Šimečka: Česká a slovenská servilita vůči Moskvě je odlišná. Česká je cynická, slovenská je vroucná

Diplomatický výbuch v česko-ruských vztazích je pro Slovensko zavazující, protože to, co se přihodilo Čechům, je, jako by se to stalo nám, píše komentátor Martin M. Šimečka pro slovenský Denník N.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martin M. Šimečka na Audioportu ve vile Tugendhat | Foto: Barbora Linková | Zdroj: Český rozhlas

Velikost ruského útoku na Česko v roce 2014 podle něj není možné srovnávat s invazí půlmilionové armády do Československa v roce 1968. Politické východisko obou útoků ale vnímá jako stejné: Rusové považují území bývalých sovětských satelitů za své teritorium. Ani je nenapadne, že by měli respektovat jejich suverenitu.

Přehrát

00:00 / 00:00

O německých kandidátech na kancléře, konci éry bratří Castrů na Kubě nebo cvičených psech, kteří odhalí covid-19. Poslechněte si Svět ve 20 minutách Gity Zbavitelové

Také důvod obou útoků označuje Šimečka za stejný. V roce 1968 byli Rusové přesvědčeni, že mají právo zabránit odtržení Československa od sovětské říše. V roce 2014 byli přesvědčeni, že mají právo zabránit v odtržení od ruské říše Ukrajině, a v českém skladě ve Vrběticích byly zbraně, které mohly podle českého týdeníku Respekt putovat právě tam. Vyhodit ho do vzduchu mělo z ruského pohledu jednoduchou logiku, protože Rusové nepovažují české území za cizí.

Není těžké pochopit, proč Rusové neuznávají mezinárodní smlouvy o státní suverenitě. Těžší je však pochopit, proč někteří čeští a slovenští politikové přesto považují Rusy za spojence.

Zeman, Klaus, Matovič, Danko

Z pohledu slovenského komentátora český prezident Miloš Zeman už řadu let hájí ruský nárok na český stát, bývalý předseda slovenského parlamentu Andrej Danko vnímá Slovensko jako satelit ruské říše a expremiér Igor Matovič obdivuje poctivou ruskou duši, protože „v Rusku o hodně víc záleží na slově a pohledu do očí než na tom, jak právníci napíší smlouvu“.

Podobnost těchto postojů je však matoucí, protože česká a slovenská servilita vůči Moskvě má odlišnou povahu: česká je cynická, slovenská je vroucná. Češi si svůj romantický vztah k Rusku odbyli po druhé světové válce, a jelikož okupaci a pozdější normalizaci snášeli psychicky o mnoho hůře než Slováci, k lásce k Rusku se už nemohou vrátit.

„Rusové zjistili, že slovenského politika si koupí až směšně lacino. Stačí mu projevit vroucí city a on je hned opětuje.“

Miloš Zeman, Václav Klaus a další čeští politici jsou sebevědomí a pragmatičtí nacionalisté, jimž vyhovuje, že Rusové chtějí rozbít Evropskou unii, protože oni sami si přejí totéž, píše Šimečka ve slovenském Denníku N. Má za to, že náklonnost těchto politiků k Rusku přiživuje spíš averze vůči Německu, Bruselu a liberální demokracii než láska k Vladimiru Putinovi. Navíc se dá na dobrých vztazích s Moskvou zbohatnout, jak je to naučil zesnulý Petr Kellner.

To vše velmi dobře chápou i samotní Rusové, a proto jsou jejich agenti a obchodníci v Česku tak aktivní. Česko je pro Rusy strategicky o hodně zajímavější než malé Slovensko sousedící s Ukrajinou, kterou dnes považují za nepřítele. Bohatá Praha plná cizinců je mnohem přitažlivější než malá Bratislava na periférii, navíc nedaleko od Vídně, kde jsou Rusové jako doma už od druhé světové války.

