Soud v Opavě porušil zákon, míní právníci. O kurtování pacientky, která byla 12 let hospitalizovaná v opavské psychiatrické nemocnici, totiž nerozhodovali soudci, ale soudní úředníci. „Bohužel, zas a znovu se ukazuje, že detenční řízení v praxi neplní svou roli, kterou má být ochrana nejzranitelnějších pacientů,“ říká právnička Zuzana Durajová. Kauzu pacientky popsal server iROZHLAS.cz v září minulého roku. Opavský soud pochybení odmítá.

Opava 5:00 16. března 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Případ pacientky, která byla po dobu dvanácti let kurtovaná v opavské psychiatrické nemocnici, je popsaný v oficiálním dokumentu ministerstva zdravotnictví jako „mučení či nelidské zacházení“. O kurtování pacientky ale věděl od roku 2013 Okresní soud v Opavě, který postup nemocnice schvaloval.

To, že pacientka byla po dobu dvanácti let kurtovaná „v podstatě bez přerušení“, dokládají utajované dokumenty ministerstva zdravotnictví a svědectví, která získal server iROZHLAS.cz.

Dalším důkazem téměř nepřetržitých kurtací je 377 rozhodnutí a usnesení Okresního soudu v Opavě, která server iROZHLAS.cz prostudoval.

Ochrana nejzranitelnějších

„Tento případ poukazuje na naprosté selhání právních záruk u pacientky, která se pravděpodobně sama nebyla schopna proti tomuto postupu bránit. Zdá se, že se po celou dobu nikdo nepozastavil nad tím, zda není možné nastavit péči jinak, aby nemuselo docházet k opakovanému kurtování. A to přesto, že o tom opakovaně rozhodoval soud a pacientka byla v řízení zastoupena advokátem,“ podivuje se právnička Zuzana Durajová, která se zabývá lidskými právy.

Milan Koller, předseda a mluvčí Okresního soudu v Opavě, řekl serveru iROZHLAS.cz, že soud není zřizovatelem ani nadřízeným či kontrolním orgánem Psychiatrické nemocnice v Opavě a nemůže nemocnici navrhovat či doporučovat jiné postupy. „Soud je orgánem rozhodujícím, nikoli doporučujícím. Toto je věcí především opatrovníků dlouhodobě hospitalizovaných osob,“ tvrdí Koller.

Jenže podle Durajové by to měl být právě soud, jenž chrání ty, kteří za sebe nejsou schopni rozhodnout, a v případě detence v psychiatrické nemocnici by měl postupovat s co největší obezřetností a ohledem na ochranu pacienta. „Soud také může podat podnět na opatrovnický soud, pokud se domnívá, že opatrovník si neplní své povinnosti,“ popisuje právnička.

„Bohužel, zas a znovu se ukazuje, že detenční řízení v praxi neplní svou roli, kterou má být ochrana nejzranitelnějších pacientů,“ kritizuje postup soudu Durajová. Vysvětluje, že v Česku chybí právní úprava, která upravuje postup soudu při schvalování použití omezovacích prostředků.

Ke kurtování a použití jiných omezovacích prostředků může podle zákona dojít jen v případě, že pacient je nebezpečný sám sobě nebo okolí. „Tedy opravdu jen v krajních případech,“ vysvětluje Durajová a podotýká, že soud má dle zákona být pojistkou, že k omezení člověka dojde jen v nejnutnějších případech a na co nejkratší dobu. „Soud rozhoduje o tom, zda byly splněny zákonné podmínky a zda bylo použití omezovacích prostředků nezbytné.“

Chybí garance soudu

Pod většinou usnesení, které získal server iROZHLAS.cz k případu 12 let kurtované pacientky, však chybí podpis soudce. O zákonnosti kurtace dané pacientky často rozhodoval vyšší soudní úředník, což podle Durajové není v souladu se zákonem. 

„Zákon v tomto není úplně jednoznačný, nicméně obecně platí, že vyšší soudní úředníci mohou rozhodovat o některých jednodušších věcech. Neměli by vydávat rozhodnutí v tak závažných věcech, jakými jsou zásahy do osobní svobody člověka, do jednoho z nejzákladnějších práv,“ míní Durajová. Podle ní soudce zaručuje vyšší úroveň ochrany. „Poskytuje odbornou pojistku a protiváhu postupu dané nemocnice,“ myslí si právnička.

„Podle některých mezinárodních orgánů se nepřiměřeně dlouhé nebo časté použití omezovacích prostředků může rovnat mučení nebo nelidskému a ponižujícímu zacházení,“ tvrdí Durajová.

