Dětem středoškoláků v Česku se nedaří dosáhnout vyššího vzdělání, dostuduje jen 17 procent
Děti rodičů se středoškolským vzděláním si v Česku hledají cestu na vysokou jen obtížně. Ukazují to poslední statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Například mezi lidmi do 44 let s rodiči bez vysoké školy ji nakonec vystuduje jen 17 procent. Českým dětem se tak ve srovnání s ostatními zeměmi jen málokdy podaří vzdělání rodičů překročit.
„Chlapce, který byl ohrožen velmi vážnou školní neúspěšností, se nám podařilo přesvědčit, že chodit do školy je docela fajn, že to není nic tak dramatického, co by mu mělo vadit,“ vzpomíná pro Radiožurnál ředitel pražské základní školy Londýnská Martin Ševčík na jednoho ze svých bývalých žáků. Podle Ševčíka se chlapce podařilo zachránit i před záškoláctvím. Pomohlo doučování i spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí.
„Velmi úspěšně absolvoval základní školu a loni v červnu se byl pochlubit tím, že zvládnul i první ročník střední školy, čímž překročil trochu stín své rodiny, kdy jeho rodiče opravdu měli jen základní vzdělání, dokonce jeden z rodičů neměl ani to základní vzdělání,“ dodává Ševčík.
Zmíněný žák je z hlediska posledních statistik OECD výjimkou. Zásluhu na tom má také asistentka pedagoga Jana Hanušová. Ta děti v základní škole Londýnská doučuje. Jednou týdně s nimi probírá předmět, se kterým mají největší problém.
„Doma mu nemůže pomoct ani maminka ani tatínek. I když je třeba v sedmé třídě, tak začínáme malou násobilkou. Snažím se hodiny dělat zábavně, aby je to prostě bavilo,“ vysvětluje.
,Férové vzdělávání‘
Podobně jako Česká republika jsou na tom podle statistik OECD Rakousko, Slovensko nebo Litva. Podpořit děti, aby dosáhly vyššího vzdělání než jejich rodiče, naopak zvládají dobře Finsko, Francie nebo Japonsko.
Analytik školství: Čeští učitelé si loni mírně polepšili, jejich platy jsou ale stále nejnižší v EU
Číst článek
„Jsou to země, které se jednoznačně a mnoho let před námi přihlásily ke spravedlivému, férovému vzdělávání jako k určité prioritě své vlastní vzdělávací politiky. Jsou to země, které chápou, že řada dětí přichází do školy s nejrůznějšími potřebami a zátěžemi a že potřebují určitou multidisciplinární podporu. To znamená spolupráci školského, zdravotního, sociálního segmentu. A že je fér být na to připravený,“ vysvětluje důvody předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte Klára Laurenčíková.
Ministr školství Robert Plaga (ANO) si myslí, že by měla pomoci úprava jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. „Jednoznačně musí jednotné přijímací zkoušky více akcentovat to, co se děti mohou přímo naučit a naučí na školách, a ne že na to musí absolvovat přípravné kurzy,“ dodává.
Podle opoziční poslankyně Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) by pomohlo, kdyby byly všechny základní školy stejně kvalitní.
„Aby daný rodič nemusel hledat nějakou jinou, někde vzdálenou školu a nemusel podnikat žádné kroky k tomu, aby své dítě dostal do lepší školy. A protože tohle by zajistilo přístup k tomu nejlepšímu možnému vzdělání opravdu pro všechny, tak by ho zajistilo samozřejmě i pro ty, jejíž rodiče tak motivovaní třeba nejsou, proto aby dosažené vzdělání jejich dětí bylo co nejvyšší či co nejkvalitnější,“ uvedla Pekarová.
Lidé do 44 let s rodiči bez vysokoškolského vzdělání mají v Česku podle OECD taky až pětkrát nižší šanci, že se dostanou na vysokou, než děti rodičů, kteří ji absolvovali. Zmíněné statistiky tak Česko v tomto směru řadí mezi nejhorší státy. Podobně je na tom Slovensko, Slovinsko, Itálie, Turecko a Litva.
