Třetina žáků ZŠ se omlouvá z tělocviku. Mnozí volají po změně náplně hodin
V hodinách tělocviku nastupuje na dvouřad či jednořad čím dál méně dětí. Rodiče jim píšou omluvenky, děti pak sedí někde v koutu tělocvičny na žíněnkách a tloustnou. Mají špatnou fyzickou kondici a přitom dvě hodiny tělocviku týdně prokoukají s tím, že si zapomněli oblečení na sport. Mnozí proto uvažují, že by se měla koncepce tělesné výchovy změnit od základu. A dětem přidat hodinu pohybu týdně navíc.
V pražské Základní škole Na Smetance začíná hodina tělocviku. Je tu 15 chlapců, sedm sedí na lavičce. Nemají žádné zranění, ani nejsou po nemoci.
„Já jsem si doma nechal vyprat tělocvik a nechal jsem si ho doma,“ sděluje první sedící chlapec, kterému se tato situace stává poměrně často. „Fotbal mě baví, ale jinak nic moc,“ dodává druhý chlapec.
Druhá strana mince: Základní škola Eden, kde sport naopak dominuje. Děti na prvním stupni mají tři hodiny tělocviku týdně, od šesté do deváté třídy pak pět hodin. Na hřišti je sedm dívek a od začátku školního roku nedostal jejich učitel Miroslav Jíra omluvenku žádnou:
„My se je snažíme i motivovat. Vlastně tady jsou i fotbalisti, kteří chodí na atletické závody, na čtyřboje, vrhají koulí, chodí plavat, na florbal, prostě na veškeré pohybové aktivity. My je tady nezaměřujeme jen na hokej a fotbal, ale na veškerou pohybovou činnost, o tom ten sport dneska je. Proto Martina Navrátilová hrála do 45 let tenis, protože od dětství dělala všechny sporty, a to je to, co dětem dneska chybí.“
Podle něj záleží na osobnosti učitele, jak žáky k pohybu motivuje, ale hlavně i na rodičích. To potvrzuje i ředitelka školy Jana Churáčková:
„Naši žáci sem vlastně do školy přicházejí právě za tělesnou výchovou a sportem, kvůli sportovnímu zaměření a jde o to, že jejich rodiče vnímají sport a tělesnou výchovu jako hodnotu, která je vysoko na žebříčku hodnot.“
A dokazují to i slova 14leté Anety: „Já hraji pozemní hokej a mamka chtěla, abych chodila na nějakou akčnější školu, abych se někam dostala.“
Jenže to není situace běžných základních škol, kde omluvenky nosí třetina dětí. Anna Putnová z TOP 09, předsedkyně školského výboru sněmovny, se proto rozhodla tělocvik změnit:
„Smyslem změny je, aby se děti naučily mít rádi pohyb, aby se připravila taková forma pohybových aktivit, které se děti budou rádi zúčastňovat. Nemá smysl děti, které jsou třeba méně zdatné nebo jsou trošku při těle, abychom je trvale nutili dělat výmyk, stresovali je, protože pro tyto děti třeba bude vhodnější turistika nebo jiná forma pohybu.“
Dobeš chce pohár škol
Pilotní školy by si tak podle ní mohly za peníze z Evropské unie vyzkoušet tělocvik jinak a navíc ho mít povinně tři hodiny týdně. To plně podporuje ČSSD, ne tak ministr školství Josef Dobeš z Věcí veřejných. Má ale svůj plán, chce zavést celoroční sportovní pohár škol.
„Těžko se to změní nařízením. Proto si myslím, že celoroční vyhlášený turnaj v basketbalu a florbalu může být tím nadšením. Jestliže se toho chce škola zúčastnit, bude mít tělocviky, aby vybrala ty nejlepší děti, které budou ten florbal trénovat a pak třeba uspějí, budou v televizi, zahrají si finále v Praze,“ vysvětluje Dobeš.
„To je něco, čím můžeme školy motivovat. Tento impuls může být dobrým impulsem, jak změnit náplň hodin tělocviku,“ říká.
