Hospodský z Hrušek přisel o krčmu. Plánuje, že ji obnoví. Zatím vaří v kotli pro dobrovolníky
Po hospodě nazvané Dolní Krčma nezůstalo v Hruškách vůbec nic. Jen holá pláň a majiteli Jiřímu Škrabalovi hypotéka na dalších deset let. Přesto se rozhodl, že hospodu časem obnoví. Mezitím vaří jídlo pro dobrovolníky na dvoře domu svého kamaráda Petra Ujčíka, kterému nikdo neřekne jinak než Žaba. Tak vznikl v Hruškách improvizovaný bufet U Žaby, kde pod kotlem vaří litry guláše a polévky stavitel silnic a hospodský bez hospody.
Nenápadná vrátka se otevírají a skupina zaprášených chlapů vchází na dvůr, odkud se line vůně pečeného masa. Partu vede najisto ke zdroji místní hasič a vítá ji usměvavý padesátník s tmavými brýlemi, kterému nikdo neřekne jinak než Žaba. Chlapi si najdou své místo na malém dvoře a Žaba rozleje do kalíšků. „Sem chodí jen místní, jinak jídlo rozvezou vojáci tam dolů do rozvalin. Těch dvě stě litrů guláše uděláme. Každý už nemá chuť na bagety, chce to i teplé do žaludku.“
Suroviny nosí hasiči ze skladu humanitární pomoci, někdo koupí a přiveze maso, v kuchyni rodinného domu Žaba připravuje na vaření kukuřici, kterou taky přinesli dárci. „Vzal jsem si dovolenou, pak řeknu šéfovi o neplacené volno, jestli mi dá. Chceme to udržet, a dokud bude z čeho, budeme vařit,“ říká chlapík, který má na zástěře vyšitý obrázek žáby. „Objíždíme různé soutěže, kde vaříme guláše, takže to asi umíme,“ usměje se Petr Ujčík a ukazuje na svého parťáka. „Tomu nezbylo nic. Došel sem a vaříme spolu. Tímhle způsobem se to snažíme spláchnout.“
Parťákem v kostkované řeznické zástěře je Jiří Škrabal, majitel Dolní Krčmy, hospody, kterou rozbilo tornádo a kterou už hasiči srovnali se zemí. „Kdybych seděl doma, tak se zblázním. Něco z hospody zbylo, nějaký nábytek, ale jinak nic. Jo a hypotéka na deset let,“ říká trochu fatalisticky muž, který už se ale z nejhoršího oklepal. Hospodu chtěl opustit, ale kamarádi mu to rozmluvili. „Ta obrovská morální i finanční podpora mě nakopla. Místní podnikatelé mi slíbili zdarma udělat nové plány, starostka to podporuje, spoustu známých, všichni chtějí, aby tu hospoda zase stála. Vždyť já to měl obsazené oslavami o víkendech až do konce roku.“
Jiří Škrabal si svou hospodu pojistil proti všem možným katastrofám a neštěstím. Zaplacení nemovitosti s pojišťovnou už vyřešil, problém je nákladné vnitřní vybavení restaurace. „Já to pojistil proti ohni, proti výbuchu, proti vodě, i proti pádu letadla, ale s tornádem v kuchyni jsem nepočítal. Takže nedostanu ani korunu. Likvidátor mi slíbil, že to ještě probere na vyšších místech. Tak uvidím, jak to dopadne.“ Hospodského čeká moře práce, ale začíná věřit tomu, že Dolní Krčmu znovu postaví. „Ta podpora je úžasná. Lidi by neměli tady na dolním konci kam chodit, takže hospodu chtějí. Je to potřeba.“
Hasiči, vojáci a další uklízí spoušť po tornádu. Lidé na pomoc postiženým poslali téměř 200 milionů
Číst článek
Hospodského bez hospody pozoruje s kusem masa v ruce Tomáš Kosa z Plzně, který jako dobrovolník přijel do Hrušek druhý den po tornádu. Dolní Krčmu nikdy předtím neviděl, ze suti ale pomáhal vyhrabávat sudy s pivem. „Vůbec se nedivím, že to chtěl zabalit. Pamatuju si, jak vytáhl z rozmlácené lednice jednu nerozbitou láhev, rozlil nám do zaprášených sklenic a povídá, tohle je poslední, tady už vám nikdy nikdo nic nenaleje. To jsem se fakt málem rozbrečel. Naštěstí si to ale rozmyslel, takže věřím, že si sem jednou zajdu na pivo.“
V Hruškách šlo nebo ještě půjde k zemi kromě hospody dalších zhruba šedesát budov. Nejvíc jich stálo právě kolem Dolní Krčmy, kde vznikla rozlehlá pláň zatím pokrytá rozježděnými kusy sutě a všudypřítomným prachem.
