Stát chce odškodnit ženy, kterým lékaři provedli tzv. nucenou sterilizaci
Lékaři jim vzali právo mít další děti. Řeč je o desítkách žen, které podstoupili takzvanou nucenou sterilizaci. Často přitom ani nevěděly, co to znamená. Zákroky se prováděly zejména za minulého režimu. Tehdejší komunistická vláda tak chtěla programově snížit porodnost, a to převážně u romských žen. Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier z ČSSD chystá zákon, kterým stát ženy odškodní.
„Šla jsem normálně na interrupci, na přerušení, protože jsme měli malý byt,“ líčí bodrá tmavovláska Monika Gorolová. „A já jsem si třetí děťátko nemohla dovolit.“
„Ležela jsem na lehátku, vezou mě na sál. A před sálem zastavili a přinesli papír a řekli, podepište to.“
Ženy, které podstoupili tzv. nucenou sterilizci, by mohl stát odškodnit. Informuje Markéta Chaloupská
Monika Gorolová při své řeči drží dokument z roku 1982. Ten potvrzuje, že jí bylo 22 let, když jí lékaři udělali sterilizaci. Monika říká, že s tím nikdy nesouhlasila. A dozvěděla se to až po zákroku, když cítila velké bolesti v břiše.
„Tak jsem se vyspala, přišel pan primář a říkal, že mi udělali sterilizaci. Požádala jsem ho o vysvětlení, abych tomu rozuměla. Řekl mi, že už nebudu moci mít nikdy děti, otěhotnět. A já začala brečet, hrozně jsem plakala.“
Monika Gorolová a další desítky žen by mohly v příštích letech získat od státu odškodné až 300 tisíc korun.
Sterilizací se člověku odejme možnost se přirozeně rozmnožovat. U ženy spočívá v chirurgickém přerušení, uzavření či odstranění vejcovodů a v přerušení chámovodů u muže. Sterilizace brání oplodnění, ale na rozdíl od kastrace zachovává pohlavní žlázy funkční. Zachovává tak hormonální rovnováhu v těle a zároveň ponechává možnost reprodukce pomocí umělého oplodnění.
Konkrétně by se satisfakce mohly dočkat ženy, které zákrok podstoupily mezi lety 1966 až 2012 a nedaly k němu informovaný souhlas, říká náměstkyně ministra pro lidská práva Martina Štěpánková.
„To znamená, že souhlas byl dán například pod nějakým nátlakem, nebo třeba zrovna v průběhu porodu. A druhou skupinou jsou osoby, které v době zákroku byly nezletilé, nebo byly omezené na způsobilosti.“
Monika Golorolová je mezi ženami, které podstoupily sterilizaci, spíše výjimkou. Má potřebné dokumenty, které by v budoucnu měla posuzovat speciální sedmičlenná komise při ministerstvu zdravotnictví.
Potíže s dokazováním
Jak ale upozorňuje Lucie Rybová z Českého helsinského výboru, většina žen bude mít s dokazováním problém.
„Prokazování bude určitě pro poškozené obtížné. Náročné časově, ale i finančně, protože to bude znamenat někdy i detektivní práci.“
V tom jí dává za pravdu i gynekolog Vladimír Dvořák. Ten si nedovede představit, jak budou žádosti posuzovány. S největší pravděpodobností půjde o tvrzení proti tvrzení.
„Tvrzení lékaře, který řekne, že pacientka byla poučena. A jiný subjekt řekne, ne, nebyla jsem poučená, případně velice nedostatečně.“
Kolik lidí by mohlo odškodné dostat, není jasné. Například v roce 2005 se na veřejného ochránce práv se se stížností kvůli sterilizaci obrátilo 87 žen.
Podle ministerstva bude ale číslo zřejmě vyšší, a tak se náklady mohou pohybovat v řádech desítek až stovek milionů. O finanční satisfakci bude žádat i Monika Gorolová.
„Můj život se úplně obrátil, protože se cítím méněcenná,“ říká.
Pokud zákon projde legislativním procesem, mohl by začít platit na začátku roku 2017.