To samozřejmě neznamená, že by se Rusové nesnažili koupit si slovenské politiky, ale přece jen je pro ně podle komentáře výhodnější investovat do Miloše Zemana nebo případně do Viktora Orbána. Kromě toho zjistili, že slovenského politika si koupí až směšně lacino. Stačí mu projevit vroucí city a on je hned opětuje.

Slovensko vyhostí tři ruské diplomaty, oznámil premiér Heger. ‚Zklamání,‘ reagovala Moskva

Číst článek

Takto se do Rusů zamiloval Andrej Danko, ale je pouze pokračovatelem linie mnoha svých předchůdců. Rusy miloval i Alexander Dubček, dokud se v nich nezklamal, když přepadli Československo, a oddaně jim sloužil i Gustáv Husák a Vasil Biľak.

Potom přišel Vladimír Mečiar a další, kteří s Ruskem spojili svůj politický osud, protože západní civilizace je odmítla. Do Rusů se zamilovali i Marian Kotleba nebo Ján Čarnogurský, kterému projevili úctu i vroucné city. Malého Slováka neodolatelně přitahuje náklonnost ruského obra.

Z této plejády se do jisté míry vymyká Robert Fico, jenž o ruskou přízeň usiloval také a ze stejně cynických důvodů jako Miloš Zeman. Na rozdíl od něj však jako premiér na vlastní kůži pocítil nespolehlivost ruské náklonnosti, když Rusové v roce 2009 Slovensku zavřeli kohoutky s plynem. Pokud Fico dál upíná pohled na východ, pak především proto, že ho Západ přestal respektovat.

Slovenská láska k autoritě cara

Martin Šimečka uvádí, že to, co spojuje téměř všechny slovenské politiky, kteří se k Rusku hlásí, je láska k autoritě cara. Usilují o jeho přízeň, protože ta svým odleskem ozáří i je samotné. Je to cit upřímný a vroucný.

Nejčastějším spouštěčem tohoto citu je zklamání ze západní politické kultury, která je neosobní a trvá na pravidlech a smlouvách, jež nelze obejít; a je necitlivá vůči slovenské vroucnosti, která by mohla vyplnit mezery ve vzdělání, úctě k demokracii nebo znalostech jazyků. Toto zklamání nakonec zákonitě končí odmítnutím evropské civilizace a okouzlením Východem.

Odhalení ruských agentů, kteří podle české vlády odpálili sklad ve Vrběticích, je diplomatický výbuch řádově větší síly než jakékoli jiné spory mezi Českem a Ruskem od roku 1989. Češi si konečně museli přiznat, že Rusko pohrdá jejich suverenitou a chová se k nim jako nepřítel.

Pro Slovensko je to však stejně zavazující poznatek, neboť, jak komentář podotýká, „Češi jsou naše západní alter ego, naše historické dvojče. To, co se přihodí jim, je, jako by se to stalo nám.“

Slováci mají štěstí, že klíčoví lidé v čele státu nechovají k ruské říši vroucné city a cítí se jako doma v západní politické kultuře a evropské civilizaci. Není to samozřejmost, ale spíše atypická shoda okolností, které do sebe na poslední chvíli zapadly, když se stal premiérem Eduard Heger a na ministerstvo zahraničí se vrátil Ivan Korčok.

„Nevíme totiž, jak by reagoval Igor Matovič opojený ruskou vakcínou, kdyby byl dnes premiérem. Je úleva, že už o tom nemusíme ani spekulovat,“ uzavírá Martin M. Šimečka ve slovenském Denníku N.

Německo získalo v jediný den hned dva kandidáty na kancléře. V kubánské politice po více než 60 letech skončila éra bratří Castrů. Ve španělských městech a obcích se bude jezdit třicítkou. A cvičení psi podle studií dokážou rozpoznat člověka s covidem-19.

Témata Světa ve 20 minutách vybrala Gita Zbavitelová.

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme