Tajné služby v Česku: kdo je kontroluje a kdo odvolává jejich vedení?

Vláda v demisi postavila mimo službu šéfa Úřadu pro zahraniční styky a informace Jiřího Šaška. Ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar za ANO to navrhl na středečním jednání vlády a kabinet Andreje Babiše jeho návrhu vyhověl. Přinášíme proto vizitky všech českých tajných služeb. Kdo může jmenovat a odvolávat jejich ředitele? A kdo je kontroluje?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ilustrační foto. | Foto: Pete Linforth (TheDigitalArtist) | Zdroj: Fotobanka Pixabay

Bezpečnostní informační služba (BIS)

  • BIS je civilní kontrarozvědka, zpravodajská instituce působící uvnitř České republiky. Získává a vyhodnocuje informace důležité pro bezpečnost, ochranu ústavního zřízení a významné ekonomické zájmy republiky. Oblasti, kterými se BIS zabývá, vymezuje zákon. Zjištěné poznatky předává kontrarozvědka vládě a prezidentovi republiky.
  • BIS mimo jiné sleduje záměry a činnosti namířené proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti ČR, získává a vyhodnocuje informace o cizích zpravodajských službách nebo o aktivitách, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy státu. Rovněž zabezpečuje informace týkající se organizovaného zločinu a terorismu.
  • Ředitele BIS po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny jmenuje vláda a jí je také odpovědný. Od vzniku BIS v roce 1994 se v čele vystřídalo pět ředitelů - Stanislav Devátý (1994-1997), Karel Vulterin (1997-1999), Jiří Růžek (1999-2003), Jiří Lang (2003-2016) a Michal Koudelka (od srpna 2016).
  • Kontrolu činnosti BIS vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní komisi.
  • Příjmy a výdaje BIS tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu.
  • BIS navazuje na činnost Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, který byl v rámci federálního ministerstva vnitra vytvořen v únoru 1990 a který se v prosinci téhož roku transformoval na Federální informační službu. V červnu 1991 byla civilní kontrarozvědka vyňata z ministerstva vnitra pod názvem Federální bezpečnostní informační služba. Po rozpadu federace byla zřízena Bezpečnostní informační služba České republiky, současná BIS vznikla 30. července 1994.

Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚSZI)

  • ÚSZI je civilní rozvědka, zpravodajská služba, jež zabezpečuje informace ze zahraničí důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničněpolitických a ekonomických zájmů ČR.
  • Ředitele ÚZSI se souhlasem vlády jmenuje a odvolává ministr vnitra. Od vzniku samostatné ČR působilo v čele civilní rozvědky sedm ředitelů - Oldřich Černý (1993-1998), Petr Zeman (1998-2001), František Bublan (2001-2004), Karel Randák (2004-2006), Jiří Lang (2006-2007), Ivo Schwarz (2007-2014) a Jiří Šašek (pd 2014, vláda ho 16. května zprostila funkce).
  • Rozpočet civilní rozvědky je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra.
  • Rozvědka dlouho neměla vlastní kontrolní parlamentní orgán, na rozdíl od ostatních tajných služeb. Příslušnou stálou komisi založila sněmovna až letos v lednu na základě novely zákona o zpravodajských službách.
  • Předchůdcem ÚZSI byly Úřad pro zahraniční styky a informace federálního ministerstva vnitra, na něj po rozpadu federace navázal Úřad pro zahraniční styky a informace ministerstva vnitra ČR. V roce 1994 se jeho nástupcem stal již samostatný Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI).

Vojenské zpravodajství (VZ)

  • VZ je jednotnou ozbrojenou zpravodajskou službou ČR integrující rozvědnou i kontrarozvědnou činnost. Jeho základním úkolem je získávat, shromažďovat a vyhodnocovat informace, které jsou klíčové pro zajištění obrany ČR.
  • VZ je součástí ministerstva obrany.
  • Ředitele VZ po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny a se souhlasem vlády jmenuje ministr obrany. Z výkonu své funkce je odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává. Od vzniku VZ se v čele vystřídalo šest osob - Miroslav Krejčík (2004-2007), Pavel Adam (2007; zástupce ředitele dočasně pověřen vedením), Ondrej Páleník (2007-2012), Milan Kovanda (2012-2013), Rostislav Pilc (2013-2014, zástupce ředitele pověřen řízením) a Jan Beroun (od 2014).
  • Vojenské zpravodajství se vnitřně člení na Vojenskou zpravodajskou službu (rozvědka, získává informace z ciziny) a Vojenské obranné zpravodajství (kontrarozvědka, která pracuje uvnitř ČR).
  • Činnost Vojenského zpravodajství podléhá parlamentní kontrole, Poslanecká sněmovna pro tento účel zřizuje zvláštní kontrolní komisi.
  • Od roku 1990 až do schválení zákona o zpravodajských službách v roce 1994 existovaly vojenská rozvědka a kontrarozvědka samostatně. Zákon sice formálně obě složky v roce sloučil v nově vytvořeném Vojenském zpravodajství už v roce 1994, fakticky se ale obě vojenské zpravodajské služby sloučily teprve v roce 2005.
  • V červnu 2013 se Vojenské zpravodajství stalo jedním z aktérů skandálu kolem sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase. Případ, ve kterém jde o údajné zneužití příslušníků vojenské tajné služby ředitelkou Nečasova kabinetu Janu Nagyovou (a jeho současnou ženou), vyústil mimo jiné v pád vlády.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme