Nový stavební zákon přenáší územní plánování na stát, jako za Rakouska-Uherska, míní Marvanová

Nový návrh stavebního zákona z dílny ministerstva pro místní rozvoj kritizují nejen památkáři a ekologové. Vyplatilo by se Česku přijmout navrhovaný systém, kdy jeden úřad má jedno razítko, nebo by tato snaha o zrychlení stavebního řízení vše zkomplikovala a na první místo postavila zájmy velkých developerů?

Pro a proti Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radní Hana Kordová Marvanová | Foto: Jessica Lutišanová

„Zákon i v současné podobě nepochybně pomáhá zrychlit a zkvalitnit stavební řízení... Dnešní podoba představuje zrušení asi 40 samostatných procesů vydávání, jak se lidově říká, razítek,“ tvrdí v pořadu Pro a proti autor nového stavebního zákona advokát František Korbel.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaký je návrh nového stavebního zákona z dílny ministerstva pro místní rozvoj?

Podle něj nový stavební zákon nerezignuje na ochranu veřejných zájmů. „Ale do stavebního úřadu musíte integrovat veřejné zájmy i specialisty, kteří dnes tyto agendy vykonávají ve 40 nekoordinovaných jiných úřadech.“

Dnes máme desítky takzvaných dotčených orgánů a každý si dělá, co chce. Na stavebním úřadě se dnes shromáždí 20, 30, 40 závazných stanovisek, která jsou často v rozporu, nejsou nikým koordinována. Vedle zrychlení stavebního řízení si od celé reformy slibujeme i výrazné zkvalitnění státní správy, protože stavební úřad by měl nově veškeré veřejné zájmy koordinovat a sladit,“ říká Korbel.

Právník ujišťuje, že bude probíhat i jednání s asociací velkých měst a ministerstvem pro místní rozvoj v oblasti územního plánování. „Já připomínkám v této oblasti v zásadě rozumím, ale návrh zákona dává obcím větší svobodu zejména v možnosti odchylek v oblasti plánovacích smluv.“

„Otázkou ale je, jestli by pořizování územního plánu měly vykonávat obce. Dnes je to výkon státní správy a jde jen o územní plánování. Ale v oblasti povolování staveb je zcela zásadní to, aby konkrétní procesy rozhodování stavebního úřadu byly od obcí odděleny, neboť tam vzniká problém systémové podjatosti,“ upozorňuje František Korbel.

Úředník jako soudce

„Nový stavební zákon potřebujeme. Pokud by se podařilo odstranit to obrovské množství výhrad, které formulovaly obce, úřady a jiní, tak by tento zákon mohl zlepšit situaci,“ uznává pražská radní pro legislativu Hana Kordová Marvanová (za STAN).

„Jedna z klíčových výhrad je ta, že rekodifikace potlačuje vliv obcí a krajů zejména v oblastním plánování, a to dokonce v rozporu s deklarovaným smyslem posílit jejich vliv v územním plánování. To by normou mělo být významně přeneseno na čistou státní správu, a to není v pořádku. Je to špatný směr, trochu monarchisticko-rakousko-uherský. “

Hana Kordová Marvanová

Jen Praha k novele vznesla přes 200 zásadních připomínek. „Nedokážu si ale představit, jak sladit zájmy a připomínky všech... Pokud by se neodstranily chyby, tak by to naopak mohlo způsobit více komplikací a chaos ve fungování státní správy, protože norma zahrnuje i celou její reformu.“

Právnička vítá zjednodušení, které norma slibuje, ale je také třeba ctít dotčené veřejné zájmy. „Vše závisí na tom, jestli stavební úředník, který bude posuzovat stanoviska a vydávat rozhodnutí, bude natolik kvalitní, aby toho byl schopen... Bude to neuvěřitelně těžká role srovnatelná s rolí soudce.“

„Mám velké pochybnosti, že by každý stavební úřad mohl mít odborníky na životní prostředí, památkovou péči a tak dále... Zákon dokonce předpokládá de facto nucený přesun pracovníků do zatím neexistující stavební státní správy... Pozitivní na zákonu je změna procesu, jedno razítko a integrované řízení,“ shrnuje klady i zápory novely Hana Kordová Marvanová.

Veronika Sedláčková, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme