Testy pro Národní srovnávací zkoušky připravují desítky lidí

Boj o studenty je čím dál tím větší. České univerzity a vysoké školy totiž nabízejí téměř totožný počet volných míst, jako je uchazečů o studium na vysokých školách. A přes 40 tisíc z nich letos projde testy Národních srovnávacích zkoušek, které uznává 57 českých fakult a dvě fakulty na Slovensku. Co to je vlastně test a kdo ho připravuje?

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Studenti

Studenti | Foto: Pavel Novák

Písemný test ve škole ve Svěrákově filmu Marečku, podejte mi pero měl zjistit, jak se studenti danou látku naučili. Ve školách obecně děti píšou různé testy a mě napadá hned první otázka. Co je vlastně test? Co na to říká vyhledavač Google?

Přehrát

00:00 / 00:00

Testy pro Národní srovnávací zkoušky připravují desítky lidí

A výsledek? Test mobilních telefonů pro babičky, test inteligence nebo test osobnosti. Sémioticky má slovo test důvěryhodnou povahu, ačkoli ani jeden z nich nemusí mít vypovídající hodnotu. Test pro hodnocení ve vzdělávání ovšem musí být postaven úplně jinak, ne na subjektivních dojmech.

V této oblasti rozlišujeme dva druhy testů: absolutního a relativního výkonu, popisuje Bohumil Kartous ze společnosti Scio, která připravuje Národní srovnávací zkoušky. „Testem absolutního výkonu se ověřuje zvládnutí nějaké oblasti. Dejme tomu, že žáci v 6. třídě se mají naučit zlomky a test by měl ověřit, jestli se zlomky naučili a na jaké úrovni. Test relativního výkonu nehodnotí zvládnutí dané látky, ale porovnává mezi sebou,“ vysvětluje.

Aby test nebyl nahodile zkonstruovaný, je potřeba sestavit kvalifikovaný tým a jednoznačně určit, kdo, jak, koho bude testovat. Mylná je domněnka, že si stačí o víkendu sednout s tužkou v puse. Příprava totiž trvá až devět měsíců, potvrzuje Kartous s tím, že nyní se testy vylepšují, aby více odpovídaly takzvanému Boloňskému procesu.

„Tady by se měla profilovat více a méně náročná studia a na tom se pracuje od podzimu. Test bude hotový na podzim, takže je to dvanáctiměsíční práce. Není to tak, že si někdo vycucá z prstu úlohy, sesype je na papír a udělá test,“ doplňuje.

Čtyřicet tisíc studentů, kteří v průměru každoročně píšou test k národním srovnávacím zkouškám a snaží se tak dostat na vysněnou vysokou školu, si nad několika listy papíru sedne a nepřemýšlí, kolik lidí na testu může pracovat.

„Čtyři. Jeden sežene papíry, druhý to vytiskne, třetí sesbírá a čtvrtý zkontroluje,“ domnívá se například dotázaný student.

V jádru týmu je však až 20 lidí - například koordinátor, statistici, techničtí pracovníci. „Pak je širší tým, kde jsou pilotáři, oponenti nebo pretestanti. To už se dostáváme k číslu asi 150 lidí. Pilotovat je potřeba na vzorku aspoň 100 lidí. Protestanti jsou vesměs nejlepší studenti, kteří jsou schopni upozornit na určité chyby v testech. Oponenti sice úlohy nevytvářejí, ale mají s tím zkušenosti a dokáží je zoponovat,“ upřesňuje Bohumil Kartous.

K vytvoření testu je zapotřebí také know how. Testy se v České republice začaly dělat v průběhu 90. let a vesměs se vycházelo z anglosaské literatury. Educational measurement - obor, který má v zahraničí své univerzitní katedry, stanovuje přísná kritéria. Ta hodnotí kvalitu testu. Zde mohou nastat určitá rizika. Například u variant testů - žádná nebude stejně lehká nebo stejně těžká. Účastník to však skoro nikdy nepozná. Nemá možnost srovnávat, myslí si studenti.

„Varianty si vždycky nějak liší. Úplně stejně těžké nebudou nikdy. Mohou to přepočítávat, myslím Němci na jazykových diplomech, ale nakonec si stejně nejsou jistí, že to mají,“ doplňuje student.

I to má však své řešení, vysvětluje Kartous: „V Národních srovnávacích zkouškách se ekvipercentelovou metodou přepočtou výsledky mezi jednotlivými variantami, kde se dají statisticky určit hladiny náročnosti, a udělá se koeficient, kterým se varianty přepočítají, aby se hladiny vyrovnaly.“

Test ovšem nemůže být nikdy úplně objektivní. Test je zkrátka jen modelová situace a ať je sebelepší, vždycky má nějaké vady. Někoho diskriminuje více, někoho méně. Je ale možné ho udělat tak nejlíp, jak to jde.

Klára Bílá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme