Slavkovským bojištěm opět zněly salvy z děl a dusot jízdy

Dvě stě let uplynulo od legendární bitvy tří císařů u Slavkova. Tisíce diváků v sobotu sledovaly její rekonstrukci na historickém bojišti u Tvarožné, kde se opět střetla francouzská a rusko-rakouská vojska.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rekonstrukce bitvy tří císařů se 3. prosince v Tvarožné nedaleko Slavkova | Foto: ČTK

O velkolepou podívanou se postaralo na čtyři tisíce uniformovaných aktérů. Jejich počínání přihlíželo zřejmě ještě více diváků, než organizátoři očekávali. Téměř zaplněno tak bylo obří parkoviště na dálnici D1 i další odstavné plochy.

Rekonstrukcí slavné bitvy však vzpomínkové akce zdaleka nekončí, například večer projde Slavkovem slavnostní průvod vítězných vojsk městem.

2. prosince 1805 porazil Napoleon u Slavkova armády rakouského císaře Františka I a ruského cara Alexandra I. Střet si vyžádal tisíce obětí. Až dodnes je to jedna z nejznámějších bitev, která se na českém území odehrála.

Francouzská vojska o síle 75.000 mužů tehdy zvítězila nad převahou spojených rusko-rakouských sil o počtu 90.000 mužů, vedených carem Alexandrem I. a císařem Františkem I.

Napoleon Bonaparte dokázal díky obratné taktice početně silnějšího soupeře na hlavu porazit. Francouzské ztráty činily přibližně 10.000 padlých a raněných, ruských a rakouských vojáků zahynulo 15.000 a 20.000 jich bylo zajato.

Následný Bratislavský mír, podepsaný 26. prosince 1806, dočasně degradoval Rakousko na druhořadou mocnost, připravil je o 63.000 kilometrů čtverečních území a v důsledku znamenal zánik historické Svaté říše římské národa německého.

Napoleon v podání amerického herce Marka Schneidera | Foto: ČTK/AP

V legendárním pojetí se Bonaparte při územních výbojích inspiroval cílem zorganizovat velký evropský federální systém. Jeho odpůrci naopak tvrdí, že sledoval hlavně vlastní prospěch. Bitva u Slavkova ale přinesla nejenom změny politické a sociální, ale i v myšlenkové rovině. To Rádiu Česko potvrdil profesor Petr Horák z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. "Je to symbolický moment. Zdá se, jako kdyby tato bitva možná způsobila to, že si třeba lidé v Evropě, i ve střední Evropě, začali uvědomovat, že zde byla nějaká Francouzská revoluce, která přináší nový řád a nový pohled na různé věci."

"Vojáci! Stačí, když řeknete: bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: to je hrdina!" - vzkázal prý Napoleon svým vojákům. A historik Dušan Uhlíř k tomu v závěru své knihy Slavkovské slunce dodává: Zpochybňovat kvality legendární Napoleonovy armády nelze. Do jiného světla se však její role dostane, položím-li si otázku, čemu sloužila. Zprvu snad ještě bojovala za ideály revoluce, pak se i ty vytratily. Zbylo jen vojenské řemeslo a sláva zakletá do císařských orlů. Za armádou zůstávala zpustošená a vypálená Evropa, potoky krve a slz. To vše ve jménu nenasytného císařství, které nastoupilo cestu ke světovládě. A Slavkov stál na začátku této cesty. Na jejím konci bylo Waterloo.

Milan Kopp, Hana Ondryášová, Olga Jeřábková, Marián Vojtek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme