Sociální správa měsíčně vyplatí 270 milionů korun sirotkům. Dětí bez rodičů je v Česku asi 41 tisíc

V Česku je zhruba 41 tisíc dětí, které přišly o jednoho nebo oba rodiče - vyplývá to z údajů České správy sociálního zabezpečení o vyplácení sirotčích důchodů. Na ten ale nemá nárok každé dítě - ve skutečnosti tak bude sirotků ještě víc. Přesné číslo ale úřady neznají. Finanční podpora přitom není jediná pomoc, kterou osiřelé děti potřebují.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Smutné děti (ilustrační foto) | Foto: Organizace Liza Alert

„Musela jsem rychle dospět a začít trochu suplovat roli rodičů a bylo toho hodně najednou a prostor pro to truchlení tam moc nebyl,“ vzpomíná paní Barbora. Rodiče jí zemřeli při autonehodě, když jí bylo 16 let. Zůstala sama se dvěma mladšími bratry.

Těžkou životní situaci nakonec zvládla a teď má vlastní rodinu. Ne každý má ale takové štěstí. Ztráta rodičů může dítě a jeho další život vážně poznamenat, říká psychiatr Jan Pfeiffer. „Malé dítě na to může reagovat naprostým stažením, autismem, nekomunikací, poruchou jídla atd. Starší děti na to mohou reagovat sebeobviňováním, protože si to neumí vysvětlit, proč ten rodič zmizel, a mají pocit, že oni udělali něco špatně.“

S dětmi je proto nutné pracovat, aby smrt pochopily a dokázaly přijmout. V Česku je ale jen málo center, která se tomu věnují. Jedním z nich je nezisková organizace Vigvam. Terapie je složitá hlavně u těch menších, kterým se situace nedá vysvětlit slovy.

„S menšími dětmi se vyplatí pracovat s terapeutickým pískovištěm, s maňásky, divadlem. Pro děti je mnohem snazší ukázat, že se zlobí postavička, než že se zlobím já, protože mi táta umřel a naštval mě, že mě tu nechal,“ popisuje ředitelka poradny Vigvam Sylvie Stretti.

Odborná pomoc je potřebná

Odbornou pomoc ale potřebuje i celá rodina, když v ní někdo zemře. Pak nastupují skupinové terapie. Jen poradnou Vigvam prošlo od začátku roku 15 rodin. Ne každá si ale přizná, že pomoc potřebuje – to pak ale může vést k jejímu rozpadu.

„Většinou má rodina každý z ní tendenci se šetřit - že děti nebudou plakat před rodiči, aby je nerozesmutňovali, rodiče zase se budou držet před dětmi, aby jim nepřivozovali něco smutného a vlastně dohromady se všichni tak chrání, až spolu nemluví,“ varuje Stretti.

Stát poskytuje dětem, které si prošly ztrátou rodiče, podporu ve formě sirotčího důchodu – ten je průměrně něco málo přes 6 tisíc korun. Měsíčně tak úřady vyplatí asi 270 milionů. 

Ne každý má nárok

„Nárok na sirotčí důchod vznikne, jestliže zesnulá osoba pobírala starobní či invalidní důchod, zemřela následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání nebo když ke dni úmrtí získala stanovenou dobu důchodového pojištění,“ vysvětluje mluvčí úřadu Renáta Provazníková.

To znamená, že si platila sociální pojištění. Pokud si ale například podnikatel pojištění neplatí, nemá jeho potomek na sirotčí důchod nárok.

Není to ale jediná finanční podpora, kterou sirotci mohou od státu čerpat. „Děti mají nárok na přídavek na dítě ze systému státní sociální podpory a ze systému pomoci v hmotné nouzi, například na doplatek na bydlení,“ doplňuje mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Petr Habáň.

V Česku je asi 41 tisíc dětí, kterým zemřel jeden nebo oba rodiče – alespoň tolik sirotčích důchodů sociální správa vyplácí. Pobírat ho ale může každé dítě po každém z rodičů. Přesný počet sirotků tak úřady neznají.

Janetta Roubková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme