Teroristy jsme neškolili, říká muž, který se podílel na výcviku Palestinců v 80. letech
Výcvik Palestinců československým bezpečnostním aparátem v 80. letech je dodnes obestřený mnoha nejasnostmi i fámami. Český rozhlas se pokusil některé otázky kolem cvičení, které v mnoha ohledech připomíná výcvik syrských povstalců v boji proti Asadovu režimu, zodpovědět.
„V podstatě co se týká Palestinců, byla zde jako první skupina lidí, kteří byli školeni jak provádět činnost ochranky,“ říká Karel Sieber.
Karel Sieber je badatel, který v archivu bezpečnostních složek nastudoval tisíce písemností týkajících se vztahů socialistického Československa s arabskými státy.
Pochopitelně se tedy zabýval i Ústavem pro zahraniční studium Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti. Právě ten zajišťoval v Zastávce u Brna výcvik nejen Palestinců, ale i lidí z dalších zemí rozvojového světa.
„Víme, že k odborným předmětům, které se tady přednášely, patřila praktická cvičení, což ve vojenské přípravě byla také organizace střelby, léčky, pátrací akce a co se týká té výuky státobezpečnostní, šlo o sledování, agenturní spojení, šifrování, a řešení praktických operativních situací,“ dodává Sieber.
Nechme k tomu však promluvit člověka, který se na výuce a výcviku Palestinců přímo podílel – tehdejšího pracovníka československého Federálního ministerstva vnitra. S Českým rozhlasem promluvil pod pseudonymem Mirek a schůzka se odehrála v anonymitě jedné rušné kavárny.
Co říká pan Mirek, učil teroristy? „Já bych to viděl ze dvou pohledů. Zaprvé, zdali ti lidé, kteří procházeli školením, byli teroristé, a to my jsme nevěděli. Neměli jsme ani šanci to nějakým způsobem zjistit. Na druhou stranu bylo otázkou, jestli to školení obsahovalo některé speciální aspekty, které by mohly být vysvětlovány jako příprava k teroristickým akcím,“ vrací se k výcviku Mirek.
Podle něj však tomu tak v žádném případě nebylo a Československo teroristy necvičilo.
Bezpečnostní analytik Jan Schneider říká, že výcvik, kterým procházeli Palestinci v socialistickém Československu, pro své spojence dodnes běžně organizují i západní demokratické státy.
„Charakter toho angažování je vlastně obecně sdílen nebo praktikován nejen v tehdejším Československu, ale i v jiných zemích – jak tehdy, tak v současné době,“ dodává Schneider.
