V budově bývalého Federálního shromáždění se psaly dějiny. Zůstává připomínkou minulé doby

Čeští a slovenští politice si dnes v budově bývalého Federálního shromáždění připomínají 25. výročí od revoluce. Dříve se tu scházela vyšetřovací komise k 17. listopadu. Odehrálo se tu ale i mnoho důležitých událostí polistopadové historie, například takzvaná pomlčková válka.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Temná architektura bývalé budovy Federálního shromáždění | Foto: Tomáš Adamec

Budova Federálního shromáždění vznikala v letech 1966-1973 jako monstrózní přístavba k prvorepublikové Pražské burze. Desítky let se v ní scházeli komunističtí poslanci, po sametové revoluci až do rozdělení Československa demokraticky zvolení zákonodárci.

„První dojem byl, že se tady psaly dějiny, protože to je sněmovní síň, kde se rozhodovalo o klíčových věcech,“ popsal současný předseda poslanecké sněmovny Jan Hamáček své pocity, když přišel do sálu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na historii bývalé budovy Federálního shromáždění i na pocity politiků z ní se ptala Věra Masopustová

Jako šéf dolní komory parlamentu by si v ní ale práci současných poslanců představit nedovedl, chybí zde totiž potřebné technické zázemí.

Podobné pocity měl ze sálu i občanský demokrat Pavel Blažek. Vnitřní úprava mu silně připomínala dobu komunismu.

„Trochu tady na mě sedal monumentální duch doby,“ řekl místopředseda sněmovny za TOP 09 a Starosty Petr Gazdík.

Komunista Vladimír Komíček naopak rozdíl nevidí. „Ono je to stejné. Ta historie se tvořila tady stejně, jako se teď tvoří ve Sněmovní,“ srovnal.

Inspirace budovou FBI

Budova bývalého Federálního shromáždění v současnosti slouží Národnímu muzeu. Jeho ředitel Michal Lukeš výtky, že je to komunistický monument, slyší nerad.

Historická budova, kde bývala pražská burza, je funkcionalistická. U moderní přístavby se architekt Karel Prager inspiroval v zahraničí, například budovou FBI ve Washingtonu.

„Sál je dělaný z mramoru a travertinu a on musel hodně řešit akustiku,“ vysvětlil Michal Lukeš, proč architekt nechal umístit koberce i na strop.

Po roce 1990 v sále přibyly hlasovací tabule. Dříve nebyly potřeba, vše se řešilo aklamací.

V sále Federálního shromáždění se politici scházejí už jen vzácně. Na místě, kde po desítky let zvedali poslanci ruce na povel jedné strany, se teď setkávají umělci a vědci.

Věra Pfeifferová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme