Sociální pedagogové jsou krokem v následování vyspělých vzdělávacích systémů, říká jeden z nich

Česká republika je dlouhodobě kritizována, že má neúměrně vysoké nerovnosti ve vzdělávání. Školství nefunguje jako sociální výtah, jeho prostřednictvím se nedá příliš zlepšovat postavení dítěte, ale spíše replikuje postavení rodiny, ze které to dítě pochází, upozornil v rozhovoru pro Radiožurnál programový ředitel EDUIN Miroslav Hřebecký.

Rozhovor Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

studenti, ilustrační foto

Jak má vypadat práce sociálního pedagoga? Třeba by mohl pomáhat škole s komunikací s rodinou, říká Hřebecký | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jakým způsobem podle Vás zasáhla pandemie do současného školství?
U nás, když člověk pochází z nepříliš zdařilé rodiny, tak to má ve škole poměrně těžké. Kvůli covidu to ještě narostlo, protože ta škola, která se snažila o určitou sociální kompenzaci, byť omezenou v porovnání se zahraničím, tak přestože se o to v normální výuce snažila, tak díky covidu byla od toho úplně odříznutá a dítě bylo ponecháno na vzdělávání v rodině.

Miroslav Hřebecký | Zdroj: EDUin

Učitel na dálku v distanční výuce to mohl těžko ovlivnit. Takže pokud byl někdo z neúspěšného rodinného zázemí a neměl studijní motivaci z nějakých externích důvodů, tak zůstal úplně odkázán na rodinu, která se moc nezajímala a podle toho to taky vypadá.

Čili můžeme říct, že nám ty nerovnosti ve vzdělávání zásadním způsobem ještě více narostly. A ještě více se znásobil ten podíl dětí, které mají tu nerovnost vlivem právě negativního rodinného zázemí nebo obecně nepodnětného rodinného prostředí.

Jak je to v zahraničí?
V zahraničí, v těch nejvyspělejších státech, se kterými bychom se rádi poměřovali, je ta vlastní výuka organizována dost podobně. Ve většině států jsou děti po třídách a v té jedné třídě je v drtivé většině jeden pedagog.

Ten hlavní rozdíl, tak jak jsem měl štěstí a možnost poznat ty západní vzdělávací systémy, je v tom, že pedagog má k ruce širší podpůrný tým. Není přímo učitelský, ale je z podpůrných profesí, kterých je celá řada. My máme dneska už běžně ve školách třeba asistenty pedagoga. V tomhle jsme se vydali podobnou cestou jako ty nejvyspělejší země světa. Stejně jako se nám objevují třeba speciální pedagogové ve školském poradenském pracovišti. Na každé škole by nějaké mělo existovat.

Tam se často objevují právě speciální pedagogové, kteří prostřednictvím třeba doplňkové logopedické péče nebo nějakých kompenzačních cviků pracují s dětmi, které potřebují speciální podporu. Takže v rámci speciálního školství tohle známe.

Ale v té sociální oblasti je to myšlenka relativně nová. Sociální pedagog se nám tady poprvé objevil prostřednictvím grantové výzvy zjednodušeného financování od ministerstva školství – takzvané šablony. Což pochází v podstatě z evropských fondů. A v něm se jako jedno z opatření, které si škola může vybrat a na co může ty bruselské peníze čerpat, tak byl právě sociální pedagog.

‚Zrušeno bez náhrady‘

Jaké jsou zkušenosti škol, které využili možnost zaměstnat sociálního pedagoga?
Mluvil jsem s několika školami, které se touto cestou vydaly, a měly s tím výborné zkušenosti. Nicméně už z druhé vlny těch šablon, nebo ze třetí vlny, která teď probíhá, ten sociální pedagog vypadl. A tudíž to zůstalo typicky projektově, že se něco zkusilo a nebyla tam návaznost.

Ředitelé škol mají mít větší pravomoci. Lokální řešení je lepší než celostátní, tvrdí Gazdík

Číst článek

Nehledě na to, že pokud to máte nesystémově financované externími granty, tak hodně často se něco rozvine a skončí to uprostřed s tím, že dál je to zrušeno bez náhrady. Nicméně v tom návrhu zákona o pedagogických pracovnících, který bohužel nešťastně skočil v té staré sněmovně a spadl pod stůl, tak tam byl pedagogický pracovník nově jmenován i jako sociální pedagog.

Tudíž pokud by to prošlo, tak by školy mohly – pokud by na to rozpočtově měly – nadále zaměstnávat sociálního pedagoga s tím, že už by byl financován přímo ze státního rozpočtu. Bylo by to něco zcela nového a rozhodně na těch velkých školách by svoji úlohu naplnil a měl by tam spoustu práce. Takže z tohoto pohledu to vnímám jako pozitivní krok, který bohužel nevyšel.

Věřím ale v to, že se podá nějaká novela, ve které to znovu bude, a že už to projde v té nově ustanovené poslanecké sněmovně. A v zásadě vnímejme to jako krok směrem k následování těch nejvyspělejších západních vzdělávacích systémů, v rozvíjení té podpůrné role, kterou budou mít k dispozici učitelé a školy. Protože v zásadě to rodinné prostředí je silně determinující pro budoucí úspěch dítěte.

