Skoro třetina romských žáků se učí ve škole pro lehce mentálně postižené

V bývalých zvláštních školách se stále učí 28 procent zdravých romských dětí. Vyplývá to z posledního šetření České školní inspekce. Najdou se přesto základní školy, které se snaží romské žáky začlenit do klasické výuky. Na inkluzi dává ministerstvo školství ročně přes 20 milionů korun.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Romové v Rudňanech na Slovensku

Romové v Rudňanech na Slovensku | Foto: Jana Šustová | Zdroj: Český rozhlas

Příkladem v začleňování nejen romských dětí může být Základní škola v Poběžovicích. Chlubí se poradenským centrem, školním psychologem nebo asistenty pedagoga.

„Razíme takovou myšlenku, že vzájemná odlišnost, kterou děti začnou vnímat, je něco, co nás může spíš obohatit, co může přinést něco pozitivního a příjemného do našich životů, místo toho, abychom na to poukazovali jako na něco, co není úplně dobře,“ říká ředitel Vladimír Foist.

Přehrát

00:00 / 00:00

O vzdělávání romských dětí se zajímala reportérka Klára Bílá

Čtrnáctiletý David má poruchu autistického spektra. Od šesté třídy má proto asistentku, která mu pomáhá například s doučováním tak, aby všechno zvládnul a dohnal.

„Začíná to tím, že vyučující přijde s konkrétní situací u některého dítěte, zařadíme ho do programu a já už jen doplním pomoc asistentek tak, aby se žákovi umožnilo všechno zvládnout,“ vysvětluje Alena Zítková. Podle ředitele Foista je v systému individuální péče v současné době zhruba 40 procent žáků.

Začlenit romské děti do běžné výuky je v menším městě jednodušší, protože se lidé navzájem znají. O nutnosti vzdělání navíc samotné rodiny v Poběžovicích chodí přesvědčovat i romská asistentka školy Eliška Ferková: „Povídám si s rodiči a vysvětluji jim, jakou úlohu má školní psycholog nebo asistent pedagoga.“

Podle Jany Smetanové, která vede základní školu v Pardubicích, ovšem nejde začlenit všechny hendikepované děti do běžného kolektivu bez dalších odborníků a peněz navíc. „V běžných školách neumíme učit děti se speciálními vzdělávacími potřebami, protože nejsme speciální pedagogové,“ upozorňuje.

Lepší šance na uplatnění

Předsedkyně Odborné společnosti pro inkluzivní vzdělání Klára Laurenčíková si myslí, že je zapotřebí propojit zkušenosti z běžných a speciálních škol.

„Aby mohly tyto dva světy začít lépe spolupracovat. Domnívám se, že není možné si říci – běžné školy to neumí, nezvládají to, nejsou na to dobře připravené, nechme tyto děti ve zvláštních školách, tam jim bude lépe. Není to možné také třeba proto, že dostanou pouze redukovaný obsah vzdělávání, kterým jim potom neumožní studovat kvalitní střední školy, dostat se na vysokou školu, dostat se k prestižním, zajímavým povoláním,“ vypočítává.

Kvůli vzdělávání romských dětí je Česká republika dlouhodobě pod palbou mezinárodní kritiky. V letech 1999 až 2005 bylo ve zvláštních školách dokonce až 70 procent romských žáků, kteří tak často přišli o kvalitní vzdělání.

Některým školám se podle Laurenčíkové daří začlenit romské žáky do klasického výukové programu. „Zatím to je bohužel ne úplně důsledek dobře nastaveného systému, ale je to důsledek rozhodnutí vizionáře, šikovného ředitele,“ dodává.

To je také případ poběžovického ředitele. Škola dostala už několik ocenění za rovný přístup ke vzdělávání. Ročně ji to stojí milion korun, které shání přes různé granty.

„Obrovský úkol školy je, aby vedla celé vnitřní prostředí školy k tomu, aby žáci opravdu dokázali být takoví, jak si je přejeme mít, to znamená tolerantní, chápaví a aby si dokázali pomoci,“ zdůrazňuje.

Klára Bílá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme