Bál se, že umře na rakovinu. Zhubl 20 kilo a byl vystresovaný, říká o Ctiradovi V. jeho blízká

Když Ctirad V. mluvil o své nemoci, tvrdil, že se Vánoc nedožije. To se nakonec naplnilo. Ovšem ne vinou zákeřné choroby, ale jeho vlastní rukou. Pár hodin poté, co v ostravské nemocnici zabil sedm lidí, namířil pistoli i proti sobě. Policie hledá motiv, který dvaačtyřicetiletého muže k brutálnímu činu vedl. Server iROZHLAS.cz teď získal výpověď jedné z jeho blízkých, která přináší sondu do posledních měsíců jeho života.

Rozhovor Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Podle Marie D. byl muž, který střílel v ostravské nemocnici, přesvědčený, že má rakovinu slinivky

Podle Marie D. byl muž, který střílel v ostravské nemocnici, přesvědčený, že má rakovinu slinivky | Zdroj: iROZHLAS.cz

Vzdělaný člověk, sportovec, milý a obětavý. Tak Ctirada V., který v čekárně ostravské nemocnice v úterý zastřelil sedm lidí a další dva zranil, popisuje jedna z jeho blízkých. Před pár měsíci se ale něco změnilo. „Začal se chovat divně. Vzal si do hlavy, že má rakovinu. Výsledky měl ale v pořádku,“ uvedla Marie D. v emotivní výpovědi pro server iROZHLAS.cz. Ženu s Ctiradem V. pojila dvanáctiletá vnučka, kterou má Marie D. v péči a s jejíž druhou babičkou muž žil.

‚Je pro nás hrdinou.‘ Otec, který vlastním tělem chránil dceru, pracoval u vězeňské služby

Číst článek

Podle Marie D. byl přesvědčený, že trpí závažnou chorobou. Konkrétně rakovinou slinivky, nikdo z lékařů to ale podle ženy nepotvrdil. Přesto však podle ní drasticky zhubnul. „Byl vystresovaný z toho, že je nemocný a že mu doktoři nevěří. Mluvil pořád o tom, že se Vánoc nedožije,“ pokračovala. Od známých si sháněl další informace a hledal jiné doktory.

Jak si vysvětlujete, co udělal?
Myslím si, že se u něho rozjela schizofrenie nebo jiná nemoc. Byl divný už od září. Vzal si do hlavy, že má rakovinu. A že to doktorka nerozeznala. Já sama jsem si rakovinou prošla, takže jsme to spolu probírali. Vyptával se mě, jaké jsem měla příznaky a furt to porovnával. Chtěl po mě třeba teploměr, aby si změřil teplotu. A říkal, že je to divné, že doma teplotu má. Výsledky měl ale všechny v pořádku.

Takže podle lékařů byl zdravý?
Měl akorát zvýšené leukocyty nebo něco, co se týká anémie. Byla to ale banalita. Lékařské výsledky mi posílal, psal mi, jaké má nálezy. Říkala jsem mu, že to má všechno v hlavě. Říkal, že nespí, že hubne. Což byla pravda. Zhubnul takových dvacet kilo.

Strach o život

Kdy to přesně začalo?
Od září jsem začala pozorovat, že šel s váhou dolů. Zhruba v listopadu mi řekl, že shodil asi 15 až 20 kilo. Řekla jsem mu, aby se obrátil na svoji doktorku, aby ho poslala k psychiatrovi s tím, že má problémy a že nespí. To byly deprese. Všechno to měl v hlavě. Z takových depresí si tu nemoc může člověk i vyvolat. Doktorka ho ale odbyla neurolem (lék proti úzkosti – pozn. red.). Měla ho spíš poslat na pořádné vyšetření.

Podle jednoho z bývalých kolegů docházel k lékaři do Krnova. Víte o tom něco?
To nevím, je to ale možné. Já jsem mu doporučovala nemocnici v Porubě (fakultní nemocnice, kde došlo ke střelbě – pozn. red.), kde jsem se také léčila. Začal se o to zajímat, jestli by ho vzali do péče. Sháněl ale informace všude možně a snažil se dostat k různým doktorům.

