České školství je mišmaš. Nikdo neví, kdo má školy reálně řídit, kritizuje podnikatel v oboru
Začíná boj o místa na středních školách, kam míří mimořádně silné populační ročníky, deváťáků je letos o 10 tisíc více než v minulém roce. „Podle toho by se mělo plánovat, my tak plánujeme. Věděli jsme, že letos bude silný ročník a příští rok také, a podle toho jsme vytvořili plán. Fascinuje mě, že to vládní či komunální politická reprezentace nezvládla,“ diví se podnikatel ve školství Ondřej Kania v Interview Plus.
„Důležitá je manažerská struktura, kdy máte člověka nebo tým lidí, který nese přímou odpovědnost za školy v daném regionu ve všech možných ohledech. U nás je to absolutní mišmaš. Vesnice, města a kraje jsou zřizovateli škol a ministerstvo je jakýmsi regulátorem. Nikdo vlastně neví, kdo má ty školy reálně řídit,“ kritizuje.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Ondřej Kania, podnikatel ve školství
S ničím podobným se nesetkal ani v zahraničí, mimo jiné v Chorvatsku nebo ve Španělsku, kde také provozuje školy. Českým specifikem jsou prý velmi přísné požadavky na parametry školních prostor, například pokud jde o denní světlo.
„V posledních letech jsme vypracovali x projektů například v kancelářských budovách, investovali jsme do toho velké množství peněz, žádný z nich ale nebylo možné rekolaudovat. V Londýně se teď ucházíme o jednu školu, kterou bychom chtěli převzít, a ta škola je v kostele. To by u nás v životě neprošlo,“ podotýká.
Kania rovněž kritizuje fakt, že Česko má vysoký podíl odborných škol, přestože trendem ve světě je všeobecné vzdělání, čemuž odpovídají i vzdělávací systémy a osnovy.
„Někteří politici ještě v roce 2023 vykládají, kolik musíme vyprodukovat lakýrníků, svářečů a pracovníků pro CNC stroje. To je neuvěřitelné a nikde jinde jsem to neslyšel. Je to úplný nesmysl,“ zdůrazňuje.
V minulých letech se za distribuci testů platilo osm milionů, nyní to bude asi dva a půl, věří šéf CERMAT
Číst článek
„Jako zaměstnavatel chcete, aby k vám přišel člověk, který má základní kompetence, je schopen se ty věci naučit, vnímá, je strukturovaný, je organizovaný. A přece nelze očekávat, že škola s učiteli, kteří nikdy nebyli v praxi, maturanta připraví na to, že skočí do nějaké firmy a bude účetní,“ dodává.
Příležitost pro děti
Překážkou pro navýšení kapacity škol podle něj není počet kvalifikovaných učitelů. „Napříč našimi školami v příštím školním roce překročíme hranici tisíce studentů, což už znamená pár stovek učitelů a problém to není,“ popisuje s tím, že nabízí podobné platy, jako jsou na státních školách.
„Je obrovské množství dětí s velkým potenciálem, ale bohužel tu příležitost nedostanou.“
Kania připouští, že jiné podmínky můžou být v regionech a v sociálně znevýhodněných oblastech: „Učitelé tam nechtějí učit, protože školy a studenti podle nich nemají dostatečnou kvalitu, což souvisí s jejich rodinným prostředím. To je o tom, co bylo dříve, jestli slepice, nebo vejce.“
Oceňuje přitom, že na problém upozorňuje nově zvolený prezident Petr Pavel, protože žádný z politiků to v minulých letech neřešil.
„Projel jsem přes sto škol po celém světě, primárně v Americe, mnohé například v Pittsburghu nebo Detroitu, což jsou města, která velmi utrpěla deindustrializací a deglobalizací. A je mnoho příkladů, kdy přišla politická reprezentace s vizí a během jednoho dvou volebních období to místo dokázala transformovat,“ uvádí.
Je důležité se zaměřit na vylepšení učebnic a vzdělávání učitelů, říká sociolog k reformě školství
Číst článek
Vyzdvihuje i to, že ve Spojených státech do jedné školy chodí studenti s nejvyššími i nejnižšími studijními předpoklady, a diferenciace mezi nimi tak probíhá v rámci jedné školy, zatímco u nás se dělí mezi základní školy a víceletá gymnázia nebo odcházejí na odborné školy.
„Je obrovské množství dětí s velkým potenciálem, ale bohužel tu příležitost nedostanou,“ poznamenává.
„Jsem z rodiny, kde jediný člověk s maturitou je můj strýc, který si ji dodělal až jako automechanik večerně. Setkal jsem se s tím už v dětství, že jsem byl predestinovaný k tomu, že půjdu buď na kuchaře, nebo na automechanika. Myslím, že primární roli hrála náhoda a štěstí,“ uzavírá Kania.
Mají smysl jednotné přijímací zkoušky? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
