Svatovítská katedrála je symbol nejen duchovní, ale i národní

Katedrála svatého Víta je největším a suverénně nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se tu odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Právě tady odpočívají ostatky svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů i arcibiskupů. Dnes bude svatovítská katedrála dějištěm posledního rozloučení s prezidentem Václavem Havlem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha | Foto: Adriana Krobová

„V podstatě je to první pohřeb hlavy státu, samozřejmě demokratické a republikánské, který se koná ve svatovítské katedrále. Protože nikdy předtím, ani v době pohřbu prezidenta Masaryka, se tam žádné takové oficiální rozloučení nekonalo,“ vysvětluje historik Jaroslav Šebek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Celý příspěvek si můžete také poslechnout

Dnešní svatovítská katedrála stojí na místě původní románské rotundy, později přestavěné na trojlodní baziliku. Její význam vzrostl hlavně po zřízení pražského biskupstí a založení sboru kanovníků kapituly svatovítské.

Stavbu gotické katedrály zahájil v roce 1344 jeden z nejvýznamnějších panovníků české historie Karel IV. Nezaměnitelně se v tomto období na jejím vzhledu podepsali stavitelé Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Právě jeho sochařskou výzdobu velmi kladně hodnotí profesor Jan Royt z Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Z hlediska toho, k čemu má vztah, tak jsou to busty na dolním a horním triforiu. Tedy busty, které reprezentují Karla IV., jeho manželky, jeho širší rodinu, otce, pražské arcibiskupy, ředitele stavby. A co je právě ta zvláštnost – i samotné architekty,“ říká Jan Royt.

S katedrálou je spojen i rok 1989

Chrám zůstal dlouho nedostavěný, oprava původní části a dostavba v novogotickém slohu musely počkat až na druhou polovinu 19. století, V roce 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen. Profesor Jiří Kuthan z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy upozorňuje na sochu patrona národa svatého Václava.

„Je oděn v kroužkovou košili, která patří k vzácným relikviím. Má na hlavě starou přilbici, která je též chována v pokladnici pražské katedrály jako přilba svatého Václava. Autor, tvůrce této sochy použil skutečné relikvie, které jsou ve svatovítském chrámu chovány. Tato socha se stala jakýmsi prototypem dalších vyobrazení svatého Václava. A to jak vyobrazení sochařských, tak vyobrazeních malířských,“ upřesňuje Kuthan.

Pro polistopadové dějiny naší země zůstane se svatovítskou katedrálo spojen i konec roku 1989 a i mše Te Deum, kterou sloužil tehdejší český primas kardinál František Tomášek. Krátce poté,co Václav Havel složil prezidentskou přísahu.

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, jak zní celé její jméno, je ale podle historika Jaroslava Šebka pro Čechy velkým symbolem.

„Do jisté míry to pro mě znamená i takové ukázání na vertikální, tedy duchovní rovinu Václava Havla. Jeho život v pravdě, snaha být morální autoritou za každé situace, možná vedlo organizátory pohřbu k tomu, aby právě poslední rozloučení proběhlo i ve svatovítské katedrále. A jak říkám, není to jenom symbol duchovní, je to i symbol státní a národní,“ uzavírá Šebek.

Eva Rajlichová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme