V Česku platí první zákon o pomoci rozvojovému světu

Dnes nabyl platnosti vůbec první zákon, jímž Česká republika definuje svůj přístup k pomoci rozvojovému světu. Vládní program zahraniční pomoci tvoří Česko patnáct let, od roku 2004 ho koordinuje s jinými unijními zeměmi.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pohled na vesnici Pista | Foto: Jaromír Marek

Přitom plán pomoci na příštích sedm let česká diplomacie předává nové vládě v době, kdy chudší jih světa ekonomicky roste, bohatší sever je zadlužený a vyčerpaný krizí.

Jedním z míst, kde se hlasuje o způsobu poskytování rozvojové pomoci, je OECD, druhým je pak Evropská unie.

Přehrát

00:00 / 00:00

O rozvojové politice mluvili na Rádiu Česko Helena Lebedová a Petr Bambas

“Vždy se o pomoci vede také politický dialog hlavně o péči o demokratizační tendence v rozvojových zemích. My se k tomu hlásíme a těmito závazky se cítíme být vázáni,” uvedla první náměstkyně mistra zahraničí Helena Bambasová.

Debatuje se také o tom, že nastupující dárci, tedy zejména Čína, se pravidly slušného chování dárce absolutně necítí vázáni.

“Přestože Evropská unie je největší donor v celé subsaharské Africe, tak se zdá, že je naše přítomnost méně viditelná, než třeba dravá přítomnost Číny, která velmi pragmaticky vyjednávají i s režimy, které mají co dohánět v oblasti demokracie,” pokračovala Bambasová.

Přesvědčovat Čínu a spol. není jen na nás


Chování dárců, kteří se neřídí pravdily podle ní Česká republika či případně Evropská unie těžko ovlivní:

“Řídíme se tím, na čem se dohodneme v Evropské unii nebo OECD. Přesvědčit Čínu, Brazílii nebo Indii či Rusko, že se mají okamžitě začít chovat jinak, není pouze na nás.”

Diskuze se vede také o tom, jakého charakteru by pomoc měla být.

“Velké infrastrukturní projekty, k nimž pořád Evropa tíhne, nemají pro nejchudší obyvatele těchto zemí příliš pozitvní dopad. Když někde postavíte silnice nebo přístav, nemá to většinou přímý dopad pro chudé lidi na venkově, nebo pro farmáře. Musíme spíš dostat peníze do těchto oblastí, nastartovat tam mikroúvěry, rozběhnout lokální trhy a zlepšit místní infrastrukturu,” uvedl ředitel institutu Glopolis Petr Lebeda.

“Zambii a Angolu jsme vyřadili, protože se nám zdálo, že tam neumíme být tak úspěšní, jak by bylo dobře. Místo nich jsme zařadili Etiopii a Afghánistán,” vysvětlila náměstkyně.

Nevládní organizace však vyčítají vládě, že do rozvojové spolupráce započítává i financování propojených vojenských a civilních misí.

“Ze zařazení Afghánistánu jsme nebyli příliš nadšení. Postkonfliktní rekonstrukce má svůj rozvojový rozměr. Problém je v tom, že je těžké vymezit, kde končí rozvojový rozměr a začíná vojenská operace. Česká republika si velkou část peněz na misi v Logaru vykazuje jako rozvojovou,” dodal Lebeda.

Martina Mašková, Václav Rojík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme