Stát loni vyplatil na sociálních dávkách skoro 438 miliard korun
Stát loni vynaložil na celkové sociální výdaje zhruba 438 miliard korun. Kolik lidí si tuto částku rozdělilo už ale není tak jednoduché zjistit. Kritici současného systému volají po větší adresnosti, pomohl by podle nich jednotný a přehledný systém evidence, který funguje pouze u dvou typů sociálních dávek.
Na konci roku 2009 měl náš stát 2 miliony 790 tisíc důchodců, kteří si rozdělili 331 a půl miliardy korun. Z půl milionu nezaměstnaných pobíralo podporu necelých 190 tisíc občanů a stát přišli na 15 miliard. U ostatních sociálních příspěvků, podpor a přídavků známe ale jen počty vyplacených dávek. Zjistit, kolik občanů je pobírá jde těžko.
Jasno by do systému mohla vnést přehledná evidence. „Tuto evidenci by stát měl mít, aby mohl lépe cílovat sociální pomoc. Měl by ji mít i z toho důvodu, aby měl přehled, jestli nedochází k zneužívání dávek, třeba jestli tam není nějaká multiplicita,“ myslí si ekonom Miroslav Ševčík.
Nepřehlednost vede k plýtvání
Nepřehlednost sytému podle něj vede k tomu, že stát je v rozdělování dávek až příliš štědrý: „Kdybychom byli bohatší ekonomikou, tak bychom si mohli dovolit bohatší sociální výdaje. My tou bohatší ekonomikou ale nejsme. Myslím si, že velmi špatné je to, že výdaje sociální povahy jsou plošného charakteru a dostávají je všichni včetně těch nejbohatších.“
Náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek oponuje tím, že dostatečnou adresnost zajišťuje určení cílových skupin: „Dávky jsou právě obráceně adresné. Každá adresnost znamená, že musí mít skupinu, ke které to adresujeme, buď jsou to maminky s dětmi, rodiče nebo nezaměstnaní. Ta dávka se musí nějakým způsobem testovat a právě v tom je složitost toho systému, že každá adresnost má jiná pravidla kontroly.“
Podrobnější adresnost, kdy by se například vypočítala celková podpora jednotlivci na míru, přesně podle jeho situace není možná, i když ministerstvo by systém zjednodušit chtělo: „Dávky v nezaměstnanost, dávky státní sociální podpory a hmotné nouze tam jsme usilovali a usilujeme o to, aby se sjednotila evidence a aby to bylo sjednoceno pod jedním úřadem. Vždycky velice vážně ale narážíme na Úřad pro ochranu osobních údajů, který takové slučování dávek na jméno odmítá.“
Jaké dávky Češi dostávají?
Systém dávek a různých podpor je navíc poměrně složitý. Pomineme-li důchody a podporu v nezaměstnanosti, přichází v úvahu dalších 14 základních dávek. Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí 4 druhy nemocenských dávek. Úřady práce kromě podpory v nezaměstnanosti zajišťují ještě státní sociální podporu a do té namátkou patří: Přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek nebo sociální příplatek. Obecní úřady pak vyplácí příspěvek na péči a dávky pomoci v hmotné nouzi.
U některých žadatelů dochází k souběhu a pobírají hned několik dávek najednou. Jana Janků, vedoucí sociálního odboru na Praze 8 uvádí příklad nezaměstnané matky s dětmi: „Dávky státní sociální podpory mají přednost před našimi dávkami. To znamená, že ona nejdřív musí vyčerpat přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Pokud je matka samoživitelka, tak musí uplatnit výživné. Pokud má více dětí, tak se ještě vejde na dávku příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení.“
Pro každou dávku je potřeba jiný formulář, někdy musí ještě sociální pracovnice ověřit skutečné poměry přímo v domácnosti nebo dotyčného prověřit na jiných úřadech. Jana Janků upozorňuje, že pro některé lidi je jednodušší žít jen ze sociálních dávek:
„Tam, kde mají více dětí, takže mohou celkem za měsíc pobírat i 18 až 20 tisíc, ten člověk ví, že když půjde do zaměstnání a bude někde pobírat 6 nebo 7 tisíc, tak akorát bude pracovat a bude mít míň dávek. Takže se mu to nevyplatí.“
Ministerstvo se snaží zneužívání dávek omezit
Proti zneužívání dávek se snaží zakročit ministerstvo práce a sociálních věcí, jak potvrzuje náměstek ministra Marián Hošek: „My jsme udělali několik opatření. Ten, kdo nepracuje a nesnaží se pracovat, dostává dávky o 30 až 40 procent menší. Bohužel se to ale často děje formálně. Snaha je jenom formální, ale není pečlivá. Druhá věc je veřejná služba. To znamená, že ten, kdo bere dávky hmotné nouze, musí odpracovat 20 až 30 hodin měsíčně.“
Ze státních zdrojů tak stále pobírají peníze i ti, kteří na ně nemají nárok, a není na ně moc vidět. Ročně tak státu uteče pod rukama půl miliardy až miliarda korun.
