Strážci parku se na Šumavě přou s horskou službou o záchranu turistů
Dva kohouti na jednom smetišti nevěstí nic dobrého, v případě ochrany zdraví a lidských životů to však může být výhoda. Na Šumavě se totiž mezi sebou dohadují dvě složky záchranného systému, kdo má větší právo zachraňovat turisty. Ve hře je Národní park Šumava a Horská služba Šumava.
Strážci Národního parku Šumava dostanou za pár týdnů hasičské uniformy, cisternu s vodou a kyslíkové přístroje. Už dnes ale zachraňují turisty, kteří se dovolají na tísňové číslo 155. Ze strážců se zkrátka stávají záchranáři.
To se ale nelíbí tamní horské službě, která doposud měla na záchranu lidí v horách takříkajíc monopol. Spor mezi dvěma skupinami, které by měly spíš spolupracovat, už zaměstnává i ministerstvo vnitra nebo rezort životního prostředí a na Šumavě už pro něj vymysleli bonmot "Za každým stromem se skrývá záchranář".
Spor mezi Horskou službou Šumava a Národním parkem Šumava přiblížil reportér Ľubomír Smatana
Šéf šumavských strážců Petr Šrajl drží v ruce tabulku s několika telefonními čísly. Těch tabulek je 129 a jsou rozmístěné po celé Šumavě. Na každé z nich je velkými znaky napsaný kód, který turista v nouzi oznámí na dispečink a záchranáři poznají, kam mají přijet.
„Byly tady pátrací akce, na které nás posílá přímo operační středisko, ne abychom někde závodili, ale z toho důvodu, abychom pomoc poskytli co nejefektivněji.“
Tabulky s takzvanými traumatologickými body nechal vyrobit šumavský Národní park. A protože strážců je třikrát víc než členů horské služby, často přijíždějí ke zraněným turistům dřív.
Strážci versus záchranáři
Ovšem často se obě skupiny potkají. Šéf šumavské horské služby Michal Janďura to považuje za plýtvání peněz a strážci se podle něj mají starat o ochranu přírody a neplést se do řemesla:
„Myslím si, že když se člověk podívá na webové stránce jak Horské služby, tak Informační a strážní služby, tak tam rozdíly na první pohled určitě uvidí. Jednotlivých složek je v dnešní době tolik, že pokud začne někdo nahrazovat druhého, ta je to špatně.“
Odpor horské služby je do jisté míry pochopitelný, protože i ona musí obhájit svoji existenci a strážci Národního parku Šumava jí berou práci. Horská služba dokonce rozmísťuje po Šumavě vlastní tabulky s tísňovými čísly, což považuje šéf integrovaného záchranného systému Zdeněk Hanuška za absurdní:
„Informace, které vyvěšuje v terénu horská služba, nejsou až tak pravdivé, Vyhledávání v terénu má v prvé řadě na starosti policie. To je, jako kdybych si založil odtahovou službu a všude dával cedulky – volejte mně. To je absurdní. A snad nedojde k nějakému boji.“
Výsledkem sporu jsou i anonymní dopisy, které upozorňují na zbytečnost strážců jako záchranářů. Radiožurnál zjistil, že si kvůli nim ministerstvo vnitra i životního prostředí vyžádala stanovisko Národního parku Šumava a řeší jeho způsobilost pro záchranu turistů.
Šéf šumavských strážců Petr Šrajl to nechce komentovat s tím, že záchranáře z nich udělal zákon:
„Není to z naší vůle, je to z rozhodnutí ministerstva vnitra zřídit tuto jednotku.“
Když dva dělají totéž
Spor mezi oběma složkami sledují s nelibostí i starostové šumavských obcí. Rozpačitý je i starosta Kvildy Václav Vostradovský:
„Takže tu máme dva subjekty, které vlastně dělají totéž. Tak tam dát do pozadí horskou službu si nejsem jist, jestli je to dobře. Z mého pohledu jsou to pořád profíci.
Paradoxní spor na Šumavě o to, kdo má větší právo zachraňovat lidi v nouzi, tak ve výsledku nahrává turistům. Obě skupiny záchranářů se snaží být na místě co nejrychleji a poskytnout co nejlepší pomoc.
Moc velkou dobrotu to ale mezi strážci a horskou službou nedělá.
