Už přes sto let se ve světě slaví Den otců. Do Česka se dostal teprve nedávno
Už přes sto let se ve světě pamatuje kromě matek i na druhého rodiče - tedy na otce. K nám se Den otců dostal teprve nedávno. Právě dnešek, tedy třetí červnová neděle, připadá na oslavu všech tatínků.
V Česku je Den otců spojen hlavně s bojem o rovné postavení obou rodičů. Rozvodová řízení totiž z větší části nahrávají jen jednomu z nich - nejčastěji matce. Své o tom ví i Jiří Erbs.
„Sociální pracovnice vlastně všechno věděly a nikde nebyly. Nebyly ve škole, doma, ale všechno věděly. Ony totiž dělají ohromnou chybu. Vlastnosti statistického souboru implementují na jednotlivce. Takže oni berou standardní dítě, standardního otce, standardní matku,“ říká Jiří Erbs.
Soud po rozvodu rozhodl o střídavé péči. I když Jiří Erbs usiloval o péči výlučnou.
„Ta doba byla náročná. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zůstal se starší a nejmladší dcerou v jedné domácnosti sám. Jediná zdánlivá nevýhoda pro mě byla, že jsme měli započteny rovné alimenty,“ vysvětluje Erbs.
Jak bezproblémově může střídavá péče fungovat, přibližuje Jan Stach, otec tří dětí. Střídavé rodičovské péči přitom české soudy moc nepřejí.
„Většina otců, kteří se o děti chtějí starat více, se nakonec musí spokojit třeba s jedním víkendem nebo se čtyřmi dny během čtrnácti dnů. To znamená, že kontakt rodičů s dětmi není stále velký,“ myslí si Stach.
Jednou z organizací, která bojuje za střídavou péči, je portál Střídavka.cz. Její zakladatel Aleš Hodina vysvětluje, že Den otců připomíná v Česku hlavně právo dítěte na výchovu obou rodičů.
„Chceme zdůraznit jeho význam pro děti, význam pro výchovu dětí. Otce, jako jednoho ze dvou rodičů, který je stejně důležitý jako matka. Ne tedy jenom tatínek jako na hraní nebo tatínek v souvislosti s pitím nějakých alkoholických nápojů, ale skutečně tatínek jako rodič,“ říká Aleš Hodina.
O příběhu dědečka, který vychovává svoji 13letou postiženou vnučku, natáčela redaktorka Víta Balcarová
Den otců Jiří Stach sice neslaví, jeho smysl ale nepopírá. Při oslavách by se podle něj mělo pamatovat hlavně na samotné děti:
„Ať už je to Den otců nebo matek, tak by ho spíš měly vnímat děti nebo rodinní příslušníci a nějak ocenit druhého rodiče.“
V Česku žijí i muži, kteří by si blahopřání a dík za péči o potomky zasloužili. Jako například dědeček, který už 13 let pečuje o svoji postiženou vnučku, která díky jeho rozhodnutí nemusí žít v ústavu.
Už půl roku po narození Marušky zjistili především prarodiče, že není něco v pořádku. Zanedlouho u ní lékaři objevili mozkovou obrnu. Mladí rodiče se s touto zprávou nevyrovnali. Ale dědeček Jaroslav Bříza ze Sopotnice se s jejich rozhodnutím nesmířil a o Marušku se s podporou ženy stará.
„Nechtěl jsem jí dát do ústavu a zůstal jsem s ní doma,“ říká Jaroslav Bříza. Ze začátku se snažil pracovat, ale brzy zjistil, že dítě potřebuje neustálou péči.
„Je to práce snad na 24 hodin, počínaje ránem až do večera. Kolikrát se nám i v noci budila,“ říká Bříza.
Celodenní péče o Marušku začala nést ovoce. „Já jsem měl vždycky radost, když se naučila chodit, když začala chodit na nočník, ty její pokroky. Beze mě neudělá ani krok. Když někoho shání, tak prvního shání dědu,“ chlubí se Bříza.
Denně kromě prázdnin děda odváží vnučku autobusem po sedmé hodině ze Sopotnice do speciální školy do Ústí nad Orlicí. Kolem 14. hodiny se tam vrací, aby ji vyzvedl a odvezl domů.
Den otců by se mohl do budoucna slavit jako oficiální svátek i v Čechách. Svůj Den otců už mají například v Kanadě, ve Francii, ale i na Slovensku.
