Do projektu se přihlásí i kantorka z pražské Základní školy Jiřího Gutha Jarkovského. A to i přesto, že její hodiny matematiky baví děti už teď. Třeba devítiletý Tadeáš chce být fotbalistou. A už nyní moc dobře ví, že i v této profesi bude čísla potřebovat. „Mohl bych vypočítat, jak rychle ten míč letí i kam asi poletí,“ říká.

Přesně tudy má jít správná výuka matematiky. Děti z ní nesmí mít strach. Učitel by proto měl hodinu vést zábavně a děti by vlastně ani neměly poznat, že se něco učí, líčí zásady projektu matematiky s chutí předseda Institutu pro sociální a ekonomické analýzy Tomáš Jelínek.

„Jedním z důvodů je samozřejmě to, že děti o matematiku nemají zájem, že způsoby, jak se matematika vyučuje, je odrazují, že mají z matematiky strach. Takže náš projekt je vlastně primárně zaměřen na to, aby se našly výukové metody, které děti neodradí, které je naopak budou bavit a které pro ně budou zajímavé,“ vysvětluje Tomáš Jelínek.

Touto cestou se pokusila vydat i učitelka Vlaďka Holovská, která si před tabuli stoupá už 25 let. A přestože má dlouholeté zkušenosti, do projektu by se přihlásila hned. Během své praxe totiž musela způsob výuky několikrát měnit.

Děti jsou náročnější

„Protože děti jsou náročnější, víc prostě do toho chtějí zatáhnout hru. A taky mají internet, s matematikou se ve svém životě hodně setkávají. A tím pádem si myslím, že laťka je nastavená už výš,“ říká Vlaďka Holovská.

Děti podle ní nemají z matematiky strach, protože se jí učí hravou formou. „Oni ani moc neví, že se učí,“ doplňuje učitelka. A že se jí to daří, dokládají i odpovědi třeťáků. Ti během výuky matematiky hráli například bingo. „Je to můj nejoblíbenější předmět,“ říká jeden školák. „Já mám taky ráda matematiku,“ přidává se dívka.

Do celonárodního projektu se mohou přihlásit učitelé a jejich žáci ze 3. až 5. tříd základních škol. Vyberou si z nabízených praktických příkladů na výuku matematiky nebo si připraví svoji vlastní zajímavou metodu učení. Během ní se pak nejmladší žáci poutavou formou dozvědí více o numerických základech a pravidlech, které potřebují pro běžný život.

Zajímavé metody učení

„Chceme přivést učitele k poznání, že by měli dětem umožnit si matematiku a matematické poznatky objevovat samostatně,“ říká autor projektu Kalibro Oldřich Botlík. „Na začátku změříme schopnosti žáků a jejich motivaci, rok jim budeme pomáhat a na konci změříme výsledky,“ vysvětluje jeden z organizátorů celonárodního projektu, sociolog Petr Matějů.

Projekt Matematika s chutí je reakcí na zjištění, že české žáky matematika baví nejméně v rámci zemí OECD. Proto si projekt klade za cíl zvýšit oblíbenost matematiky u nejmladších žáků a následně tak probudit jejich zájem o technické a přírodovědné obory a vědecké bádání.

„Prostě ji nemá rád, jde do školy a bojí se matematiky. To prokázala řada výzkumů, ale v roce 2003 PISA zaměřená právě na matematiku ukázala, že to je téměř katastrofa. Že si vlastně čeští žáci nejméně oblíbili ze všech žáků v OECD matematiku. Vůbec je ty věci tak, jak se učí ve škole, nezajímají, prostě nezájem. Ale to je zřejmě vliv školy. To, že by se učili matematiku, protože je to baví, ani omylem. Jsou na tom třetí nejhůř vůbec v OECD,“ potvrzuje Matějů.

Podle něj se ve srovnání s vrstevníky z jiných zemí snižuje schopnost českých žáků být dobří v porozumění tomu, co matematika popisuje, a v jejím používání. „Možná umí udělat početní úkony, ale zaprvé to nemají rádi, dokonce se dá říci, že je nenávidí, a potom v reálném životě nedokážou z matematiky použít skoro nic,“ upozorňuje.

Stát se prý matematické gramotnosti nevěnuje dostatečně

Nechuť k matematice pramení ze špatného přístupu k výuce matematiky, která je mnohdy založená na drilu. „Problém spočívá především v motivaci. Výuka matematiky dlouho vycházela ze společenských poměrů. Ty se ale změnily, najednou mají děti spoustu lákadel a nechápou, proč by se měly zabývat věcmi, u nichž nevidí souvislost se svým vlastním životem,“ doplňuje Botlík.