‚Nezáleží na tom, že jsem Brit,‘ říká Trevor Sage, který se v Praze rozhodl čistit kameny zmizelých

Před dvěma týdny si Trevor Sage koupil první lahvičku leštidla na mosaz. Rozhodnutí, jež vedlo k tomuto nákupu, britskému penzistovi za krátký čas změnilo život a velice nenápadně mění i podobu Prahy.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Trevor Sage před kameny, které vyčistil v Balbínově ulici | Foto: Eva Mošpanová

Trevor Sage má v baťůžku výbavu, kterou penzisté obvykle nenosí. Šedivý vak obsahuje latexové rukavice, houbičku, měkký kartáč, mnoho hadříků, ručník, na který se dá kleknout, a leštidlo na mosaz. Ještě před dvěma týdny tento téměř šedesátiletý Brit leštidlo nikdy nepotřeboval. Nyní je na své třetí či čtvrté lahvičce. Za všechno může internet a chuť odvděčit se městu, které si Sage zamiloval.

Rozenému Londýňanovi během služebních cest Praha učarovala a před dvanácti lety se sem z jihu Anglie rozhodl přestěhovat. A jednou z věcí, které ho během procházek po městě zaujaly, byly malé kovové kameny v chodnících se jmény obětí nacismu.

Proces čištení památných kamenů | Foto: Eva Mošpanová

Sage fascinovalo, jak dokážou v několika málo slovech připomenout osud člověka, některé nápisy ale kvůli nánosům špíny téměř nešlo přečíst. „Vždy jsem si říkal, že bych rád udělal něco pro to, aby kameny byly čisté, ale měl jsem pocit, že jako cizinec na to nemám právo,“ vypráví.

Všechno změnil příspěvek na facebooku, kterého si nedávno všiml. Ten ukazoval, jak jistý Gergard Geier ze Salcburku vzal věci do vlastních rukou a ve městě vyčistil 388 kamenů. Sage příběh nadchl. Pustil se proto do pátrání a za pomocí Wikipedie a stránek o holokaustu dokázal za týden sestavit seznam 272 kamenů na 150 místech v Praze. Odsud to už byl jenom krok do obchodu s čisticími potřebami.

V sobotu 7. července vyšel poprvé z bytu se svým nově vybaveným batohem a zamířil do Kaprovy ulice v židovské čtvrti. Zde si přímo uprostřed ulice v létě plné turistů vytáhl ručník, starostlivě jej poskládal a pustil se do čištění kamenů Emílie a Heleny Fuchsových. Obě ženy deportovali v roce 1942 do Terezína a pak je zavraždili.

Jsem lidská bytost

Krátká cesta s Trevorem Sagem ulicí je jako cesta s průvodcem. Na požádání dokáže ukázat na místa, kde jsou – očím kolemjdoucích často skryté – mosazné kameny. V paměti je má hlavně proto, že od první červencové soboty jich vyčistil už přes dvě stě, od židovské čtvrti postupně až do širšího centra. Během některých dnů jich stihl i čtyřicet: „Jsem v důchodu, mám čas. A kameny se špiní velice rychle, akce proto musí běžet pořád,“ vysvětluje.

Sage přitom k jeho projektu nevede žádná osobní historie „Nejsem Žid, nikdo z mé rodiny nebyl. Jsem lidská bytost. Nezáleží na tom, že jsem Brit. Praha je mým domovem, žiju tu velice rád a je mi radostí a ctí to městu nějak vrátit,“ říká.

Projekt ho ale postavil před několik technických i osobních otázek. Těmi technickými je například otázka, kolik kamenů v Praze vlastně je. Žádný přesný seznam totiž neexistuje, jejich výrobu může zadat kdokoliv a informace o počtu se rozcházejí. A pak je zde otázka, jak dlouho kameny vydrží čisté. Na to bude muset Sage přijít v následujících dnech a týdnech.

Trevor Sage na tabletu ukazuje místa s památnými kameny | Foto: Eva Mošpanová

Osobní dilemata jsou o něco složitější. Když si Sage na chodník klekal prvně, napadlo ho, zda si někdo nepomyslí, že žebrá o peníze, nebo se ho nepokusí zastavit. „Mohli by mi jenom říct, abych přestal, ale nemyslím, že by mě to dostalo do problémů,“ vysvětluje, proč se rozhodl i tak do projektu jít.

Vyčistil zhruba sedmdesát kamenů bez toho, aby si toho kdokoliv všiml. Pak ho ale uviděla fotografka Jitka Hejtmanová a ve třech větách a čtyřech fotografiích na facebooku popsala jeho příběh. Odezva byla obrovská. O Sageovi informovala britská ambasáda a denně mu začala chodit spousta zpráv a žádosti o rozhovory.

Samotný Sage je přitom tak trochu stydlivý a byl by raději, kdyby se pozornost soustředila spíš na oběti nacismu, a ne na něj. „Jsem hrdý na to, co dělám. Jsem ale trochu skeptický vůči pozornosti, která se mi věnuje. Chtěl bych, aby se pozornost upírala na kameny. Ty oběti by měly zůstat v naši paměti,“ říká. „Bylo by skvělé, kdyby se lidé rozhodli starat se o kameny ve své čtvrti,“ dodává. V tuto chvíli si „bokem“ drží pět lokalit. Ozvala se mu totiž skupina dětí, která by se do čištění ráda pustila s ním.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme