Soud dal za pravdu obětem nedobrovolné sterilizace. Stěžují si na jednání ministerstva zdravotnictví
„Mezi Romy je žena bohatá tím, že rodí, tím, že má děti, a je za to uctívaná v rodině,“ popisuje jedna z 525 žadatelek o odškodnění za nedobrovolnou sterilizaci. Její žádost ministerstvo zamítlo. Za pravdu jí dal až Městský soud v Praze, který nařídil, aby se ministerstvo věcí znovu zabývalo. Paní Holubová není sama, které soudy daly v této záležitosti za pravdu.
„Udělali to, protože chtěli snížit populaci Romů. Byla to potupa, i v rodině, protože mezi Romy je žena bohatá tím, že rodí, tím, že má děti, a je za to uctívaná,“ líčí Vlasta Holubová, která byla v roce 1988 ve věku 24 let sterilizovaná proti své vůli v ostravské nemocnici Fifejdy.
„Styděla jsem se to komukoliv říct. S manželem jsme to hodně dlouho tajili,“ podotýká Holubová, jedna z 525 žadatelek o odškodnění za nedobrovolný zákrok.
Peníze nepomohou k tomu, abych se cítila normálně, říká poslední známá oběť nucené sterilizace
Číst článek
O vyplacení částky 300 tisíc korun žádala na základě zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Zákon byl schválen v červenci 2021 a týká se obětí, které byly sterilizované v letech 1966 až 2012.
Zákon požaduje, aby oběti doložily důkazní materiál poukazující na to, že sterilizace byla v rozporu s právem.
Skartovaná dokumentace
Holubová se o tom, že jí byla provedena sterilizace, dozvěděla až pět dní po zákroku, když si uprostřed noci šla do sesterny pro prášky na bolest. „Nemohla jsem spát a prosila sestřičku, aby mi dala něco na bolest. Řekla mi, že mi žádné prášky dát nemůže a litovala mě za to, že mi byla udělaná sterilizace. Já nevěděla, co to znamená, tak mi to vysvětlila,“ říká Holubová.
„Byl to pro mě šok, celou noc jsem nemohla spát, ráno jsem popadla novorozenou dceru, zavolala taxíka a odjela domu. Prakticky jsem utekla,“ vzpomíná na události konce 80. let Holubová, jedna z tisíců obětí protiprávního zákroku, který cílil především na ženy romského původu.
Až do roku 2010
Přestože stát vyhlášku obsahující finanční pobídky ke sterilizaci zrušil v roce 1993, doktoři v nedobrovolných zákrocích pokračovali ještě v novém tisíciletí. Posledním známým případem je svědectví z roku 2010, které v březnu 2021 popsal Deník N ve spolupráci s Vice World News. Tím však příběh české sterilizační politiky nekončí. Česko dodnes čelí mezinárodní kritice kvůli zákonu, který sterilizací podmiňuje úřední změnu pohlaví.
Za odškodnění začaly oběti sterilizace a zástupci občanské společnosti bojovat na začátku 21. století, poté, co se o případy nedobrovolné sterilizace v Česku a Slovensku začalo zajímat Evropské centrum pro práva Romů (ERRC).
Jenže ministerstvo zdravotnictví protiprávnost zákroku, který byl paní Holubové proveden, neuznalo. V rozsudku městského soudu stojí, že resort zdravotnictví její zamítnutí odůvodnil skartací zdravotní dokumentace a odmítl vzít v potaz další důkazy, které paní Holubová doložila v rámci odvolání (rozkladu) proti tomuto rozhodnutí.
„Tři sta tisíc není velká částka. Není to nic ve srovnání s tím, jaké jsme my ženy měly trauma,“ hodnotí rozhodnutí ministerstva Holubová, která se ještě dlouho po zákroku potýkala se zdravotními problémy.
I proto se žadatelka obrátila na Městský soud v Praze, aby jednání ministerstva zdravotnictví znovu posoudil. Soud rozhodl v její prospěch s tím, že by ministerstvo její žádost mělo znovu přezkoumat, vrátit jí náklady na řízení a navrhnout, jaké důkazní materiály by měla doložit.
Není jediná
Holubová není jediná, která se po zamítnutí žádosti obrátila na městský soud. Server iROZHLAS.cz má k dispozici i další anonymizovaný rozsudek týkající se zamítnuté žádosti o odškodnění kvůli skartované zdravotní dokumentaci žadatelky.
I tento případ vyhodnotil Městský soud v Praze ve prospěch oběti a nařídil ministerstvu zdravotnictví, aby celou záležitost znovu přezkoumalo.
Sterilizace z důvodu romského původu: ministerstvo ale ženě odmítlo přiznat odškodnění
Číst článek
Podle právničky z Ligy Lidských Práv Anny Štefanidesové, která se nedobrovolnou sterilizací dlouhodobě zabývá, mělo ministerstvo zdravotnictví v září mít již pět podobných žalob na stole. „Nejčastěji šlo o žadatelky, které neměly zdravotní dokumentaci, nebo případy, kdy ministerstvo neuznalo nezákonnost postupu,“ popsala Štefanidesová.
Městský soud v Praze však v obou rozsudcích, které měla redakce k dispozici, konstatoval, že dokazování nemá být omezeno jen na zdravotnickou dokumentaci a má být vyvinuta snaha získat jiné důkazní prostředky.
Na dotaz ohledně přesného počtu žalob týkající se zamítnutých žádostí o odškodnění ministerstvo zdravotnictví nereagovalo do vydání článku.
Po publikaci se serveru iROZHLAS.cz ozvala zástupkyně tiskového mluvčí ministerstva, Eliška Machová, s tím, že zatím evidují 9 žalob týkající se zamítnutých žádostí o odškodnění. „V současné chvíli evidujeme tři rozsudky soudu, které nám ukládají přezkum a poučení žadatelek o tom, jaké důkazy mohou předkládat," napsala Machová serveru iROZHLAS. Dodala, že ve zbylých šesti případech se ještě čeká na rozhodnutí prvostupňového soudu.
Dle informací serveru iROZHLAS.cz úřad zdravotnictví podal kasační stížnost ve třech rozhodnutách případech a nyní se čeká na verdikt Nejvyššího správního soudu.
Příliš formalistické jednání
„Nyní je na Nejvyšším správním soudě, zdali je potvrdí,“ míní Štefanidesová a vypočítává, že zamítavých rozhodnutí ministerstva zdravotnictví z důvodu skartované zdravotní dokumentace jsou desítky. „Jiné důkazy než zdravotnická dokumentace byly zatím uznány jen v jednotkách případů,“ řekla v února redakci. Za svým trvzením si dodnes stojí.
Dle Ondřeje Jakoba, mluvčího ministerstva zdravotnictví, však zákon o odškodnění stanovuje jasné podmínky, za nichž lze náhradu újmy přiznat.
„Ministerstvo se nezabývá, ani mu to podle zákona o odškodnění sterilizací nepřísluší, tím, zda v případě skartace zdravotnické dokumentace k tomu došlo po právu, či nikoliv. Porušení pravidel při vedení zdravotnické dokumentace může šetřit místně příslušný krajský úřad,“ sdělil Jakob redakci.
Na to, že ministerstvo přistupuje k vyhodnocení žádostí o odškodnění příliš formalisticky, upozornili zástupci neziskových organizací zaměřených na lidská práva již loni v srpnu otevřeným dopisem adresovaným premiérovi Petru Fialovi (ODS) a ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09).
