Jednáme o zavedení registru delikventů. Má chránit děti před sexuálním násilím, přibližuje poslankyně

Poslanci jednají o zavedení tzv. dětského certifikátu, kterým by se prokazovali zájemci o práci s dětmi. Kdy by mohl registr vstoupit v platnost? A jak se mění pohled společnosti na sexuální násilí? „Je důležité, aby o tématu média i politici hovořili a abychom se mu věnovali,“ uvedla v rozhovoru pro Radiožurnál předsedkyně sněmovního podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Taťána Malá.

DVACET MINUT RADIOŽURNÁLU Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poslankyně hnutí ANO Taťána Malá

Poslankyně hnutí ANO Taťána Malá. | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Na zasedání vašeho podvýboru jste v úterý jednali o dětském certifikátu, který má zabránit tomu, aby s dětmi pracovali lidé, kteří byli v minulosti odsouzeni za sexuální trestné činy. Máte už jasnou představu, jak by to celé mělo fungovat?
Já tu představu mám. Dětský certifikát by měl být osvědčení, kterým se budou prokazovat lidé, kteří by chtěli pracovat s dětmi. Měl by znamenat to, že v minulosti nikdy nebyli odsouzení za žádný sexuální trestný čin spáchaný na dětech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pachatelé trestného činu na dětech s nimi mohou dále pracovat, není to ojedinělé. Nemůžeme tomu přihlížet, říká předsedkyně podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Taťána Malá (ANO)

Byla by to jakási zvláštní část rejstříku trestů, kterou by si člověk mohl vyžádat například na Czech POINTu, tak jako dnes může žádat o výpis z rejstříku trestů. Nemělo by to být nic náročného, žádná složitá administrativa, ale rozhodně by to mělo pomoci ochránit děti před možnými sexuálními devianty.

Uvažujete o tom, že by trest z dětského certifikátu šel vymazat, například absolvováním sexuologické léčby?
To je velmi dobrá otázka. Rozumím názoru právníků a odborníků na to, že by každý měl mít právo dostat druhou šanci. Ale jsem především člověk, máma, a myslím si, že děti jsou natolik zranitelné, že bychom je měli chránit.

Můj osobní názor je takový, že tito lidé už by opravdu neměli mít do budoucna možnost s dětmi pracovat. Domnívám se, že ne každý z nás může dělat všechno, a prevence je v tomto případě to nejdůležitější.

Říkala jste, že o řadě věcí ještě musíte debatovat. Kdy je podle vás reálné, že by to začalo platit? Máte pro to v tuto chvíli alespoň v základním principu dostatečnou podporu?
Včera jsme měli jednání podvýboru, na kterém jsme toto téma probírali. Byli tam zástupci ministerstva spravedlnosti, kteří přislíbili, že by návrh právní úpravy mohl být připraven během první poloviny příštího roku.

Věřím tomu, že to tak opravdu bude. Myslím si, že čím dříve tato právní úprava bude, tím menší je riziko, že se některé z dětí dostane do nebezpečí, neřku-li, že bude zneužito nějakým člověkem, který už v minulosti odsouzen byl. Takže já tomu věřím a byla bych velmi ráda, kdyby se nám povedlo přijmout tuto právní úpravu nejpozději do konce příštího roku.

Pokrok společnosti

Na jednání vašeho podvýboru jste také vyslechli prezentaci aktuálního výzkumu Amnesty International, podle kterého si dvě pětiny lidí v Česku myslí, že oběť znásilnění může být spoluzodpovědná za to, že byla znásilněna, například vyzývavým oblečením, koketováním, opilostí, výskytem na opuštěném místě nebo tím, že neřekla jasné ne. Co z tohoto výzkumu pro vás jako pro předsedkyni podvýboru plyne?
Je také potřeba říct, že více než dvě třetiny dotázaných rozhodně nebo spíše nesouhlasí s tím, že pohlavní styk bez souhlasu by mohl být za určitých okolností ospravedlnitelný. Je důležité říct, že v tomto ohledu česká společnost udělala obrovský pokrok.

Měli jsme možnost vidět prezentaci, která srovnává čísla z předchozích let, tuším, že z roku 2018 a 2015. Vnímání české populace je v tomto ohledu citlivější a vnímavější.

Doplním, že v roce 2015 názor, který nyní mají dvě pětiny lidí, zastávalo 63 procent lidí. Na druhé straně musíme říci, že metodologicky to není úplně srovnatelné, protože průzkum byl dělaný trochu jinak, ale je to jen orientační srovnání.
Můj názor je takový, že česká společnost se mění, a mění se i násilí. Doba covidu bohužel podle odborníků přinesla významné zvýšení počtu případů domácího a sexuálního násilí, a násilí se proměnilo.

Už nejde o znásilnění v parku tak, jak jsme to vídali ve filmech a jak si to představovala většina naší veřejnosti, ale mnohem častěji je to násilí v blízkých vztazích.

Podle statistik až tři čtvrtiny obětí znaly pachatele, nebo s ním byly v nějakém kontaktu. To, co je podle mého názoru důležité, je, aby o tom média i politici a odborníci hovořili a abychom se tomuto tématu věnovali.

Podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí se v současnosti zabývá i změnou definice znásilnění v trestním zákoníku. Jak se znění definice změní? Co je takzvaná druhotná viktimizace, ke které často dochází ze strany justičních orgánů a policie? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu v audiu na začátku článku.

Tomáš Pancíř, vpl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme