Smích v Poslanecké sněmovně: za vtipálka platí Kalousek, zákonodárci se ale smějí hlavně škodolibě

V Poslanecké sněmovně bývá při projednávání zákonů občas veselo. Sněmovní stenoprotokoly zaznamenaly od roku 2010 smích celkem 1903krát. Kdo své kolegy rozesmívá nejvíc a čemu se poslanci vlastně smějí?

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poslanecká sněmovna 16.7.2014, Vítězslav Jandák

Bývalý poslanec, dnes člen Rady Českého rozhlasu Vítězslav Jandák má za poslední roky nejvyšší index smíchu: Jeho projevy vydají na 55 normostran, smích v sále se mu podařilo vyvolat 34krát. | Foto: Filip Jandourek

V absolutních číslech se poslanci nejvíce smějí při proslovech Miroslava Kalouska (TOP 09). To je ovšem dáno i tím, že Kalousek patří mezi nejčastější řečníky u sněmovního pultíku – počítáno od roku 2010 je čtvrtým nejvýřečnějším.

Přepočteno na počet smíchů na tisíc normostran řeči je ovšem Kalousek až pátý. Žebříček vede bývalý poslanec a ministr kultury za ČSSD Vítězslav Jandák.

„Politika, jak jsem ji za těch čtrnáct let poznal, je věc šťavnatá, zajímavá, dramatická a leckdy velmi úsměvná. Pouze lidé v ní momentálně účastní jsou ze všeho zachmuření a jsou převážně vážní. Ale jsou ve své podstatě komičtí,“ okomentoval to pro server iROZHLAS.cz Vítězslav Jandák, který je nyní členem Rady Českého rozhlasu. „Všechny mé glosy, bonmoty a podobně, to byl úmysl. Jednak proto, že jsem nechtěl urazit politického soupeře, s úsměvem je to někdy lepší, a potom proto, že ta atmosféra na vás někdy padá a je zbytečně těžká.“

Vystoupení, která vzbudila u poslanců smích, si podle svých slov obvykle dopředu nepřipravoval, žerty ho napadaly až během řeči a pomohla mu jeho herecká průprava: „Improvizuji celý život. I když teď v Radě (Českého rozhlasu, pozn. red.) je na to méně času a musí se využít bez vtipu a bez zdržování.“ 

„Víte, já bych to, co chci říct, směřoval ke člověku, kterého mám rád. Jmenuje se Mirek Kalousek, on odešel. A já ho mám rád. Já svým způsobem se na něj dívám s obdivem. Ale co jsem zažil, když jsem se stal ministrem? My tu neustále mluvíme o personální politice, o té brilanci, jak vybírat odborníky. Bylo to odpoledne, stal jsem se ministrem.

A co člověk udělá? Tak se prochází po té pracovně, tam je velká, protože česká kultura je velká, a najednou jsem objevil dveře. Ty dveře jsem otevřel, on už byl podvečer, večer, a lekl jsem se. Tam ležel chlap. Fousatej chlap. Já říkám: "Prokrista, člověče, co tu děláte?" On říkal: "Promiňte, já jsem váš náměstek. (Smích z celého sálu). Já jsem říkal: "Vy jste můj náměstek? Vstaňte, když se mnou mluvíte!" Tak on vstal, protože byl v pyžamu, a já říkám: "Za koho tady jste?" On říkal: "Já jsem nominant KDU-ČSL od pana Kalouska." Co z toho vyplývá...? (Smích a potlesk z celého sálu.)"“

Vítězslav Jandák (ČSSD, 2014)

Čemu se smějete?

Poslanci se při projevech ovšem nesmějí jen dobrým vtipům – jejich pobavení má většinou jiné důvody. Někdy se smějí jen zákonodárci té strany, jejíž zástupce právě řeční, jindy se škodolibě smějí ti, kteří se slovy řečníka nesouhlasí.

Často jde o ironický výsměch, například při přeřecích. Stalo se to třeba exposlankyni za ČSSD Vladimíře Lesenské při rozpravě k návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě, kdy se obrátila na Lenku Kohoutovou (ODS): „Lenko, prosím tě, omlouvám se, že ti tykám, ale jsme kámošky. Ano, ruší se institut chráněné pracovní dílny. (Hlasitý smích v sále.) Ruší se institut chráněné pracovní síly.“

Smích se také často týká procedurálních pochybení a situací při hlasování. Ilustruje to stenozáznam Lubomíra Zaorálka (ČSSD) předsedajícího zmatečnému hlasování o novele sněmovního jednacího řádu: „Takže to bylo přijato. (Smích v sále.) Prosím poslance, aby se nesmáli svým kolegům, když jim nevyjde hlasování. (Smích v sále.)

Momenty, kdy se poslanci smějí samotnému vtipu, jsou vzácné – a často je jejich autorem Miroslav Kalousek, jako v případě z prosince 2010: „Dovolte, abych v zastoupení pana ministra Kocourka jako náhradní kocour... Smích v sále.

