Slovácké Vánoce jsou spojené s mnoha tradicemi. Z českých domácností mizí
Lucky, Barborky nebo třeba koledníci. To jsou postavy, které dnes ve městech, ale ani na některých vesnicích, už jen tak nepotkáte. Z období adventu i vánočních svátků se většina lidových tradic pomalu vytrácí. Skanzen ve Strážnici proto každoročně pořádá speciální program „Radujme se, veselme se“, ve kterém tyto zvyky připomíná.
Tradiční slovácké Vánoce začínaly pro každého hospodáře i hospodyňku už adventem. Tyto zhruba čtyři týdny měli na to, aby před Štědrým dnem a vánočními svátky vše připravili a mohli pak v poklidu prožít tyto dny.
Podle etnografky Markéty Lukešové na tyto přípravy a úklid vždy na den svaté Lucie dohlížely zvláštní patronky.
Nejbohatší na tradice, zvyky a pověry byl pro slovácké Vánoce Štědrý den. Na stole musel být třeba sudý počet talířů
„Na slováckých vesnicích obcházely ve svátek svaté Lucie takzvané lucky. To byly postavy, které byly zahaleny do bílého plátna, měly pomoučený obličej a kontrolovaly hospodyňky, jestli mají doma uklizeno, jestli nepředou na kolovrátku, protože se v den svaté Lucie nemělo příst,“ popsala Lukešová.
V adventu byl také čas na pečení cukroví. I když je tato tradice poměrně mladá, zdomácněla u nás docela rychle.
„Už od 30. let 20. století se začíná s pečením vánočního cukroví, které se k nám dostalo z Rakouska. Pekly se i perníky, ale záleželo potom vesnici od vesnice, co bylo tradiční,“ řekla Lukešová.
Štědrý den byl pak na různé tradice, zvyky a pověry nejbohatší. Velmi striktně se celý den dodržoval taky půst. První jídlo mohli sníst právě až při štědrovečerní večeři. Ani v tento okamžik se nesmělo zapomenout na některá důležitá pravidla.
„Na stole nesměl chybět sudý počet talířů. Když byli v rodině tři lidé, musel se vždy dodat sudý talíř, protože se věřilo, že když budou tři, jeden by mohl zemřít,“ vysvětlila etnoložka Tereza Gabrhelová.
Pravé Vánoce se ale z křesťanského hlediska slaví až na první a druhý svátek vánoční. Boží hod je oslava narození Ježíše Krista. Podle etnografky Markéty Lukešové si pak na Štěpána měnili čeledíni služby:
„Na Štěpána se potom váží zvyky k výměně služby. Na Slovácku si služby měnili čeledíni a říkalo se, že na Štěpána není pána. Odcházeli z jedné usedlosti do druhé a hledali si službu na další rok. Za službu dostávali většinou štěpánský koláč nebo štěpánskou nadílku. Ten den byl pro ně taková veselice, protože jim v podstatě neměl kdo poroučet,“ doplnila.
Některé z vánočních tradic se udržely dodnes, většina už ale z českých a moravských domácností vymizela.