A pokud zapracujeme na tom, aby se případné nerovné podmínky v tomhle něčím aspoň trochu kompenzovaly, tak tím neuvěřitelně ulehčíme dětem, které to extra potřebují. A zároveň tím do budoucna pomůžeme celé společnosti odbourávat určité zátěže, které by stejně takový neúspěšný člověk znamenal třeba celoživotně i pro sociální systém, pro sociální dávky a podobně.

Sociální pedagog jako maják

Sociální pedagog by tedy zároveň mohl být tím, kdo dokáže vysledovat děti, které jsou potenciálně ohrožené studijním neúspěchem? A nemají třeba ideální rodinné zázemí?
Pokud se již na základní škole začne o tohle někdo zajímat a snažit se pracovat s tím dítětem i rodinou, tak samozřejmě jak to dítě dostává aspoň nějaký záchranný kruh a v jeho životě se objeví alespoň nějaký maják, který svítí jasným světlem, tak je větší šance, že ho zaregistruje, a že se tím směrem vydá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Téma - sociální pedagogové. Poslechněte si reportáž Lucie Korcové

A potom v tom středním vzdělávání, kdy už se dítě staví víc a víc na vlastní nohy a má svůj vlastní názor, tak je možné že bude následovat ten pozitivní příklad a nikoliv ten negativní příklad z té nepříliš podnětné rodiny. Takže z tohoto pohledu se to vyplatí nejen tomu dítěti, ale vyplácí se to celé společnosti.

A samozřejmě má smysl – tak jak to znají všichni pracovníci v sociálních službách – pracovat i s tou rodinou, protože kolikrát ta rodina za to vlastně nemůže. Ta rodina je poskládaná z jedinců, kteří sami většinou měli tohle podobné nepříznivé zázemí, takže ani neví, odkud si vzít pozitivní příklad a prostě to dělají, jak nejlépe mohou, ale zkrátka nemohou, protože jim to nikdo neukázal.

I s tou rodinou má smysl pracovat a má smysl ji něco učit, vysvětlovat, protože žádný rodič dobrovolně nechce neúspěch svého dítěte. On mu jenom některý ten rodič nedokáže pomoct nebo to chytí za špatný konec.

Jaká by měla být náplň práce sociálního pedagoga?
V zásadě se můžeme bavit o dvou rovinách. Jedna je jakým způsobem to zamýšlí ministerstvo, jak je to zhruba obtisknuto do toho návrhu zákona. Druhá věc je, jakým způsobem by to mohlo fungovat nebo třeba i fungovalo v některých příkladech dobré praxe, jak jsem zmiňoval v těch školách, které už to vyzkoušely prostřednictvím toho zjednodušeného financování z evropských fondů. Můžeme se dívat, že tam se to někde vyvíjelo ještě trošku jinak.

Gazdík: Doba se posunula a čeká nás boj o podobu vzdělávání. Začněme diskutovat o maturitách

Číst článek

V podstatě ten sociální pedagog by měl nadále splňovat a naplňovat tu hlavní myšlenku toho, co je nejlepším zájmem dítěte. Měl by hledat taková opatření, aby se ten nejlepší zájem dítěte naplňoval a kompenzoval ty negativní faktory, které na to dítě působí a od tohoto nejlepšího zájmu ho trochu odrazují. To je takový terminus technicus, se kterým pracují obecně sociální služby, i v legislativě zakotvený.

Ten model, který zamýšlí ministerstvo je, že sociální pedagog by v podstatě škole pomáhal s podporou komunikace s rodinou, která obtížně komunikuje. Představme si ho jako nějakého sociálního pracovníka akorát v dresu školy, který ze školy kontaktuje rodinu, dochází případně do rodiny, vysvětluje, snaží se propojovat, hlídá, jestli ten kontakt je pravidelný, hlídá zpětnou vazbu od rodičů a je jakýmsi komunikačním mostem mezi školou – to znamená jednotlivými učiteli, vedením školy a na druhé straně mezi rodinou a samozřejmě komunikuje i velmi často a intenzivně s tím dítětem. Tak to je ten model, který si představuje ministerstvo.

Nicméně existuje určitá alternativa, že by to mohl být i člověk, který bude působit přímo v té škole i kolikrát aktivně ve výuce doplňkově s tím, že se bude snažit podporovat dítě a jeho vztahy přímo v té škole, v té třídě. Bude se snažit starat o klima celého kolektivu, bude se snažit dělat nějakou osobní práci s osobností toho dítěte. Tím pádem třeba ho podporovat v silných stránkách. Zkrátka všeobecně se starat o klima té třídy a snažit se kompenzovat ty negativní vztahy.

Jinými slovy bude to nějaký doplněk v rámci již stávajících profesí, které v té škole jsou a to je výchovný poradce a to je metodik prevence. Tak by to byl vlastně někdo další, kdo by byl přímo školený na sociální práci, a kdo by mohl více a intenzivněji vysunout to tykadlo od školy směrem k té rodině a podat jim kvalifikovanou pomocnou ruku.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme