Když jsem poprvé dostal hormony, byl jsem šťastný. Pro transsexuála Tobiáše je život po operaci lepší

Zájem o změnu pohlaví v Česku podle sexuologů roste. Zatímco v roce 2013 schválila speciální komise Ministerstva zdravotnictví 47 žádostí, loni jich bylo 195. V posledních pěti letech zároveň výrazně přibývá náctiletých dívek, které se neztotožňují s pohlavím, do kterého se narodily. „Choval jsem se jako kluk, vypadal jsem tak, cítil jsem se tak,“ popisuje 22letý Tobiáš. To, že mu není ve svém těle dobře, si začal uvědomovat ve 14 letech.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Když jsem poprvé dostal hormony, byl jsem neskutečně šťastný. Když jsem se probudil po operaci, to samé. Život je o dost lepší,“ popisuje 22letý Tobiáš.

„Když jsem poprvé dostal hormony, byl jsem neskutečně šťastný. Když jsem se probudil po operaci, to samé. Život je o dost lepší,“ popisuje 22letý Tobiáš. | Foto: Andrea Skalická | Zdroj: Český rozhlas

Tobiáš poprvé zašel k sexuologovi v 19. „První jsem to řekl kamarádce, která byla v tu dobu mou spolubydlící. Když jsem poprvé dostal hormony, byl jsem neskutečně šťastný. Když jsem se probudil po operaci, to samé. Život je o dost lepší,“ dodal Tobiáš.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Andrey Skalické o tranzici v České republice

Přeměna pohlaví obvykle trvá několik let. Kromě sexuologa se na ní podílí i psychiatr, psycholog, endokrinolog, ale i gynekolog anebo urolog. Žádost o operativní změnu pohlaví podává pacient po minimálně 12 měsících hormonální terapie a života v nové pohlavní roli, říká Petr Weiss ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Sám si tím vlastně, ale i pro svého sexuologa, ověřuje, nakolik je toho schopen. Někteří pacienti zjistí během toho real life testu, že přeměna pohlaví není to pravé, co je pro ně vhodné,“ vysvětluje Weiss.

Žádost pak posuzuje speciální komise na ministerstvu zdravotnictví. Kdysi se sházela čtyřikrát do roka, dnes jednou měsíčně.

„Počet zastoupení prevalence transsexuálů v populaci je pravděpodobně stálý. Není důvod, proč si myslet, že by počet homosexuálů, transsexuálů, všech sexuálních menšin v populaci se historicky měnil. Mění se pouze přístup k těmto menšinám, tolerance a informovanost populace,“ popisuje Weiss.

Mladí a genderová dysforie

Že jde o téma, kterým se stále častěji zabývají mladí lidé, potvrzuje klinická psycholožka Jana Strnádková z Dětského oddělení Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích.

V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka

Číst článek

„Řekla bych, že za poslední měsíce není týden, kdy by na oddělení nebyl někdo, kdo vyjádří genderovou dysforii. Bude třeba také říct, že tady vnímáme občas takový lavinový efekt nebo řekněme sociální nákazu, že u řady našich klientů nebo pacientů často tato problematika se objevuje a přichází až v průběhu hospitalizace, nikoliv na jejím začátku. Je otázka zda se opravdu jedná o genderovou dysforii, která by do budoucna měla vést ke změně pohlaví, anebo jestli je to součást nějaké vývojové krize, kdy v období dospívání hlavním vývojovým úkolem je ustavení identity. Genderová identita je její součástí,“ popisuje Strnádková.

Právě proto, aby se zabránilo špatnému stanovení diagnózy, je proces změny pohlavní identity v Česku dlouhodobý. I díky tomu je drtivá většina transgender lidí se změnou spokojená.

„Právě dlouhodobým sledováním, ověřováním samotného pacienta, že bude schopen žít v té opačné pohlavní roli, má za následek, že z tohoto hlediska množství nespokojených žadatelů o retranzici, což u nás možné není, ale v některých zemích ano, je velmi nízké,“ líčí Weiss.

Například ve Spojených státech amerických žádá o návrat k původnímu pohlaví podle sexuologa Petra Weisse až 20 procent pacientů.

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme