Primářka z urgentního příjmu nemocnice v Ústí: Nadávky a útoky agresivních opilců nás už nerozhází
Na pohled působí Jana Bednářová jako křehká žena, ovšem na urgentním příjmu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem vládne pevnou rukou. Je to zapotřebí, každý den tam v průměru přijmou 100 pacientů, řada z nich je opilých a pod vlivem drog. V této oblasti s desítkami vyloučených lokalit a vysokou kriminalitou je služba na oddělení Emergency někdy téměř očistec. „Mnoho z nich naši péči vůbec nepotřebuje, přijmout je ale musíme,“ říká primářka.
V pravé poledne uprostřed týdne leží na šesti lůžkách oddělených mobilní zástěnou jenom dva pacienti. Sanitky je přivezly kvůli srdečním problémům. „Mám infarkt,“ říká sebejistě šedesátník na lůžku, zvedá levou ruku, ukazuje, kde ho bolí a odpovídá na otázky.
Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany z urgentního příjmu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
Primářka Jana Bednářová pokyvuje hlavou a přechází k monitoru do sesterny. „Žádný infarkt to není, ale budeme ho pozorovat. Než pro něj seženeme lůžko,“ říká Radiožurnálu lékařka, která má pět atestací, z toho jednu právě z kardiologie.
„Máte štěstí, že je tu teď chvíli klidněji, jinak bych vám toho moc neřekla.“
Urgentní příjem je umístěn v přízemí pavilonu A. Jedny dveře slouží pro pacienty, kteří přicházejí do ambulancí obvykle po svých. Druhými záchranáři přivážejí ty v ohrožení života, podezřelé z trestných činů v doprovodu policie, zraněné opilce a zdrogované po nehodách nebo rvačkách.
2:13
Primářka z Motola: Kvůli koronaviru musíme i k malým dětem přistupovat jako k rizikovým
Číst článek
Je to poznat na dveřích, které se otevírají pomalu, a nějaký netrpělivý pacient už je stačil nakopnout. Mléčné sklo ale drží dobře, po kopanci zůstává jen pavouk. „Já bych pacienty neoddělovala. Ať všichni vidí, s čím tady pracujeme,“ říká jemným hlasem Jana Bednářová, která vede urgentní příjem čtrnáct let.
„Občas je to velká radost, když na něco přijdete, odhalíte rychle diagnózu a doslova vytáhnete pacienta hrobníkovi z lopaty, to je fajn. Ale ti opilci, ono to vypadá jako legrace, ale jeden takový nás tady může zdržovat hodiny a hodiny. Zaměstná náš personál a třeba deset policistů. Za nic nezaplatí, občas nám tu něco rozbijou, my tady máme takzvaný ….,“ otočí se do sesterny. „Máme odemčeno na kanálku?“
Bere si klíče a za spojovací chodbou odemyká dveře s bytelnými mřížemi.
Místnost dva krát čtyři metry je prostá nábytku, na zemi leží pouze dvě matrace a u protější zdi je přivařená kovová toaleta. „Měli jsme tady porcelánovou, ale tu rozmlátili. Matrace proto, že z postele by spadli a zranili se. Záchytka v Ústí není, ta je v Teplicích,“ vypráví žena, která se stále usmívá, jako by mluvila o nedělní procházce v lázních.
Za kanálek na urgentním oddělení je vděčná i vrchní sestra Anna Valterová, energická žena s pevným stiskem ruky. „To byla úklidová místnost, ale museli jsme takhle udělat,“ říká zkušená zdravotnice, která v nemocnici pracuje téměř čtyřicet let.
„Práce na urgentu je velmi různorodá, všechno musí být hned. Není čas čekat. Občas trochu adrenalin, to mám ráda, to mě baví,“ směje se vrchní a připomíná, že kdysi hrála házenou. „Dost vydržím.“
Časté návštěvy policie
Personál tady musí vydržet hodně, což potvrzuje i primářka, která ve volném čase běhá pro zábavu desítky kilometrů. „Nám tady někdo vynadá, pošle nás někam, ale my ho musíme ošetřit, i kdyby ztloukl personál. A co si od nich vyslechneme.“
Motolská nemocnice znovu otevírá část urgentního příjmu. Byl zavřený kvůli spalničkám
Číst článek
Primářka bez zardění na líci opakuje výrazy, za které by se nemusel stydět ani ostřílený dlaždič. „Policii tu máme každou chvíli, dobře se s nimi spolupracuje.“
Přímo v sesterně mají žluté tlačítko napojené na dispečink městské policie. Z urgentních příjmů se stala v uplynulých letech riziková pracoviště ve všech nemocnicích, kvůli složení obyvatelstva to ale bývá ve městech jako je Ústí nad Labem poněkud náročnější.
Na oddělení nepřestávají zvonit telefony, sestry vyřizují běžnou agendu a také spoustu nečekaných dotazů. „Ne. Tady je emergency, urgentní příjem. Poplatky? Zavolejte na recepci ….,“ vysvětluje dál do sluchátka sestra a její kolega Michal Pastýr kroutí hlavou. „Lidi si myslí, že na emergency dostanou odpověď úplně na všechno.“
Mladý muž ve funkci zdravotní sestry se vrátil právě z rychlého oběda a upozorňuje na další úskalí v systému zdravotní péče: „Záchranku si zavolá člověk, který si myslí, že mu něco je. Pak přijede sanitka a na záchranáře v klidu čeká člověk se sbalenou taškou. To asi nebude tak žhavé, že by si nemohl dojet do nemocnice sám. Lidi se záchranky dělají taxislužbu, ovšem zadarmo.“
Primářka Iron Woman
V loňském roce se na urgentní příjem ústecké nemocnice dostalo 36 tisíc pacientů. O všechny se museli zdravotníci postarat. Ve směně tu slouží šest sester, dva sanitáři a jeden lékař.
Ostatní specialisty sem volají podle potřeby. „Když víme, že sem vezou zraněné z nehody, už tady čeká tým traumatologa. Když je to narychlo, voláme si kolegy ve službě, ortopeda, intenzivistu, pediatra,“ vysvětluje primářka, které ale chybí lékař přímo na urgentním oddělení.
„Kmenových lékařů mám málo. Do téhle práce se nikdo nežene. Musí to být internista, pacientů se skrytými interními chorobami je nejvíc. Můžou mít všechno a je to dlouhé vyšetřování. K tomu ta akutní medicína, pořád to musí lékař mít v hlavě, je to takové odevzdání se medicíně.“
Jana Bednářová je podle všeho zářným příkladem odevzdání se oboru. Tento týden nastoupila do práce v pondělí v sedm hodin ráno, vzala dvě noční, ve středu odpoledne odjela na službu do nemocnice v Děčíně, v noci se vrátila na urgentní příjem a skončila ve čtvrtek odpoledne.
Další službu začíná v neděli. Je pověstná zdrcujícím tempem a mladá sestřička to ani nemyslí moc jako legraci, když ji popisuje. „Je to Iron Man,“ usmívá se zpoza roušky. „Doufám, že spíš Iron Woman,“ vrací vtípek primářka. „Já to zatím mám tak nastavené, nevadí mi to a naopak mě to baví. Mám dobrý tým a je to skvělá práce.“
