V Česku přibývá vloupání do bytů. Poškozený si musí o věci žádat
Násilných vloupání do bytů a kanceláří v Česku stále přibývá. Ukazují to aktuální policejní statistiky za rok 2009. Počet vloupání v loňském roce vzrostl téměř o tři procenta, a to na více než padesát čtyři tisíc. Současně se ale zvyšuje také procento případů, které se policii podařilo objasnit.
Pro poškozené to ale vždy nemusí být záruka toho, že dostanou ukradené věci bez problémů zpátky. V některých případech totiž musí okradení počkat na to, až zloděj, který se jim do bytu vloupal, dá souhlas k tomu, aby jim odcizené věci byly vráceny.
O tom, že vrácení ukradených věcí nemusí být nic jednoduchého, se přesvědčil například mladý muž z Prahy 4, kterému se zloděj vloupal do bytu na začátku letošního ledna.
"Zhruba před měsícem mi vykradli byt. Pachatele chytili téměř při činu. Odcizené věci měl s sebou, na policii jsem je později identifikoval. Po měsíci mi přišlo vyrozumění, že mi věci vracejí. Když jsem si zavolal, kdy si je mohu vyzvednout, tak mi bylo řečeno, že usnesení o navrácení posílají i obviněnému. A ten, pokud nebude mít námitky, mi věci vrátí," popisuje mladý muž.
Policisté ale zatím věci okradenému muži nevrátili. Z bytu mu zmizela elektronika a finanční hotovost. Policie tyto věci zajistila, pachateli je totiž odebrala okamžitě po krádeži přímo ještě v domě, kde byt vyloupil, zatím je má ale stále u sebe. "Nevrátili. Už je to přes měsíc a půl a stále nic," podotýká poškozený.
Zákon brání případným podvodům
Laikovi se může zdát absurdní, že pachatel smí mít námitky proti vrácení věcí, které ukradl, a že nemusí dát souhlas k jejich vydání. Tomáš Gřivna z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ale upozorňuje na to, že jde o zákonný postup, který brání případným možným podvodům ze strany údajně poškozeného.
"Ten, kdo je okraden, to cítí jako velkou nespravedlnost. Ale může se stát i případ opačný, kdy někdo na někoho například lstí přivodí tuto situaci jenom proto, aby ho určitým způsobem šikanoval. Takže právo musí být nastaveno tak, aby mohlo vybalancovat obě tyto situace. Proto je to tak, že nemůže být ani jedna ze stran zvýhodněna," vysvětluje Gřivna.
Sporné může být například vlastnictví peněz, připomíná Tomáš Gřivna, protože policie nemůže vyloučit, že ten, kdo byl z loupeže obviněn, u sebe ve chvíli, kdy se do bytu vloupat, žádné peníze neměl. A pokud obviněný prohlásí, že ukradené věci i hotovost patří jemu, nemůže policie věci poškozenému vydat.
"Jestliže je spor o tom, kdo je vlastníkem věci, tak policie může sama v případě pochybnosti těžko rozhodnout, kdo je vlastníkem. Dává se věc do úschovy. Osoba, která na ni uplatňuje nárok, je poučena, že si v civilním řízení může podat žalobu o určení, že věc je jeho. A pokud je rozhodnuto, že věc je jeho, tak se vydá jemu," upřesnil právník.
Poškozený se často musí obrátit na soud
Pokud tedy obviněný z krádeže nedá s vydáním věcí poškozenému souhlas, nezbývá osobě, která si věci nárokuje, nic jiného, než se obrátit na soud. Ten totiž může jako jediný rozhodnout o tom, komu odcizené věci patří.
"K tomu je třeba vést určité dokazování. Například poškozený bude nucen prokazovat, že k tomu má nabývací doklady nebo jiné listiny prokazující jeho vlastnické právo. Nebo to může prokázat případně i svědeckými výpověďmi," připomíná Tomáš Gřivna.
Pokud poškozený sám žalobu k soudu podat neumí, musí někoho požádat o právní pomoc. "Nemusí to být nutně advokát, ale pokud je to advokát, tak ten obvykle pracuje za odměnu. Pokud si poškozený nemůže advokáta dovolit, pak existují ustanovení, která mu umožňují, aby mu byl advokát hrazen z prostředků státu, " říká právník.
Náklady hradí ten, kdo je u soudu neúspěšný
Pokud si poškozený právníka zaplatí a soud vyhraje, může náklady soudního řízení vymáhat na druhé straně, která spor prohrála.
"Náklady řízení pak musí zaplatit ten, kdo je ve sporu neúspěšný. V tomto případě by to byl pachatel, který o době tvrdil, že je vlastníkem věcí. Poškozený v rukou rozsudek, který ukládá povinnost nejen tu věc vydat, ale i povinnost žalované strany zaplatit náklady řízení
V každém případě je to nepříjemné, stejně jako fakt, že poškozený může na vydání svých věcí čekat poměrně dlouho. "Nelze říci, že by to bylo v časovém horizontu třeba třech, šesti měsíců. Záleží na složitosti samotného sporu. Může to být otázka čtvrt roku, může to být otázka jednoho, až dvou let," dodá Gřivna.
Poškozeným, kteří se do podobné situace dostanou, tak nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a počkat si na výsledek soudního řízení.
