vlastně neví, kdo na koho tlačil, kdo byl pod tím stolem,“ vysvětluje vedoucí programu Milan Kotík.
Projekt ‚Nenech to být‘ odhaluje skrytou šikanu. Nápad tří studentů se rozšířil i za oceán
Číst článek
Zásadní podle něj ale je, že se mění vnitřní přesvědčení pedagogů. „Mají pokoru k tomu řešení a jsou citlivější. To znamená, jakmile se něco děje, tak jsou ochotni se o tom bavit, poradit se třeba s metodikem prevence. Ti ostatní říkají, že nemají žádný problém, žádnou šikanu nevidí, a když by se něco vyskytlo, tak si poradí sami,“ doplňuje Kotík.
Ne všichni učitelé ale podle něj své postoje změní. Přiznává také, že ne na všech školách má program výsledky. Brání tomu vnitřní odpor proti změnám a někdy i přehlcení různými kurzy. Problém prý naopak není s penězi. Pokud škola zájem o program má, sežene si je podle Kotíka třeba od zřizovatele.
Ministerstvo školství nově upravilo dotační program na podporu prevence rizikového chování tak, aby z něj mohly školy čerpat peníze i na tyto programy.
„Nemá smysl, aby do tohoto programu přišel jeden pedagog z jedné školy. Musí nastoupit několik, třeba deset učitelů, včetně vedení. Teprve potom je možné pracovat na změně klimatu té školy a jednotně dělat prevenci,“ vysvětluje školský ombudsman Ladislav Hrzal. Celkově by do programu mělo jít příští rok zhruba 20 milionů korun, tedy stejně jako loni.