Stálá hladina smíchu

Před čtyřmi lety analyzovali novináři z časopisu The Atlantic frekvenci smíchu na zasedáních americké centrální banky. Zjistili přitom, že v letech před vypuknutím finanční krize byla atmosféra uvolněná a bankéři se smáli čím dál časteji – pak ale jako když utne. Na první „krizové“ schůzi klesl počet humorných momentů z předchozích 81 na jeden jediný. 

Naproti tomu pohled na jednotlivé schůze české sněmovny za posledních deset let ukazuje, že hladina smíchu se mezi zákonodárci výrazně nemění. Vůbec největší „smíchový index“ zaznamenala schůze, která se konala 6. prosince 2013.

Je to ale dáno tím, že byla mimořádně krátká. Poslanci se během ní zasmáli sedmkrát - třeba když tehdejší místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Jermanová (ANO) oslovila Miroslava Kalouska „pane Kalousku“ a opravila se na „pane poslanče Kalousku“. „Můžete mi klidně říkat Mirku, paní místopředsedkyně,“ opáčil poslanec a sklidil „bouřlivý smích a potlesk“.

Těsnopisná pobavení

„Zapisování ruchů je ustálená dlouhodobá praxe, obdobnou najdeme ve všech parlamentech světa,“ říká vedoucí těsnopisců v Poslanecké sněmovně Pavel Dibelka. „Pokud zazní potlesk, měl by být zaznamenán pokud možno i s tím, kdo přesně tleská.“

„Se smíchem je to podobné. Pokud se ale směje jeden nebo dva lidé, ve stenozápisu se to neobjeví. Pokud je reakce bouřlivá, tak ano.“

Smích je ve sněmovních stenozáznamech nejčastěji označen poznámkou (Smích v sále.). Najdeme ale i jiné varianty, například (V sále se ozývá smích.) nebo (Smích a neklid v plénu jako reakce na chybnou výslovnost předsedajícího), když Tomio Okamura (SPD) vyslovil jméno Karla Schwarzenberga z TOP 09 jako „Švarzenberk“.

V Poslancké sněmovně se ve dnech schůze vystřídá v jednacím sále až deset stenografů. Na svém místě zůstávají deset minut, než je vystřídá některý z kolegů. Zápis hned poté přepisují v čitelné podobě do počítače. Na to mají asi hodinu a čtvrt, poté na ně opět přichází řada u zapisovacího stolku.

Tři teorie smíchu

Společenští vědci se odnepaměti snaží přijít na to, proč se vlastně lidé smějí. Americký filosof John Morreall shrnul tři hlavní směry historických úvah:

1. Teorie nadřazenosti

(Platón, Aristoteles, Thomas Hobbes a René Descartes)

Smích je zlomyslný, je to forma výsměchu, způsob jak dát najevo svou převahu nebo dokonce opovržení. Nesmějeme se s ostatními lidmi, smějeme se jim. Kritici poukazují na fakt, že tato teorie nevysvětluje, proč se smějeme, když nás někdo lechtá, nebo proč se nesmějeme, když například vidíme na ulici žebráka.

2. Teorie úlevy

Sigmund Freud, Herbert Spencer

Smích je fyziologický proces, při kterém se zbavujeme „nervózní energie“. Smějeme se v situacích, kdy se náš mozek začne připravovat na vnější ohrožení, či negativní emoci – toto nebepečí však pomine, a nashromážděná energie se uvolní právě smíchem. Tato úvaha naráží na nemožnost změřit či vůbec detekovat „nervózní energii“. Její moderní analogii, tedy hladinu hormonů jako epinefrin či kortizol, smích neovlivňuje.

3. Teorie nesouladu

Immanuel Kant, Arthur Schopenhauer

Smějeme se, když nás (zejména příjemně) překvapí něco, co jsme vůbec nečekali. Proto většina vtipů při vyprávění nejprve načrtne situaci, vytvoří očekávání, které pak zboří nečekanou pointou. Teorie však nevysvětluje, proč je výsledkem právě zvuk smíchu (který je ve všech jazycích a kulturách stejný) a jaké má další sociální funkce.

Smích je totiž především prostředkem sociální komunikace: empirické pozorování například prokázalo, že lidé se smějí třicetkrát častěji ve společnosti jiných lidí než o samotě (to je také například důvod, proč se jako podkres k televizním komediím přimíchává smích publika). Smích slouží k ohledávání a kalibrování společenských norem, k prozkoumávání toho, co se ještě smí, a co už ne. Která skupina koho akceptuje, a koho ne. Slouží i jako pojistka, pro toho, kdo se chystá pronést riskantní výrok – ex post se ho pak pokusí převést na vtip. „Když chcete lidem říct pravdu, rozesmějte je. Jinak vás zabijí.“

Zdroj: The Elephant in the Brain

Aktualizace 16. 8. 2019 13.20: Opraven smíchový index jednotlivých sněmovních schůzí.

Michal Zlatkovský, Petr Kočí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme