Autor konceptu kreativní byrokracie: Úředníci potřebují pozitivní přístup, pak dokážou zajímavé věci
„Mnoho úředníků dělá úžasnou práci. Je ale nutné je najít a podpořit, navzdory zastaralým byrokratickým pravidlům,“ říká Charles Landry. Jeden z předních britských odborníků na urbanismus a management měst, který se snaží prosadit inovace v městském plánování, vystoupil v listopadu v Praze na Festivalu kreativní byrokracie. Co si pod pojmem představuje, a jak je vůbec kreativitu do byrokracie možné dostat, popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Jak byste vysvětlil termín ‚kreativní byrokracie‘?
Jde částečně o provokaci. Většina lidí si totiž myslí, že byrokraté, neboli úředníci, jsou naprosto nekreativní. Jednoduše to jako společnost vnímáme tak, že kreativita je zajímavá, byrokracie nudná. A když obě slova spojíte, lidi to zaujme.
Zároveň chci signalizovat samotným úředníkům, že vůbec kreativní být mohou. V Evropě je zhruba 80 milionů lidí, kteří s byrokracií nějak pracují, když zahrneme i učitele a všechny podobné profese. Lidé je často berou jako hloupé stroje, ale není to tak. Mnoho z nich dělá velmi zajímavé věci, úžasnou práci.
Do čela digitální agentury se zatím hlásí 15 kandidátů. Jejich jména ale kabinet zveřejnit nechce
Číst článek
Důležitý je pozitivní přístup. Místo ohraného „vy úředníci se musíte změnit, jste neefektivní“ říct něco pozitivního. Když někomu řeknete, že má potenciál, bude pravděpodobnější, že se bude chtít změnit. To je ta hlavní myšlenka.
Chceme najít a pozdvihnout lidi, kteří dělají zajímavé věci, navzdory tomu, že mnoho veřejných správ je velmi rigidních a tvoří je zastaralá pravidla, která je potřeba změnit. V rámci kreativní byrokracie je potřeba lidem říct, že „změna je potřeba a vy jí můžete být součástí, protože máte talent“.
O tom jsem se chtěl bavit. Veřejná správa a byrokracie obecně je známá tím, že je těžce založená na oficiálních protokolech a papírování. Logicky se pak zdá, že pro kreativitu v tomto procesu není místo. Jakým způsobem je tuto zátěž možné překonat?
To je velmi dobrá otázka. Cílem kreativní byrokracie je, aby se lidé podívali na všechna tato pravidla a protokoly novýma očima a položili si otázku, zda je skutečně potřebujeme. Je tohle opravdu ten nejlepší a nejefektivnější způsob, jak můžeme pracovat? To zaprvé.
Zadruhé je potřeba si uvědomit, že protokol přeci občas vůbec nutný není. Někdy je třeba se zamyslet nad zajetými postupy a podívat se třeba na jiná místa, jestli to nedělají jinak a lépe. Inspirovat se.
Vezměme v potaz systém, jakým se financuje chod města. Když přijde na vyplácení odškodného, tak abyste mohli někomu zaplatit odškodné ve výši 50 eur, potřebujete udělat zhruba pět kontrol, které vyjdou dohromady ještě dráž než 50 eur. Což je absurdní.
Většina lidí ale ve skutečnosti nepodvádí. Je proto lepší pro jednoduchost vykonat klidně jenom jednu nebo dvě kontroly a i přesto, že občas o těch 50 eur třeba přijdete, ve finále pořád ušetříte víc peněz, než kdybyste pokaždé dělali další tři čtyři kontroly.
Celé se to tak točí kolem myšlenky, že lidé jsou v jádru dobří. Jakmile se o tom přesvědčíte, ušetříte spoustu prostředků.
Odvaha se ozvat
Kdo musí převzít iniciativu, abychom k tomuto přesvědčení došli?
Jelikož je byrokracie obvykle hierarchická organizace, nejvíc pomůže, když jde příkladem špička této hierarchie.
Ve skutečnosti to je ale kombinace dvou směrů: shora dolů a zespoda nahoru. Koncept kreativní byrokracie vytváří tlak na spoustu lidí, kteří jsou ochotni se do takové snahy zapojit. Často právě tímto způsobem dochází k politickým změnám. To vám ale v České republice asi nemusím vysvětlovat.
Často ale přijde změna sama. A to v případě krize. Příkladem může být práce online. Na kolika webinářích nebo online konferencích jste byl před covidem? Na jednom, dvou…? Dnes to je normální.
Mluvil jsem tu (na Festivalu kreativní byrokracie, pozn. red.) s paní, která říkala, že pro lidi bylo nepředstavitelné učit přes internet. Po třech týdnech to možné bylo. Nás by potom mělo zajímat, jak taková krize a její řešení mohou zůstat ukotvené v praxi.
Vraťme se k otázce veřejné správy, která je z těchto systémů pravděpodobně nejsložitější. Jak důležité je, aby se na těchto změnách aktivně podíleli a prosazovali je politici? A jak velký mohou mít vliv?
Toto je velký problém. Část politiků totiž přemýšlí velmi konzervativně a zastarale v tom smyslu, že když přeci byli zvoleni, znamená to, že mohou bezmezně vládnout. A vnímají jenom své období. To je celé - vy teď plňte moje rozkazy a řiďte se jimi.
Náměstci ponesou politickou odpovědnost. Novelou zákona nevytváříme trafiky, říká poslanec Výborný
Číst článek
Jednou z myšlenek kreativní byrokracie je, že by úředníci měli mít dost sebevědomí pro to, aby se ozvali. Aby odolali těmto tlakům a nebáli se říct, jaká je jejich osobní zkušenost. Snažíme se je motivovat a vyrovnat misky vah moci, kterou mají politici a veřejní úředníci. Snažíme se politikům naznačit, že při takovém stavu dosáhnou lepších výsledků a splní toho víc.
Není pro takovou spolupráci problém, že zatímco veřejní úředníci pracují na jednom místě roky, klidně celé kariéry, politici jsou voleni na krátká, časově omezená volební období? Jak to může fungovat?
Do jisté míry to problém je. Když vezmeme v potaz ty největší hrozby, kterým čelíme, třeba klimatickou krizi, většinou nejde o záležitost, kterou by bylo možné vyřešit za jedno volební období.
Dobře to řeší třeba ve Finsku. Jejich přístup k vládnutí, kterému se přezdívá „humble governance“, neboli vláda s pokorou, vede lidi, kteří vládnou, k tomu, aby se dohodli na řešení těchto základních problémů. Přestože se mohou lišit a měnit jednotlivé detaily, na základním řešení panuje shoda a pracuje se na něm dlouhodobě.
Klasický systém, kdy máte neustálou změnu z jednoho způsobu vlády na druhý, způsobuje, že dlouhodobé problémy nemůžete pořádně vyřešit. Věčně se mění ten, kdo je u moci a říká spíš tohle než tamto. A to je špatně.
Vládnout s pokorou?
Napadá vás kromě Finska i jiný příklad správy, kde se daří kreativní byrokracii nějakým způsobem uplatňovat?
Zatím mě napadá jen jediný příklad, který funguje na mezinárodní úrovni, tím je již zmíněná vláda s pokorou původem z Finska. Kromě něj se ale ke správě dobře staví i ostatní severské země. V Dánsku třeba usilují o propojování veřejného a soukromého sektoru pro podporu inovací.
Dalším příkladem je belgické město Lovaň, které se stalo evropskou metropolí inovací. Jeho správě se podařilo přijít s unikátním konceptem, který sdílí moc napříč sektory, podnikatelským, akademickým i veřejným. Díky tomu se například podařilo vytvořit plán na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030. Jde o několikasetčlenné uskupení, které funguje trochu jako parlament. Skutečně se jim podařil velký kousek.
Je právě tohle příkladem té kreativity, kterou se v byrokracii snažíte prosadit?
Řekl bych, že ano. Pro mě kreativita v byrokracii představuje určitý způsob, jak nahlížet na to, co děláte. Důležité je být ochotný věci měnit. Spousta procesů samozřejmě funguje a měla by zůstat stejná, ale otevřenost změně je klíčová. Postupně pak začnete uvažovat nad způsoby, jak změny dosáhnout. A začnete se koukat, jak podobné problémy řeší jinde.
Věci, co jsou běžné v České republice, mohou být revoluční třeba ve Rwandě. Pokud tak lidé ve Rwandě aplikují české principy ve své zemi, můžete to označit za uplatnění kreativní byrokracie. Pokud Česko převezme něco z Dánska, můžete říct, že v kontextu České republiky jde o kreativní řešení.
Zároveň to ale může být i to, že přijdete s vlastním způsobem, který je nějak inovativní a radikální. Důležitým bodem celé myšlenky kreativní byrokracie je lidi povzbudit, dát jim více příležitostí k tomu, aby byli slyšet. To je klíčový bod.
Na závěr by mě zajímalo: co je podle vás v dnešní době pro byrokracii a veřejnou správu největší problém? A jak by do něj bylo možné vnést kreativitu?
Těžká otázka. Největším problémem podle mě je skutečně to, že lidé mají problém otevřít se změně a zamyslet se nad tím, zda to, co dělají, dává smysl a jestli by to nešlo změnit. Vím, že to zní jednoduše.
Nabízí se pak otázka, jak podobné uvažování v člověku vyvolat. Proto věřím, že důležitá je krize, protože vás donutí rychle přenastavit smýšlení. Příkladem může být pandemie a digitalizace, která přišla v reakci na ni.
A potom je důležité mít vizi, kam chcete směřovat. Potom se totiž můžete zamyslet nad tím, jestli vám stávající pravidla umožňují tuto vizi naplnit. To by tedy mohl být proces, jak případnou překážku překonat.
