V demokracii se dobrá řešení musejí vždy hledat
Jedná-li se o řešení krize v ČT, jde o to, aby zvítězilo dobro nad zlem? Jaké řešení je vlastně dobré a jak se to pozná? Ivan Hoffman si pochvaluje, že na to demokracie má svůj nesnadný, ale ověřený recept.
Dnes se v přímém přenosu dovíme, co nám ve věci televize přinese legislativní nouze. Může to být nový zákon, ale také nemusí. V poslanecké sněmovně se zřejmě odehraje taktická bitva, ve které především půjde o čas. Rozhodnutí musí padnout do třiadvacáté hodiny a pravděpodobně půjde o to, zda se různými obstrukcemi, které umožňuje jednací řád, podaří odpůrcům zákona oddálit a nakonec znemožnit hlasování.
Po včerejší rezignaci generálního ředitele Jiřího Hodače a dvou členů Rady české televize, ale také po masových demonstracích na podporu stávkujících zaměstnanců televize (a pro pořádek i po včerejší demonstraci desítek protidemonstrantů před Českou televizí) je o čem hovořit. Poslanců je mnoho a když se rozohní, čas legislativní nouze jim proteče mezi prsty jako voda. S určitostí se dočkáme bouře, dost možná to ale nakonec bude bouře ve sklenici vody.
Jak jsou rozdány karty: ČSSD přichází do sněmovny s vládním návrhem a záměrem odvolat radu a přenést dočasně její pravomoce na sněmovnu, čtyřkoalice toto řešení podpoří v případě, že budou akceptovány některé její připomínky a ODS, jejíž místopředseda se včera vyjádřil že nový zákon je legislativním zločinem, zřejmě udělá všechno pro to, abychom byli nesystémového řešení krize ušetřeni. V tomto smyslu bude zřejmě s ODS v názorové shodě KSČM.
Ve chvílích, kdy se v poslanecké sněmovně bude odehrávat zdánlivě absurdní divadlo srozumitelné pouze skutečným fajnšmekrům, je dobré si uvědomit jedno: Všem poslancům (bez legrace) půjde o naše dobro, které si ovšem různé strany představují různě. Je to tak v pořádku, špatné by naopak bylo, kdyby o tom, co je pro nás dobré, rozhodovala strana jediná. A to dnes nehrozí.
