Účelová trestní oznámení v politice zaměstnávají policisty i žalobce
Trestní oznámení je pro politiky levným prostředkem politického boje a hlavně vlastního zviditelnění. A navzdory tomu, že právníci tuto praxi kritizují, trestních oznámení v politice rozhodně neubývá. I proto, že narozdíl od žaloby nic nestojí. Zaplatí to daňoví poplatníci.
I v době, kdy špičky koaličních vyjednávaly o tom, jak udržet společnou vládu, ve spodnějších patrech politiky na sebe členové vládních partají psali trestní oznámení. Naposledy třeba místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z ODS.
A výjimkou nejsou taková podání ani mezi členy stejných stran. Politoložka a odbornice na politický marketing Anna Matušková říká, že pro většinu z nich to je snadná a ověřená cesta, jak být viděn:
„Vypadá to, že je to součástí katalogu nástrojů, jak se dostat do médií. Přičemž by to asi neměl být ten standardní způsob. Často se podávají trestní oznámení na neznámého pachatele, policie se tomu musí věnovat, a politik je z obliga. Dělá to takový dojem, že velký pes nemusí štěkat, ale štěká ten malý, protože je malý. Nepůsobí to moc konstruktivním dojmem.“
Speciální kategorií, která právníky pobuřuje, jsou trestní oznámení pro pomluvu. Boj proti účelovým podáním vyhlásil pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula:
„Podání, které se nazve trestním oznámením, je totiž většinou velmi hojně medializováno. Chápu to tak, že to je účelem toho podání."
Podle Rampuly je ideální, pokud jsou na to podklady, na základě takových oznámení trestní řízení vůbec nezahajovat.
'Neprofesionalita politiků'
„Většinou se takovéto podání zakládá, ale musím říct, že někdy je podání tak kvalifikované, že musíme některé informace ověřit a to nejde bez toho, aniž bychom do toho šli prostředky trestního práva. Že toho je potom během řízení využíváno v rámci politického či ekonomického boje, toho jsme svědky dnes a denně,“ říká vrchní státní zástupce.
Politoložka Anna Matušková konstatuje, že tyto praktiky ukazují na neprofesionalitu politiků a na absenci některých tradičních mechanismů, které v politice vždy fungovaly. Politici pak místo vyjednávání a debat sahají k trestním oznámením.
„Těžko říci, zda je to dáno tím, že je sněmovna do značné míry plná nových politiků, že tam není tolik ostřílených politiků, kteří spolu byli zvyklí vyjednávat. Protože politika je do značné míry o tom, že pořád musíte s někým chodit na kávu, rozebírat různé věci a hodně komunikovat. A jde to samozřejmě napříč stranickým spektrem,“ vysvětluje politoložka.
Vzájemné strašení trestním oznámením se podle žalobce Rampuly využívá jak v politice, tak v obchodní sféře. Proto se uvažovalo i o zpoplatnění podání, ale od nápadu se ustoupilo. Policisté a státní zástupci by ale podle něj měli na první pohled posoudit, zda má oznámení racionální základ anebo je účelové.
