Ústava slaví 25 let od svého vzniku. 'Z nebe spadlé nápady posledního dne jsou vždycky špatné,' pronesl Klaus
České Ústavě je 25 let. Podle textu preambule se hlásí k tradicím zemí Koruny české i československé státnosti. Poslanci České národní rady základní zákon státu přijali 16. prosince 1992, dva týdny před rozdělením Československa a vznikem samostatné České republiky. Její přijetí ale nebylo bez rozporů.
Vládní komise připravovala českou Ústavu v hektických podmínkách. Dokončila ji 7. prosince, o návrhu jednal další týden v Lánech Ústavně právní výbor. Opozice například požadovala, aby součástí ústavy bylo referendum.
Prezident Zeman se dostává mimo demokratické hřiště
Číst článek
„Nám se po dlouhých jednáních nakonec v Lánech podařilo prosadit, že je zde nový článek 2, který říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo,“ řekla ve vysílání Československého rozhlasu Petra Buzková z Československé sociální demokracie.
Na rizika referenda upozornil Miloslav Výborný z koaliční KDU-ČSL. „Teď bychom se mohli bavit asi tak dvě hodiny o tom, jestli je přímá demokracie demokratičtější než zastupitelská demokracie. Těch názorů je mnoho. Referendum není vždy nejdemokratičtější metoda vlády. Ba dokonce někdy je to velmi nebezpečné zahrávání si s ohněm a zvláště tehdy, když poměry nejsou, dejme tomu, příliš stabilizované, nebo jsou vyhrocené.“
Z České národní rady se po přijetí Ústavy stala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Ústava také upravovala postavení jeho horní komory - tedy Senátu.
„Tvorba návrhu Senátu v české Ústavě byla podle mého názoru trochu násilná. Dříve asi bylo jasné, že bude Senát a teprve potom se začalo uvažovat o tom, jaké vlastně bude mít pravomoci. Senát bude skutečně pouze jakousi pojistkou něčeho, uvidíme. Ale každopádně, já ho považuji za zbytečný,“ řekla Buzková. O smyslu Senátu pochybovali i další poslanci.
„To, že Senát nebude mít příliš mnoho práce, ten názor nesdílím. Kromě zákona o státním rozpočtu si Senát může vyžádat každý zákon, který byl projednán v Poslanecké sněmovně a ke každému se vyjádřit,“ vysvětloval Miloslav Výborný.
Osm změn
Přijetí Ústavy se protahovalo, protože poslanci ještě na poslední chvíli předkládali pozměňovací návrhy. Podle tehdejšího českého premiéra Václava Klause už naprosto zbytečně.
„Ne, že by tam byla všechna moudrost světa, to určitě není, ale o Ústavě se diskutuje pět, šest měsíců. Přesto se tady najdou poslanci, kteří v sobě najdou odvahu se momentální nápad najednou honem pokoušet propašovat do Ústavy. Prostě to nejde. V 99,9 % se takovýto nový nápad neurodí takhle z ničeho nic. Takže je skoro jisté, že ty najednou z nebe spadlé nápady tohoto posledního dne jsou vždycky špatné,“ prohlásil Klaus.
Za 25 let zákonodárci měnili českou Ústavu jen osmkrát. Bylo to například v souvislosti se vznikem krajů, se vstupem do NATO a do EU nebo se zavedením přímé volby prezidenta.
