Testování patří k životu, má však rub a líc
Krávy na první pohled vypadají jako vypadaly vždycky. Problém vznikne, když se začnou testovat na BSE. Podobné je to s Temelínem. Turbína, která byla deset let v bezvadném stavu najednou vibruje, jakmile se přistoupilo k testovaní.
Anebo Kuba - fajn země pro toho, kdo si tam jezdí pro doutníky. Její odvrácenou tváří je ovšem vězení pro disidenty a pro cizince, kteří setkáním s odpůrci režimu testují kvalitu kubánské demokracie. Zdá se, že ať už se jedná o kubánský komunizmus, zdraví dobytka, anebo o jadernou energetiku, neměli bychom se příliš zajímat o detaily, chceme li vychutnat zmíněný doutník, pochutnat si na bifteku, anebo vyvážet elektřinu.
Problém je v tom, že testování už asi neodmyslitelně patří k naší době. Jsme na základě špatných zkušeností skeptičtí. Pročítáme testy pro spotřebitele, než si pořídíme vysavač či fritézu, protože na reklamu spolehnutí není. Považujeme za normální, když je složitě testována způsobilost manažera, kterému má být svěřeno řízení firmy. (Nedávno jsme mohli sledovat, jakou paseku může způsobit manažer jmenovaný spěšně, bez atestu).
Přestává být výjimečné, že lidé pomýšlející na životní partnerství si vzájemně vymění testy na HIV. Pro jistotu. Testy přestáváme vnímat jako projev nedůvěry, protože jsme čím dál víc srozuměni s tím, že si už nemůžeme důvěřovat. Stále důkladněji a složitěji testujeme všechno, s čím přicházíme do styku, včetně sebe sama a výsledky nás utvrzují v tom, že k testování jsou stále vážnější důvody. Logicky spějeme k okamžiku, kdy zjistíme, že svět je na základětestů prokazatelně nevhodným místem pro život a člověku že v něm nelze přiznat atest způsobilosti k pobytu. Pak asi nezbude než to řešit.
