90 procent případů občan vs. stát se vyřeší do 961 dní. Změřili jsme, jak pracuje spravedlnost
Téměř dva roky čekání na výsledek soudu kvůli odebranému řidičskému průkazu. Anebo osm let táhnoucí se spor o informace, jenž stále neskončil. Pokud se občan soudí se státem, často dostane rozsudek v době, kdy mu k ničemu není. Na tom, že je délka správních sporů problém, se shodují soudci i ministerstvo spravedlnosti. To proto plánuje zaměstnat na soudech více asistentů.
Koncem srpna podal předseda poslanců Pirátské strany Jakub Michálek správní žalobu na premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO. Domáhá se po něm zveřejnění Národního investičního plánu, který má obsahovat 17 tisíc projektů za 3,4 bilionu korun na roky 2019 až 2030.
Šance, že by Michálkovi žaloba pomohla k rychlému zveřejnění dokumentu, nejsou příliš velké. Důvod? Správní spory se v Česku vlečou roky. Michálek o žalobě mluvil i v rozhovoru pro Český rozhlas Plus, kde uvedl, že si je prodlužujících se lhůt vědom.
Pirát Michálek podal žalobu na premiéra. Chce, aby Babiš zveřejnil Národní investiční plán
Číst článek
Podle aktuální zprávy ministerstva spravedlnosti se za posledních několik let průměrná délka řízení před krajskými soudy mírně snížila – nyní jde o 440 dní. Devadesát procent všech případů se pak podaří vyřešit do 961 dní, tedy za necelé tři roky.
Statistiku „vylepšují“ případy, které mají ze zákona přednostní projednání, tedy například žaloby na nečinnost úřadů, žaloby na nezákonný zásah správního orgánu a azylové spory. Podle Nejvyššího správního soudu by ale ani složité případy neměly na prvním stupni trvat déle než dva roky.
Přetížená Praha
Správní žalobu vždy vyřizuje ten soud, v jehož obvodu sídlí úřad, s jehož rozhodnutím občan či firma nesouhlasí. A jelikož se většina centrálních úřadů koncentruje v Praze, notná část případů končí u zdejšího městského soudu.
„Loni jsme skončili víc věcí, než kolik napadlo. Tím, že se v posledních letech správnímu soudnictví intenzivně věnuju, daří se nám ten vývoj obracet. Mluvím o celkovém číslu. Když vezmu – laicky řečeno – přítok věcí a ty skončené, tak jsme víc věcí skončili. Takže jsme trošičku zkrátili průměrnou délku řízení,“ popsal pro server iROZHLAS.cz předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.
Zpráva o stavu justice za rok 2018 z pera ministerstva spravedlnosti ale například varuje, že pokles průměrné délky řízení nemusí být dobrým znamením. Podle resortních analytiků to „vyvolává obavu, že se na soudech začínají hromadit složitější věci“. To naznačují i podrobnější čísla z pražského městského soudu.
Oranžová čára v grafech ukazuje dobu, do které soud zvládne rozhodnout čtyři pětiny případů (grafy tedy neberou v potaz extrémně vleklé případy). Modrá čára pak ukazuje střední délku řízení, polovina případů je tedy pomalejší, polovina rychlejší.
Následující graf ukazuje, že i když se soud v posledním roce obecně zrychlil, přibývá vleklých kauz:
„Samozřejmě že těžké věci vždycky trvají déle. Na druhou stranu se opravdu snažíme končit i ty nejstarší, abychom ten dluh srazili,“ dodal Vávra s tím, že se jeho soud snaží správní úsek stále posilovat – nyní například dělá výběrové řízení na soudce.
Lidem jde o peníze
Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), kam míří kasační stížnosti, se ministerská zpráva věnuje jen stručně a rychlost řízení neřeší. Datoví novináři serveru iROZHLAS.cz proto z webu soudu stáhli záznamy o vedených řízeních a z nich spočítali střední délku řízení o kasační stížnosti.
Ta u meritorně rozhodnutých případů činila ještě v roce 2016 necelých 100 dní, za poslední tři roky ale vzrostla na 420 dní. Dříve soud zvládl 80 procent případů vyřídit do 250 dnů, nyní je to 560 dnů, tedy více než dvojnásobek.
To pro iROZHLAS.cz potvrdil i soudce NSS Karel Šimka: „Ke konci července bylo na Nejvyšším správním soudu více než 600 věcí, které na rozhodnutí čekaly déle než rok. Celkem nyní máme kolem 2800 běžících kauz, což je skoro totéž jako celý roční nápad v roce 2010. Bohužel jde o věci dost často velmi závažné, na kterých lidem visí spousta peněz – stavební věci, daně, nejrůznější kauzy ekonomických regulací.“
Přesně takové typy kauz přitom podle něj trvají nejdéle. Čekají totiž „ve frontě“, kde je předbíhají přednostní záležitosti, jako jsou třeba azylová řízení, jež tvoří dohromady něco přes čtvrtinu veškeré agendy.
„Pokud se to spojí třeba s tím, že v první instanci museli lidé ve stavebních či daňových věcech čekat u velmi zatíženého Městského soudu v Praze tři roky na rozsudek, je to velký problém. Nejsme schopni spravedlnost poskytnout v přiměřeném čase, takže někdy ztrácí smysl,“ dodal Šimka.
Opožděná spravedlnost
Pomalá justice dělá problémy například řidičům. Pokud se někdo soudí o neoprávněně odebraný řidičský průkaz, může si počkat až 700 dní, tedy téměř dva roky. Za tu dobu si ovšem svůj trest často odpyká a rozhodnutí soudu je pro něj podstatné jen v případě, že by se chtěl soudit o škodu, která mu neoprávněným zabavením řidičáku vznikla.
„Myslím si, že je jednou ze zodpovědností konkrétního soudce nebo předsedy senátu, aby sám určil, že tady musí rozhodnout, protože jinak se předmět sporu už stane úplně nicotným a vlastně neposkytne včas soudní ochranu,“ řekl serveru iROZHLAS.cz soudce Libor Vávra. Podotkl ale, že ve správním soudnictví je tolik státem určených přednostních agend, že soudci mají částečně svázané ruce.
Podle Šimky z NSS ale zdaleka nejde jen o žádosti o spory o dopravní přestupky, kde žalobce bojuje o možnost řídit auto.
„Jde i o věci stavební, protože dlouho trvající spory brání například v Praze stavět dostatek bytů. Nebo o věci daňové, kdy dlouhé trvání sporu o zákonnost zajišťovacího příkazu může znamenat, že žalující firma spadne do insolvence a zanikne dříve, než jí třeba soudy stačí dát za pravdu,“ vypočítal.
Ani po osmi letech
S narůstající délkou řízení se potýkají i novináři. Pokud jim úřad odmítá odpovídat, musí k soudu. A na výsledek často čekají tak dlouho, že už jim případné informace k ničemu nejsou.
Příkladem může být například spor o data o počasí. Datoví novináři Českého rozhlasu o ně požádali Český hydrometeorologický ústav v létě 2015. Řízení se nejdříve zadrhlo na ministerstvu pro životní prostředí a následně spor putoval k soudu.
Ten rozhodl teprve v polovině roku 2018, tedy po třech letech. A i když nařídil, že meteorologové musí informace zveřejnit, nestalo se tak. Ministerstvo životního prostředí se odvolalo k Nejvyššímu správnímu soudu, který zatím – po více než roce – nerozhodl.
„Vzhledem k tomu, že přibližně od počátku roku 2017 došlo k podstatnému zvýšení věcí, které Nejvyššímu správnímu soudu napadají, a některé z nich bylo nutné ze zákonných důvodů vyřídit přednostně, přičemž tento stav stále trvá, nebylo bohužel dosud možné přikročit k projednání věci,“ odůvodnila letos v červenci Hana Šerá, asistentka soudce NSS Ondřeje Mrákoty.
Narůstající rychlost řízení ilustruje následující graf. Ukazuje jak střední hodnotu (polovina řízení je rychlejší, polovina pomalejší), tak i čas, do kdy je vyřízeno 80 procent všech případů. Obě čísla pak setrvale rostou, přičemž střední doba řízení „dohání“ tu maximální, situace se tak spíše pomalu zhoršuje.
Jedním z extrémních případů, kdy se správní spor o informace táhne řadu let, je případ bývalého novináře a současného zastupitele na Praze 8 Tomáše Němečka (Osmička žije), který už v roce 2011 žádal na základě informačního zákona o zveřejnění platů a odměn vedení České televize.
Úplně první spor Němeček vyhrál a výsledkem bylo zjištění, že šéf brněnské České televize bral měsíčně více než 360 tisíc. Poté ale už od televize žádné další informace o platech nedostal, a to navzdory faktu, že od roku 2012 do současnosti postupně vyhrál tři soudní spory.
„Skutečně se to vleče. Spor trvá vlastně od 15. října 2012 dosud. Nelze přitom říct, že by byl městský soud nečinný. Vydal už v mezidobí celkem tři rozsudky, ale požadované informace za rok 2011 nemám dodnes,“ přiblížil Němeček pro iROZHLAS.cz. Poslední soud vyhrál začátkem letošního roku, Česká televize přesto odmítla informace vydat, a tak Němeček v červnu podal další žalobu.
„Kdyby soud víc využíval takzvaných informačních příkazů, tedy přímo nařídil poskytnutí, patrně už mohlo být vše vyřízeno. A když už konečně takový příkaz vydal, zasáhl nešťastně Ústavní soud se svým nepovedeným nálezem profesora Jana Musila, kterým nad rámec zákona uložil přezkoumávat, zda je žadatel o informace týkající se platů ‚společenský hlídací pes‘,“ dodal s tím, že v jeho případě za průtahy může odpor televize informace vydat.
Boj s úřady o informace? Na verdikt soudu si počkáte i 956 dní. ‚Bojí se jasně rozhodnout,‘ říká soudce
Číst článek
Více asistentů
Jako řešení se nabízí navyšování počtu soudců. To je ale například podle Vávry z pražského městského soudu neefektivní. „Už takto máme počet soudců poměrně vysoký oproti Evropě,“ vysvětlil. „Jestli jsme naopak v něčem zaostávali, byl to počet odborného aparátu kolem soudců – typicky asistenti, vyšší soudní úředníci, tajemníci, kanceláře.“
Ministerstvo spravedlnosti v minulosti počítalo s jedním asistentem pro čtyři soudce. „Dva soudci jsou maximum přijatelného, při větším počtu se ztrácí hlavní znak vztahu asistent – soudce, tedy přímost, bezprostřednost, každodennost,“ píše ale v příručce pro pracovníky justice soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa.
Podle zákona může asistent vykonávat téměř všechny činnosti soudce s výjimkou samotného souzení. Může tedy případ připravit do podoby, kdy soudce může rozhodnout a nemusí se zatěžovat odstraňováním vad žaloby či sháněním chybějících dokumentů. „Kdybychom asistenty účelně využili, brzy bychom zjistili, že naše republika zdaleka nepotřebuje tři tisíce soudců,“ dodává Jirsa.
Proto také nyní resort spravedlnosti podle mluvčí Andreji Šlechtové navrhuje personální posilování správních úseků. „V příštím propočtu na rok 2021 se připravuje změna – pro každého soudce na úseku správního soudnictví se počítá s poměrem jeden asistent na jednoho soudce,“ reagovala na dotaz serveru iROZHLAS.cz s tím, že do té doby si budou muset čtyři soudci vystačit s jedním asistentem, jako je to dosud.
S tím, že by nemělo přibývat soudců, nesouhlasí soudce Šimka. Podle něj počet nových případů na Nejvyšším správním soudu mezi roky 2010 a 2018 vzrostl o více než padesát procent. „Ale soudců nám přibylo podstatně méně – místo devíti senátů máme senátů deset,“ uvedl.
Jeden soudce dokáže za měsíc vyřídit nejvýše deset věcí, na stole mu jich ale v současnosti přistane patnáct.