Žádný darebák

Na svoje zdravotní potíže si Ctirad V. stěžoval i firmě, kde pracoval. „Všichni jsme to věděli, jezdil po doktorech,“ popsal redakci jeden z jeho kolegů Radoslav M., podle kterého docházel také do nemocnice v Krnově. „Žil v tom, že má rakovinu slinivky. Vůbec to nechápeme. Byl to hodný chlap, nebyl to žádný darebák,“ pokračoval. Tamní ředitel Ladislav Václavec to s odkazem na lékařské tajemství odmítl komentovat.

Konkrétně tedy mělo jít o rakovinu slinivky?
Jednou mi psal, že sedí u doktora a že má rakovinu ve čtvrtém stadiu. Nejdřív jsem to pochopila tak, že mu to doktor akorát diagnostikoval. A chtěla jsem mu napsat, že karma je zdarma, že si přijde na každého. Protože my jsme se nedávno dostali do konfliktu kvůli vnučce. To už začal mít takovou rozdvojenou osobnost.

Kdy to bylo?
Někdy na konci listopadu. Pak jsme se ale usmířili. Když si určil diagnózu a zjistil, že je nemocný, tak otočil. Ne že by se úplně omluvil, ale řekl, že pochopil, že to od něho bylo neuvážené a že až teď se dokáže vcítit do kůže člověka, který se s tou nemocí potýká.

No a byl tedy skutečně nemocný? Diagnostikovali lékaři rakovinu?
Ne. Všechny výsledky měl dobré. Měl to v hlavě.

Kdy jste se s ním viděla naposled?
O víkendu měl vnučku. U mě byl naposledy týden předtím.

Když jste se viděli naposled, jak na vás působil?
Byl vystresovaný z toho, že je nemocný a že mu doktoři nevěří. Nedokázal to pochopit. Mluvil pořád o tom, že se Vánoc nedožije. Že umře na tu nemoc. Nedovedete si představit tu hrůzu, když mi došlo, co všechno se mohlo stát, kdyby mu v té hlavě ruplo už o víkendu.

Takže se u něj mohla podle vás rozvinout nějaká psychická nemoc?
Byl to milý člověk. Pro vnučku udělal strašně moc, naučil ji sportovat, lyže, snowboard, chodili spolu na hokej, do Tater lyžovat. V týdnu si ji vyzvedával, chodili plavat. I když ji máme v péči my s manželem, tak na prvním místě, koho měla nejraději, byl on.

Proč myslíte, že šel do fakultní nemocnice v Porubě?
Měl si tam jít pro výsledky. Dělali mu tam vyšetření právě kvůli té slinivce. Ale jestli to bylo ten den, to nevím. Když dali jeho fotku do novin a řekli, že nevědí, kde je, nevěděla jsem, jestli jede sem nebo za vnučkou do školy. Volala jsem na linku 158, že se bojím, ať do školy pošlou ochranu. Hlídka přijela až za dvě hodiny. A víte s čím? Že jsem volala, že mě chce napadnout manžel a že se ho bojím. Vůbec jsem nevěřila, jak se tohle může v dnešní době stát. Kdybych do té školy nevolala já, tak vnučku ani nikdo nezajistí. Nikdo přece nemohl vědět, co se mu honí hlavou.

Vyšetření v Porubě

„Byl léčen jinde, do našeho zařízení přišel na konziliární vyšetření. To znamená na vyšetření vyššího stupně, které není možné provést v mateřském vyšetření. S výsledky byl pak poslán zpátky do svého původního zařízení,“ uvedla mluvčí ostravské fakultní nemocnice Petra Petlachová.

Stěžoval si na nějaké konkrétní potíže?
Bolely ho záda, měl střevní potíže. Měl problémy i jíst. Neměl ale žádnou léčbu. Doktorka mu jen dala neurol.

Jak se dostal k pistoli?
Vůbec netuším. Kdybych věděla, že má pistoli, měla bych asi strach k němu vnučku vůbec dávat.

Chodil střílet?
Chodil sportovně s chlapy z práce, ale že by měl doma nelegální zbraň, to jsem netušila.

Proč to podle vás mohl udělat?
Nevím. Byl to člověk vzdělaný, byl sportovec. Když už mi takhle prdne v hlavě, tak ublížím sama sobě, a ne cizím lidem. Proč to neřešil sám se sebou? Proč ublížil druhým?

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme