Jeden z posledních veteránů bitev u Tobruku a Dunkerku. Ve 101 letech zemřel Bernard Papánek
Ve 101 letech zemřel válečný veterán Bernard Papánek, který se účastnil bitev u Tobruku a Dunkerku. Během druhé světové války se ukrýval u příbuzných v Brně, poté se mu podařilo vycestovat do Palestiny. Tam narukoval do armády. Jeho příběh však nebyl dlouho známý. Ani po válce se jeho život neuklidnil, pronásledovala ho StB.
O smrti veterána informoval na twitteru reportér Česká televize Josef Kvasnička, jemuž informaci potvrdil dokumentarista Jan Plachý. Brněnské studio České televize poté uvedlo, že veterán zemřel 17. ledna na komplikace spojené s covidem-19. Informaci na svých stránkách uvádí také Paměť národa.
ČT : Ve věku 101 let zemřel válečný veterán Bernard Papánek, bojoval u Tobruku a Dunkerku. Byl jedním z posledních pamětníků těchto bitev. Po válce ho pronásledovala StB. B. Papánek zemřel na komplikace spojené s C-19 v nemocnici Senica. ČT to sdělil dokumentarista Jan Plachý.
20:56 – 21. 01. 2021
Bernard Papánek se narodil ve Vídni, kde žil s rodinou půl rok. Poté ho matka převezla ke svým rodičům a sestře do Vracova na Kyjovsku.
Během války prošel Tobrukem a bojoval u Dunkerku. Životní příběh rodáka z Vracova dlouhé roky nikdo neznal
Číst článek
„Když pak rodiče chtěli, abych chodil do školy ve Vídni, byl jsem z toho nešťastný – ve Vracově jsem měl spoustu kamarádů. Tak jsem tam aspoň jezdil každé prázdniny. Žil jsem pak po celém světě, ale nejvíc doma se dodnes cítím ve Vracově, i když už jsem tam dlouho nebyl,“ řekl o svém dětství před dvěma lety.
V osmnácti se vrátil z Rakouska do Brna a začal hledat práci. To se mu ale nedařilo. Navíc se od policie dozvěděl, že musí odejít na Slovensko, kde má domovské právo.
Tajně tak přebýval u příbuzných, nakonec bohatý brněnský právník a obchodník Leo Freund zařídil, že se spolu s bratrancem ocitl na seznamu emigrantů do Palestiny. Krátce po jeho příchodu odešel do československé zahraniční armády a záhy ho odvezli společně s dalšími dobrovolníky do Tobruku v Libyi. „Sloužil jsem u protiletadlových kanonů,“ upřesnil veterán.
Převelení do Dunkerku
Během války byl přeložen také do Francie, kde spolu s Druhou kanadskou divizí až do května 1945 obléhali Němci opevněný Dunkerk.
„V Normandii byla po tvrdých bojích rozbitá celá města a vesnice, po cestě jsem viděl hodně mrtvých, třeba jsem na silnici našel ležet zabitého Němce v uniformě, ale bez bot, ty už někdo sebral. Už ani moc nebyl vidět obličej, jen kosti,“ vyprávěl.
Při jednom z bojů u Dunkerku byl zasažen několika střepinami do břicha. Sám vzpomínal na to, že mu tehdy zachránil život penicilin, který měli v jedné z vojenských nemocnic.
Po druhé světové válce se vídeňský rodák opět vrátil do Brna. Po roce 1948 jako voják ze Západu s příbuznými a přáteli v Británii, Izraeli a Rakousku ale směl vykonávat jen podřadné práce, a navíc ho sledovala a vyslýchala Státní bezpečnost. O šestnáct let později emigroval do Izraele.
Dlouho neznámý příběh
Na sklonku života pobýval u své nevlastní dcery nedaleko slovenské Senice. Jeho životní příběh ještě před několika lety nikdo neznal, po roce 1964 totiž vypadl z evidence. Teprve v roce 2015 obdržel na Slovensku Pamětní medaili k 70. výročí Slovenského národního povstání a ukončení druhé světové války.
Ocenění tehdy komentoval takto: „Já nejsem žádná důležitá osobnost. Myslím, že je to hlavně proto, že jsem nejstarší voják z té světové války.”