Děti nesmí zapomenout historii své země, o to totiž usiluje Putin, říká zakladatelka ukrajinské školy

Po skončení výuky si chlapci z páté třídy povídají u kulatého stolu | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

„Na první pohled jsou spokojení a vypadá to, jako by se nic nestalo, ale pak vidíte, co kreslí za obrázky,“ líčí profesorka ekonomie Julia Čyrvaová z Charkova. Momentálně učí ukrajinské děti v pražském Karlíně v rámci vzdělávacího projektu Dětem Ukrajiny. Ten si klade za cíl poskytnout vzdělání dětským válečným uprchlíkům, kterým se nepodařilo zajistit místo v české škole.

Reportáž Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Je poledne a provizorní třídou v zapůjčených prostorách karlínské římskokatolické církve se rozléhá ukrajinština. Osmnáct páťáků sedí místo školních lavic u dvou kulatých stolů a se spokojenými výrazy ujídají cukroví.

„Na první pohled jsou spokojení a vypadá to, jako by se nic nestalo, ale pak vidíte, co kreslí za obrázky,“ vypraví učitelka Julia Čyrvaová.

Prstem ukazuje třetí kulatý stůl, který je pokrytý dětskými kresbami tanků, vojáků a tekoucí krve. Na jednom z obrázků je anglicky napsané „F... Putin“.

Třída je součástí vzdělávacího spolku Dětem Ukrajiny, který vznikl za cílem poskytnout válečným uprchlíkům vzdělání v ukrajinštině. Cílí na ukrajinské děti od první do deváté třídy v Praze, které nedostaly místo v české škole.

VZDĚLÁVACÍ PROJEKT DĚTEM UKRAJINY

Spolek Dětem Ukrajiny provozuje sedm tříd v Praze. Prvňáci až čtvrťáci sídlí v zapůjčených prostorách školy Nový Porg, pátá třída sídlí v pražském Karlíně a šestá, sedmá i osmá na Praze 4 ve Škole sv. Augustina. Učitelé se řídí dle ukrajinského vzdělávacího plánu, ale součástí výuky je také výuka českého jazyka. Spolek poskytuje výuku zdarma, rodiče platí jen obědy. Projekt je financovaný z darů poskytnutých na transparentní účet a z vlastních prostředků zakladatelů. Mimoškolní aktivity, pomůcky nebo výplaty učitelům vyplácí spolek.

 

Spolek nemá svojí vlastní budovu. Děti se vyučují v různých zapůjčených prostorách napříč hlavním městem.

„S dětmi o válce mluvím. Všichni věříme, že to brzy skončí a děti se budou moci vrátit. I proto je důležité, aby pokračovaly ve výuce,“ líčí Čyrvaová s tím, že je těžké určit, jaký dopad bude válka na děti mít.

„Na první dobrou vypadají spokojeně, ale bolí je to, proto kreslí takové obrázky. Také hrají takovou hru, kdy se jedno z dětí zavře do kuchyně, pak vyskočí na ostatní a zařve ‚nebezpečí‘. Všichni ostatní padají na zem,“ líčí Čyrvaová a podotýká, že tyto zážitky se jim ztěžka vymažou z paměti.

Sama pochází z Charkova a do Česka přijela 9. března. „Z našeho okna byly vidět padající rakety. S manželem jsme nevycházeli několik dní z domu. Pak jsme si sbalili věci a vyrazili napříč Ukrajinou. Cesta k polské hranici trvala zhruba týden, spali jsme v různých školách, kostelech, kdekoliv, kde nás nechali,“ popisuje se slzami v očích své poslední vzpomínky na Charkov, kde vyučovala ekonomiku na vysoké škole.

Nyní je ráda, že vůbec nějakou práci má. „S dětmi mě to baví, rozumím jim a ta práce má smysl,“ říká.

Oksana Breslavská, zakladatelka školy, popisuje, že na konkurz pozice učitelky se přihlásilo padesát žadatelek. „Všichni hledají práci. Jedna učitelka, která s námi pracuje, například předtím myla nádobí, ačkoliv je docentka.“

Zakladatelka školy Oksana Breslavska a učitelka páté třídy Julia Čyrva | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Jeden z žáků je jedenáctiletý Jarda z Kyjeva. V Česku žije se svými rodiči a mladším bráchou. „Na Ukrajině mi zůstala babička, voláme si s ní, ale chybí mi,“ vzpomíná Jarda plynou češtinou, kterou se naučil teprve před měsícem.

„Stýská se mi po kamarádech, na Ukrajině jsme také měli větší byt a všechno bylo lepší,“ popisuje chlapec. Uznává však, že zatím se vrátit nemůže. Jeho snem je stát se fotbalistou.

Jardu přichází vyzvednout tatínek. Chlapec odbíhá za kamarády a tatínek zasedá ke kulatému stolu s cukrovím.

„Bez ukrajinské školy jsme byli úplně ztracení, protože pro syna jsme nezvládli najít místo ve škole,“ přiznává otec Jardy, Andrej. „Takhle se může učit ukrajinsky a po návratu na Ukrajinu bude snad moci navázat na výuku,“ doufá.

Ukrajinu opustili jen pár dní poté, co začala válka. „Jarda byl na fotbalovém cvičení v Krakově, zatímco já jsem byl s jeho maminkou a mladším synem v Kyjevě,“ vzpomíná Andrej.

Andreii se synem Jardou | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

„Bylo to těžké, protože naše rodina nebyla pohromadě. Když jsem nebem viděl letět první raketu a později toho dne mi volal Jarda z Polska s otázkou, kdy nás uvidí, tak jsem nám začal balit věci,“ popisuje Andrej. 

Při vyprávění se rozpláče.

„Jarda zná válku jen z televize a z vyprávění, ale mladší syn si pamatuje houkající sirény. Také jsme strávili dvě noci v úkrytu bez oken a syn si to pamatuje,“ líčí otec, který má momentálně obě děti na starosti, protože jeho žena se vrátila na Ukrajinu, kde pracuje jako dětská psycholožka.

Další z rodičů, které se ve třídě schází, je Marina, která do Česka přicestovala z Charkova spolu se svým desetiletým synem a mladší dcerou. Její manžel zůstal na Ukrajině. Když pro děti hledala školu, tak nenašla žádné místo. „Jsem ráda, že jsem vůbec něco našla,“ popisuje.

V Česku žije se svými dětmi od března. Na dotaz, co si pamatuje z posledních dnů na Ukrajině, odpovídá, že v den, kdy začala válka, se vzbudila v pět hodin, aby nakojila svou desetiměsíční dceru.

„V tu chvíli se začaly ozývat první výbuchy a my si hned začali balit věci. Nejhorší však bylo, když jsem se musela rozloučit se svým manželem ve Lvově. Děti mu mávaly přes okna autobusu a já věděla, že zůstává v zemi, kde se střílí a zabíjí. Od té doby jsem ho neviděla,“ vypráví Marina.

Děti Mariny z Charkova | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Podle zakladatelky školy Oksany Breslavské je to právě trauma rodičů a náročná ekonomická situace v Česku, která doléhá na děti, které často mají rodičům za zlé, že je ze dne na den odvedli od jejich kamarádů a rodiny.

„Máme pár dětí, které musí chodit k psychologovi, protože mluvily o sebevraždě. Děti často vycítí, že maminka je ve stresu a tatínek v ohrožení na frontě. V některých případech i brácha,“ popisuje.

Za příklad dává rodinu matky a dvou dcer ve věku devět a čtrnáct let. „Jejich starší bratr musel na frontu. Tatínek jim mezitím zemřel. Maminka s dětmi tu žije v hotelovém pokoji o devíti metrech čtverečních,“ uvádí.

Podle ní jde o rodiny, které na Ukrajině na tom byly velmi dobře. „Teď najednou jsou v jiném prostředí, nemají vůbec nic a jejich rodina, která zůstala doma, je v ohrožení života,“ říká Breslavská.

Podle Breslavké třídy pomáhají nejen dětem, učitelkám, ale také rodičům, kterým se tím na pár hodin uvolní ruce.

„Snažíme se poskytnout vzdělání dětem, které odmítly české školy. Pro přijetí dětí do naší  školy požadujeme potvrzení o odmítnutí z běžné české školy,“ popisuje Breslavská. Podle ní jde o stovky dětí jen na území Prahy.

Pátá třída ukrajinské školy v zapůjčených prostorách karlínské římskokatolické církve | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Dle tiskové mluvčí ministerstva školství Anety Lednové však nejde o nedostatek samotných míst, ale jejich rovnoměrné rozmístění.

„Při umísťování dětí, žáků a studentů platí, že se má v případě problémů s umísťováním dětí ve školách obrátit zřizovatel, který tuto situaci nezvládá, na kraj, potažmo pak na ministerstvo školství, které může případné problémy v oblasti kapacit škol řešit,“ sdělila Lednová.

Podle ministerstva školství je v českých základních školách momentálně 1,007,778 žáku. Pět procent z celkového počtu dětí v základních školách pochází z Ukrajiny.

Lednová dodává, že v Česku platí povinná školní docházka, tudíž každé dítě školou povinné musí na území ČR mít zajištěné místo ve škole.

Jenže podle Breslavské nejde jen o zajištění místa ve škole, ale i o následnou výuku. „Slýcháme jak od dětí, asistentů, rodičů i učitelů, že to v některých případech těžce nefunguje. Proto si myslím, že by tyto děti měly mít možnost a přístup se vzdělávat nejen v českém školním systému, ale i v tom ukrajinském.“

Obrázky války od dětí z Ukrajinské školy | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

A právě proto se snaží dětem poskytnout jak českou výuku, tak ukrajinskou. „Pro nás je integrace dětí do českého systému důležitá. Chceme, aby poznaly české prostředí, a proto organizujeme různé exkurze, jako například návštěvu různých muzeí nebo s dětmi sázíme stromy v českých lesích. Také je samozřejmě učíme česky, protože chceme, aby se mohly zařadit do českého školního systému.“

Kromě české výuky Breslavská zdůrazňuje také výuku v ukrajinštině, aby se po skončení války děti mohly vrátit do ukrajinského systému a nemusely začínat od začátku.

„Je důležité, aby děti nezapomněly, odkud jsou, aby nezapomněly ukrajinský jazyk a historii. To je totiž přesně to, čeho se Putin snaží docílit, vymýtit vše, co je ukrajinské,“ vysvětluje Breslavská.

Počty ukrajinských žáků v českých školách v listopadu 2022. | Zdroj: Ministerstvo školství

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme