Slezské gymnázium: tresty smrti i podpultové zboží

Slezské gymnázium v Opavě vyřešilo palčivou otázku, jak učit nejnovější dějiny atraktivní formou. Sami studenti vymysleli akci, kterou nazvali Sami sebou. Ve třídách připravili spoustu ukázek života před listopadem 1989. A ohlas byl velký.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Milada Horáková

Milada Horáková | Foto: www.totalita.cz

Soudce už se na svůj proces těší. „Především proto, že přinášíme něco nového studentům,“ podotýká k tomu.

Na jiném místě narazím na dívku, která dnes ztvárňuje roli prokurátorky. Paní prokurátorko, vy jste tu dnes asi nejhorší osobou, že? zajímám se u ní. „Asi ano, bohužel jsem takovou roli zkrátka dostala,“ dozvídám se.

Nyní se s otázkou obracím na dalšího účastníka, či spíše účastnici celé akce. Ta hraje Miladu Horákovou. „Je to těžká role, protože Milada Horáková byla velmi významná osobnost. Cítím zodpovědnost.“

O pár minut později už se ozývá: „Tímto zahajuji soudní proces s obžalovanou Horákovou!“ Spousta autentických textů, třída ponuře připomínající soudní síň, taláry a tehdejší uniformy.

„Milada Horáková je nepoučitelná! Její nenávist k lidově demokratickému zřízení je bezmezná!“
„Je těžko, přetěžko nalézt slova na svou obhajobu. Své činy jsem dělala vědomě a chci dnes za ně přijmout plnou zodpovědnost. Odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen.“
„… odsouzena k trestu smrti.“
„Jménem lidu: suďte zrádce!“

Paradox jako v minulosti. V jedné školní třídě tresty smrti, ve druhé nácvik spartakiády. Stálo za to vidět teenagery, kteří na chvíli vyměnili mp3 za stuhy a radostné poskoky.

Ovšem za dalšími dveřmi mají hlavní slovo tehdejší technické výdobytky, stará auta a vůbec vše, co se doma našlo. Zvětšovací fotografické přístroje, ponorné spirály. „Hledali jsme vše možné, především na internetu.“ A jakého exponátu si ve škole nejvíc cení? „Určitě motorky, která je sice nefunkční a nepojízdná, ale vypadá úžasně.“

A to už stojím před dalšími tajemnými předlistopadovými dveřmi. Za nimi Ivo Mludek, první postava opavského Občanského fóra a Charty 77. Pozvání studentů přijal rád. „Pamatuju si, že když jsem byl mladý kluk, chodili k nám do škol různí partyzáni a vyprávěli nám, jak bojovali. My jsme z toho měli tak trochu legraci a najednou jsem ve stejné pozici,“ říká mi.

Vše, co vidím, je vlastně součástí běžné školní výuky, konkrétně multikulturní výchovy. Jde zkrátka o pokus uspořádat výchovnou akci, která má co říci. Což se podařilo. Už jen proto, že se studenti dozvěděli, co bylo – pro ně dosud nepochopitelné – podpultové zboží. Anebo že telefony kdysi neměly tlačítka.

A co říkají například na psací stroj? „Je to velice zajímavé.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Slezské gymnázium: tresty smrti i podpultové zboží


Zvětšit mapu: Slezské gymnázium v Opavě

Martin Knitl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme