‚Nemůžeme zasáhnout.‘ Přečtěte si zápis z první tajné porady amerického prezidenta po sovětské invazi

První strana zápisu z mimořádné porady amerického prezidenta kvůli invazi sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968. | Zdroj: CIA Library

Nebyla to jen Evropa, která v srpnu 1968 v šoku sledovala vpád vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Na opačné straně oceánu vládlo také napětí. Dokument z archivu Ústřední zpravodajské služby (CIA) ukazuje, jak vypadaly první chvíle poté, co se americký prezident dozvěděl o invazi.

Dokumenty Washington/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zatímco v Praze se už blížilo svítání, ve Washingtonu sotva končil den. Navzdory pozdní hodině (na záznamu je rukou poznačeno 10 hodin večer) svolává americký prezident Lyndon B. Johnson narychlo dalších devět členů Národní bezpečnostní rady (National Security Council, NSC), aby s nimi probral alarmující zprávu: do Československa vjely tanky vojsk zemí Varšavské smlouvy.

Okupace. Před 50 lety vpadla vojska Varšavské smlouvy do Československa

Číst článek

Hned první věta, která na zasedání desítky z nejmocnějších mužů Spojených států zazní, se brzy ukáže být mottem celého večera. „Překvapuje mě to,“ říká ministr zahraničí Dean Rusk. Ministr obrany Clark Clifford jen přitakává.

'Češi o to požádali'

To, jak vypadá začátek i průběh krizového setkání, je známo díky čtyřstránkovému záznamu, který má ve svém archivu americká Ústřední zpravodajská služba (CIA).

Dokument ukazuje zejména to, jak je americké vedení náhlou sovětskou invazí překvapeno a neví, jak na ni reagovat.

„Požádal jsem vás, abyste přijeli kvůli poplachu z posledních hodin. (Sovětský) velvyslanec (Anatolij) Dobrynin mi volal s velmi ‚naléhavou‘ zprávou. (...) Řekl, že vpadli do Československa, protože je Češi požádali, aby přišli. Dal jsem vědět ministru zahraničí a svolal toto setkání NSC, abychom události zanalyzovali a pokusili se určit, co je náš národní zájem. Je to invaze jedné komunistické země do druhé. Je to agrese. A v agresi je vždy nebezpečí,“ říká prezident Johnson.

Trápí ho zejména to, co celá věc znamená pro zvažované setkání se Sověty. A jestli k němu nyní vůbec může dojít. Na konci jeho monologu zazní klíčová otázka: „Co uděláme?“

Odpověď není nikterak optimistická ani razantní. „Nevíme, jestli budou Češi protestovat,“ přemítá ministr zahraničí Rusk. „Není toho moc, co můžeme udělat, pokud nebudou. Můžeme podpořit Čechy v OSN a přes USIA (United States Information Agency, vládní informační agentura Spojených států amerických - pozn. red.),“ navrhuje.

Problémem je podle něj i to, jak bude možná reakce Spojených států vypadat navenek. „Musíme se rozhodnout, jakou morální a politickou sílu použít. Velkou otázkou je, jaká bude česká reakce,“ říká ministr. Nakonec se rozhodne: „Zhruba další den bych nic nedělal.“

Srdce revoluce

Prezident Johnson ale jeden návrh má: ještě jednou si během večera promluvit s Dobryninem. „Jsem v šoku, že mi Dobrynin říkal, že k tomu došlo na žádost české vlády. A česká vláda o tom nic nevěděla,“ říká šéf Bílého domu.

Podle instrukcí, které dostane, má ministr zahraničí Rusk sovětskému diplomatovi sdělit, že Spojené státy jsou šokovány a „zítra není vhodný čas na prohlášení“ (ze zápisu není zcela jasné, o jaké prohlášení jde). 

Odpor po 21. srpnu vzbudil sympatie světa na týden. Pak Československo opět zmizelo z mapy, tvrdí historik

Číst článek

Debata se ještě jednou stočí k obecnému překvapení z invaze, když ministr Clifford prohlásí, že mu pořád není jasné, proč se pro ni Sověti rozhodli. Prezident Johnson si myslí, že se obávali toho, že ztratí tvář. Podle šéfa CIA naopak Sověti chtěli vědět, jestli si Čechoslováci dokážou dupnout na média, což se ale nestalo a tedy...

V diskusi desítky mužů se - soudě podle zápisu - rychle střídají témata i řečníci. Ministr Clifford se obává širšího dopadu invaze: „Československo je jenom jedním políčkem na šachovnici. Tenhle pochod bude mít dopad na Polsko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko. Musíme si představit, jaký dopad to bude mít na další země,“ uvažuje nahlas.

Generál Earle Wheeler vyvrací jakoukoliv možnost zásahu: „Nemůžeme nijak zasáhnout vojensky. Nemáme síly, které by to udělaly.“

Příprava invaze pod záštitou vojenského cvičení je podle něj ale nesmírně cynická. „Myslím, že tahle zpráva je urážkou Spojených států.“ Generál ještě doporučuje, aby mezi zprávy, jež chtějí předat sovětskému velvyslanci, zařadili větu, že „budoucnost sovětsko-amerických vztahů závisí na tom, jak se celá věc vyřeší“.

Rozhovor se dotkne i toho, že Československo je v pořadí třetím největším dodavatelem zbraní do Vietnamu. Téma je ale rychle uzavřeno generálem Wheelerem s tím, že vývoz zbraní byl zemi dán příkazem.

Prezident Johnson se k postojům zkušeného generála přikloní. Závěr nočního setkání je podle něj následující: zatím neprozradit, co si Spojené státy o celé věci myslí, zavolat si sovětského velvyslance a říct mu, že kvůli jeho zprávě se sešla bezpečností rada.

„Musíme být opatrní. Češi se dotkli samého srdce komunistické revoluce. Můžeme jen supět a rozmlouvat,“ radí ještě viceprezident Hubert Humphrey.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme