V Česku žije stále v ústavech sto tisíc dospělých lidí a dětí

Sto tisíc dospělých lidí a dětí stále žije v uzavřených ústavech, mnoho z nich by ale nemuselo. Iniciativa za níž stojí řada odborníků na sociální péči tvrdí, že by stát měl podporovat spíš asistenční a komunitní služby.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V keramické dílně libanonského ústavu | Foto: Břetislav Tureček

Podle Milana Šveřepy z Centra podpory transformace mají lidé v komunitním bydlení více svobody.

„Lidé, kteří odcházejí z ústavů si pronajímají svoje vlastní byty a žijí v nich samostatně. Třeba k nim nějaký asistent dojde jednou za týden na nějakou podpůrnou konzultaci,“ uvádí Švěřepa.

Ještě intenzivnější podpora je podle něj možná v rodinných domcích, kde by žilo několik současných obyvatel ústavů pohromadě.

Velká část peněz, které jdou do ústavů neplyne do péče, ale do údržby areálu. Služby v domácím prostředí stojí méně a využití peněz je efektivnější.

Kolik lidí žije v Česku v ústavech?
11 000 dětí v dětských domovech, diagnostických ústavech a ústavních sociálních službách,
15 000 dospělých lidí s postižením v ústavních sociálních službách,
9000 lidí s duševní nemocí v psychiatrických nemocnicích,
53 000 seniorů v ústavních sociálních službách a léčebnách dlouhodobě nemocných.

„Komunitní podpora umožňuje lidem, kteří využívají sociální služby žít běžným způsobem života. Mohou zůstávat žít v blízkosti svých blízkých, přátel a své rodiny. Nejsou vytrženi z běžného života společnosti,“ dodává odborník.

Přidává se i Milena Johnová ze sdružení Quip. „Lidé jsou nuceni žít v ústavech ne proto, že mají postižení, ale proto, že jim společnost není schopná ani ochotná poskytnout potřebnou pomoc a podporu,“ vysvětluje.

Iniciativa vyzvala politiky a novou vládu, aby se snažili o proměnu systému služeb. Tématem se zabývala už bývalá vláda, která transformaci ústavů podpořila.

S přeměnou začali už také například v Opavě. Dnes už bydlí podle ředitele ústavu Marianum Antonína Janýška jeho klienti na 15 různých místech. Ve velké budově už být nechtějí.

„Je tu krásné bydlení, uklízíme si tu. Dneska třeba budu prát. Do Opavy už bych nešla,“ říká jedna z dřívějších obyvatelek ústavu. Pod jednou střechnou bývalého kláštera jich tam bydlelo více než 200.

Přehrát

00:00 / 00:00

O transformaci ústavu Marianum v Opavě natáčel reportér Martin Knitl

„Lidé poznají klienty z ústavu obecně řečeno vždycky podle toho, že jdou v nějakém zástupu, dívají se vytřeštěnýma očima na okolí a na přechodu je někdo reguluje, aby je něco nepřejelo,“ popisuje Janýšek.

V obci ale zatím chybí komunitní centrum, které by se o bývalé obyvatele ústavu staralo. Opava ho chce vybudovat, na stavbu za 17 milionů korun ale potřebuje získat dotaci.

Nicméně proměna na komunitní péči postupuje velmi pomalu. Kraje pak mají navíc problém s využitím nepotřebných budov. S jejich prodejem váhají, aby se z nich nestaly ubytovny pro sociálně slabé a potenciální ghetta.

Martin Knitl, Petra Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme