Proč mají ženy o šest let delší život než muži? Sto let dat úmrtnosti ukazuje, jak vydělaly na poválečném zdravotnictví a jak jsme zaostali za Husáka

Jan Boček |

Čtěte dále

Demografická data napovídají, jakou roli hraje v rozdílné délce života mužů a žen biologie a jakou životní styl nebo proč Východní blok prohrál se Západem. Datoví novináři iRozhlasu ve své analýze čerpají z dat Českého statistického úřadu.

Za uplynulé století se českým mužům prodloužil život průměrně o 29 let. Ženám o víc než 32 let. Nejrychleji rostla střední délka života po obou válkách a v padesátých letech, kdy se v Československu, stejně jako ve většině Evropy, prosadila všeobecná zdravotní péče. Preventivní očkování a rozvoj antibiotik tehdy snížily úmrtnost na tuberkulózu – hlavní příčinu úmrtí mezi válkami – téměř na nulu.

„Dalším důležitým faktorem je to, že v padesátých letech pokračovalo rychlé snižování kojenecké úmrtnosti,“ říká pro iROZHLAS.cz Terezie Štyglerová, vedoucí demografka Českého statistického úřadu.

Útlum infekčních nemocí – které si mezi muži a ženami nevybírají – potichu odstartoval revoluci v délce života obou pohlaví. Jak ukazují data o úmrtnosti, během několika let se podstatně zvýšil rozdíl v pravděpodobnosti úmrtí mužů a žen v každém věku.

Důvod je spíš sociální než biologický: od padesátých let se na struktuře úmrtnosti ostřeji projevil životní styl. Chlapci, jinoši a mladí muži víc riskují, proto jsou častěji oběťmi automobilových a jiných nehod. Je u nich také násobně vyšší počet sebevražd než u dívek. Po padesátce se rozdíly v životosprávě začnou projevovat na zdraví. V neprospěch mužů, kteří častěji pijí a trpí obezitou.

Rozdíly v délce života ve světě

Češi se dnes dožívají 76,2 roku, Češky 82,1 roku. Se šestiletou propastí mezi muži a ženami patří Česko k zemím s nadprůměrným rozdílem ve střední délce dožití. Nejvyšší rozdíl – přes 11 let – je v Rusku, nejnižší v zemích subsaharské Afriky. U nich je ale příčinou kratší délka života mužů i žen, „optimální“ rozdíl je proto třeba hledat v rozvinutých zemích s vyšší délkou života. U nich se rozdíl pohybuje mezi třemi a šesti lety. Ve většině zemí se ovšem propast pomalu zmenšuje, například Britové odhadují, že délka dožití obou pohlaví se srovná v roce 2032.
Osa x: střední délka života mužů.
Osa y: střední délka života žen.
Zdroj vizualizace: Wikipedie

„U kouření je vývoj odlišný,“ vysvětluje Jan Holčík, profesor sociálního lékařství v penzi. „Za první republiky kouřily jen právničky, architektky nebo lékařky, u žen to byla výjimečná záležitost. Chlapi navíc tabák fasovali na vojně, takže kouřili všichni kromě těch, co se vrátili s takovou tuberkulózou, že už to nešlo.“

„Na konci dvacátých let tabáková lobby podpořila kampaň, kde se cigaretám říkalo torches of freedom, pochodně svobody. Spojovala kouření se svébytností, samostatností, nezávislostí. To vedlo ke snížení rozdílů v kouření mezi muži a ženami, postupně se to začalo obracet a dnes kouří dívky víc než chlapci,“ dodává.

„Škodlivost kouření se se podařilo věrohodně prokázat až v šedesátých letech. Epidemiolog Richard Doll zjistil, že to nejhorší, co se může Britům stát, je kouření. Bál se to publikovat, kolegové ho ale přesvědčili, že je to jeho povinnost. Nakonec to vydal a nestalo se vůbec nic. Jeho zásluhou však dnes britští doktoři patří k nejméně kouřícím lékařů na světě – pod tři procenta,“ uzavírá Holčík.

Se zpožděním kopírujeme Západ

Vliv kouření lépe odhaluje dánsko-nizozemská studie, která zkoumá možnosti vizualizace úmrtnostních dat. Ohraničený obláček na datech z Anglie a Walesu od padesátých do konce osmdesátých let podle autorů ukazuje na vyšší úmrtnost v důsledku kouření u mužů, kteří dospívali mezi válkami. V pozdějších generacích začaly kouřit i ženy a nadbytečná úmrtnost u mužů vlivem kouření téměř zmizela.

Graf: Poměr úmrtnosti mužů a žen v Anglii a Walesu, 1841 až 2013. Data: Human Mortality Explorer. Šikmé linky označují takzvané kohorty: pokud vás zajímá, jak se měnila úmrtnost během života konkrétního člověka, najděte si jeho ročník narození a sledujte diagonálu doprava nahoru.

Jiný trend, který se v českých datech objevuje pouze okrajově, je zase zřetelnější ve švédských datech. U nás se úmrtnost chlapců a dívek začíná srovnávat (v grafu přibývá červených teček vpravo dole) až v posledních dvaceti letech, ve Švédsku je tenhle vývoj patrný někdy od osmdesátých let minulého století.

Časový posun oproti Švédsku je ostatně vidět i v jiných charakteristikách.

„Když srovnáte švédskou a českou naději dožití, vidíte podobný obrázek, roste stejně rychle,“ komentuje grafy profesor Holčík. „Máme ovšem dvacet let zpoždění, takže se dožíváme o čtyři roky méně. Co je ovšem důležitější, švédská populace žije zhruba o devět let déle ve zdraví. Ve Švédsku je to přibližně 70 let, v České republice žijeme ve zdraví v průměru jen 61 let.“

Graf: Poměr úmrtnosti mužů a žen ve Švédsku, 1751 až 2014. Data: Human Mortality Explorer

Švédsko sbírá detailní demografická data už od roku 1751; na unikátní časové řadě se dá vysledovat rostoucí délka života vlivem průmyslové revoluce, obrovský pokles dětské úmrtnosti nebo zásahy válek. Alternativní způsoby vizualizace prezentují třeba švédští analytici.

Železná opona ve zdravotnictví

Jiný pohled na stejná data umožňuje místo mužů a žen srovnávat státy. Snadno tak lze pozorovat, jak se během druhé poloviny dvacátého století vyvíjely třeba země na obou stranách železné opony. Jde o unikátní experiment: demografické ukazatele se v zemích s podobnými startovními podmínkami, například východním a západní Německu, vlivem ideologie měnily různě.

Graf: Poměr úmrtnosti v západním a východním Německu, 1956 až 2011. Hnědá ukazuje vyšší úmrtnost v západním, tyrkysová ve východním Německu. Data: Human Mortality Explorer

Srovnání obou zemí ukazuje, že nůžky mezi socialistickou a kapitalistickou ekonomikou, životní úrovní a zdravotnictvím se začaly rozevírat na konci sedmdesátých let. Úmrtnost ve východním Německu v té době překonala tu západoněmeckou ve všech věkových skupinách. Po sjednocení se rozdíly zmenšily, u žen dokonce podle nedávné německé studie úplně zmizely. Na úrovni celé populace je nicméně železná opona stále vidět.

Podobný obraz ukazuje srovnání západní části Československa a Rakouska. I tady začalo socialistické zdravotnictví výrazněji zaostávat v sedmdesátých letech. Češi přitom měli lepší počáteční podmínky.

Graf: Poměr úmrtnosti v Rakousku a Česku, 1950 až 2014. Hnědá ukazuje vyšší úmrtnost v Rakousku, tyrkysová v Česku. Data: Human Mortality Explorer

„Česká struktura úmrtnosti je podobná Rakousku,“ ukazuje profesor sociální medicíny Jan Holčík. „Za první republiky jsme byli průmyslovější než zemědělské Rakousko, takže i život tu byl delší. Pak se to otočilo, v současnosti se dožíváme v průměru o tři roky méně.“

Podle hlavní demografky Českého statistického úřadu se zlepšování zdravotnických statistik zastavilo v období normalizace.

„Od šedesátých až do konce osmdesátých let úmrtnost mužů prakticky neklesala, u žen jen velmi pomalu,“ vysvětluje Terezie Štyglerová. „Kromě nezdravého životního stylu k vysoké úmrtnosti české populace v době socialismu přispívalo i zhoršování životního prostředí, zvlášť silné v některých oblastech. Vysoká byla také úmrtnost mužů ve věku 40 až 70 let. Specifikem té doby byla vysoká sebevražednost.“