Pro rodinu malé ukrajinské gymnastky Polyny je zdravotní sestra Jana z Havířova ‚anděl ochránce‘
Neocenitelnou pomoc pro ukrajinské uprchlíky představují Češi, kteří jim věnují svůj čas a doprovodí je třeba k lékařům nebo na poštu. Stejnou zkušenost má také rodina malé gymnastky Polyny, kterou Český rozhlas sleduje v z časosběrném seriálu. Zdravotní sestru Janu ukrajinská rodina poznala hned na prvním tréninku v Havířově.
I když o sobě Jana tvrdí, že není organizační typ, pomohla sehnat školu pro Polynu a její sestru Emu, doprovodila je na úřady a matce Laryse našla práci v šicí dílně.
Obě ženy se pravidelně potkávají u městské sportovní haly, když vyzvedávají své dcery z tréninků gymnastiky. Tam se také poznaly. Jana nejprve Larysu pozvala na kávu. „Tam jsme si začaly lámaně povídat a tak to vzniklo,“ vzpomíná Jana.
Pro Larysu a její rodinu je usměvavá blondýna Jana takovým andělem, který jim pomáhal se v začátcích zorientovat. Larysa je opravdu šťastná, že ji potkala.
„Potom jsme začaly řešit, co budou dělat děti. Říkaly jsme si, že Polyna má gymnastiku a Ema ráda plave, tak jsme jí šly zařídit plavání. Potom jsme musely začít řešit školu,“ popisuje Jana.
Na všechna zařizování Jana s Larysou jezdila, případně na daná místa volala: „Jojo, my jsme to domlouvaly spolu. Já jsem je nabrala a šly jsme tam.“
Devítiletá gymnastka Polyna v Česku sklízí úspěchy. Ukrajinka má bronz i nové kamarádky
Číst článek
Jana pomohla Laryse také najít práci. „Napadlo mě, že soused je manažer v oboru šití. Zavolala jsem mu a on řekl ‚ano, vezmeme‘. Takhle jednoduché to bylo. Vzali Larysu na zkoušku a pak natrvalo, protože je šikovná. Samozřejmě to už potom byla její zásluha, ne moje.“
Postupem času se v havířovské tělocvičně sblížily také malé gymnastky Polyna s Klaudií a z jejich matek, Larysy a Jany, se staly přítelkyně.
„Šly jsme společně do myčky s autem, protože se nedomluvili. Potřebovali tedy ohledně placení a vkládání kódu do myčky obsluhu. Pak jsme byly v zoo i s mými dětmi,“ hledá Jana, co už spolu zažili podle fotek v mobilu.
Polynina matka si našla práci v šicí dílně v Petřvaldu. ‚Chtěli jsme pomoct,‘ říká zástupce firmy
Číst článek
„Teď máme v plánu s holkami kino. Ano, myslím si, že už si rozumíme,“ směje se Jana.
Larysa hlavně oceňuje, že jim Jana věnovala svůj čas. Bez její pomoci by byly v cizím městě ztraceni – nic tam neznaly, neuměly jazyk a byly v šoku. Jana pro ně byla průvodcem, který jim uměl odpovědět na všechny otázky, a je pro ně anděl ochránce.
„Dokázala jsem se vcítit, jak by bylo nám, kdybychom přišli do cizí země za takových podmínek. Zamyslela jsem se nad tím, co vlastně potřebují: přijetí, někoho blízkého, a začlenit děti. Protože když jsou šťastné děti, jsou šťastné také maminky. A chovat se k nim, jako kdyby byly naši.“
Posun, který se za poslední měsíce udál u rodiny Larysy, Jana vnímá velmi pozitivně. „Vidět úsměv na tváři je asi to nejhezčí, co můžeme vidět.“