Podle Kollera však opavský soud nepochybil. „Pokud si někdo myslí, že to není v souladu se zákonem, má možnost podat opravný prostředek a pouze nadřízený soudu je povolán k tomu, aby rozhodl o tom, zda něco je, nebo není v souladu se zákonem,“ uvádí předseda soudu. 

Rozhodovací praxi opavského okresního soudu nechtěl komentovat. „Rozhodně nemohu říct, co je, nebo není běžným postupem. Víc vám k tomu neřeknu. Odpovědnost si nese konkrétní soudce, který rozhodnutí vydal, nikoliv předseda soudu. Nemůžete po mně chtít, abych posuzoval, zda je něco v souladu se zákonem,“ říká.

Protizákonný postup

Koller odkázal kritiky na zákon o vyšších soudních úřednících, který upravuje rozsah jejich pravomocí.

O tento zákon se však opírá i Vojtěch Jirásko z Katedry soukromého práva a civilního procesu při právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.  „Je protizákonné, aby omezení pacienta, například kurtaci, schvaloval vyšší soudní úředník, a nikoliv soudce,“ vysvětluje Jirásko.

A dodává, že detenční řízení, tedy soudní řízení, v rámci kterého se rozhoduje o zákonnosti nedobrovolné hospitalizace, má dvě, eventuálně i tři fáze, ale v žádné z nich by neměl rozhodovat vyšší soudní úředník.

„V první fázi detenčního řízení se rozhoduje o přípustnosti převzetí člověka do zdravotního ústavu a ve druhé fázi se rozhoduje o tom, zda nedobrovolná hospitalizace může pokračovat,“ líčí Jirásko.

Opakované omezení

Právník dále odkazuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2011, kde soud kritizuje to, že lékaře psychiatrické léčebny i stěžovatele vyslýchala vyšší soudní úřednice, a nikoli soudkyně okresního soudu, která o případu rozhodovala.

Jirásko upřesňuje, že i v případě, že se jedná o opakované omezení konkrétní pacientky,  musí být znovu zahájeno nové řízení soudu. „Opět by měl rozhodovat soudce, avšak vyšší soudní úředník může provést jiný soudní krok (v rámci osobní návštěvy omezované osoby – pozn. red.). Při každé další kurtaci by měl znovu rozhodnout soudce, jelikož by mělo dojít k zahájení nového detenčního řízení,“ tvrdí Jirásko. 

Zároveň poukazuje na to, že celý problém vyžaduje komplexní řešení, které by v budoucnu vyjasnilo v tuto chvíli ne zcela přehlednou právní úpravu.

„Musí jít o takové řešení, které na jedné straně zachová jasnou a konkrétní ochranu omezovaných osob, avšak na druhé straně bude kontrola efektivním nástrojem, který zamezí zneužívání a nadměrnému nadužívání omezovacích prostředků,“ míní Jirásko. 

Nejde jen o kurtování

Podle něj se nejedná jen o zmiňované kurtování či izolaci, ale zejména o nedobrovolné medikace, které mají taktéž dalekosáhlé důsledky. „Mluvíme-li o efektivní kontrole, měla by také zahrnovat požadavek, aby nedocházelo k neúnosnému zahlcení soudů. Bude tedy velkým úkolem nastavit kontrolní mechanismy správně, a zejména funkčně.“

Čtyři roky tajností. Ministerstvo zdravotnictví případ ‚mučení‘ na psychiatrii odmítalo zveřejnit

Číst článek

Podle Jiráska je dalším problémem i to, že zdravotnická zařízení v praxi často rezignují na povinnost nahlásit soudu, že omezovací prostředky byly použity.

Přitom nedobrovolná hospitalizace pacienta proti jeho vůli může trvat i roky. „Bylo by poměrně bláhové nabýt dojmu, že rozhodnutím o dalším držení (druhá fáze detenčního řízení – pozn. red.) získává zdravotnické zařízení určitý ‚bianko šek‘ k tomu, aby mohlo dle své úvahy a bez další konkrétní kontroly nasazovat omezovací prostředky,“ líčí Jirásko a poukazuje na nutnost apelovat na zákonodárce a ministerstvo zdravotnictví, aby se procesům soudních řízení v oblasti používání omezovacích prostředků konečně začala věnovat patřičná pozornost. 

„V tomto směru lze jistě kvitovat reformu psychiatrické péče, ke které ministerstvo zdravotnictví přistoupilo. Je ovšem otázkou, do jaké míry byla očekávání naplněna i v tomto legislativním směru,“ uvádí Jirásko.

Anna Košlerová, har, cib Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít